Tak zde máme opět Vánoce. Všude okolo nás vládne shon a zmatek a kýčovitá atmosféra na nás dýchá z každého rohu. Všichni přemýšlí, jaké dárky letos
vybrat, aby to bylo originální a obdarovaný na nás dlouho vzpomínal. A jelikož přemítání o dárcích se nevyhýbá ani státním úředníkům, dali hlavy dohromady a vymysleli něco úžasného.

Vždyť přeci naše školství již dlouho hyzdí ošklivý vřed v podobě zpátečnické a zatuchlé Katolické teologické fakulty, a tak nelze dát jejím ubohým a týraným studentům lepší dárek, než že za halasně vytrubované (a v naší vlasti vzácné) shody moci církevní a světské podáme návrh na odebrání akreditace, čímž z této kontrarevoluční buňky uděláme jakési „církevní učiliště“, aby se po následné kádrové očistě mohla fakulta s navrácenou akreditací zařadit mezi moderní školy stojící na pilířích liberalismu, relativismu a také ekumenismu (rozuměj synkretismu).

Jakožto jeden z oněch ubohých studentů, kteří snad jen v jakémsi pomatení smyslů mohli podat přihlášku na tento zapšklý ústav, pak se pečlivě připravovat na přijímací zkoušky a dokonce se radovat z přijetí, jsem musel opět zaplesat nad jasnozřivostí ministerských úředníků a osvíceností duchovních pastýřů, kteří ruku v ruce bdí nad tím, abychom nedošli újmy a nebyli od zahořklých starců nakaženi morem zpátečnictví a nedemokratičnosti.

A jakéže důvody vedly vrchnost k tomuto bezprecedentnímu kroku? Jedna větší hanebnost než druhá. No posuďte sami: na fakultě prý nefunguje akademický
senát, jsou diskriminováni laici a ženy (kdy přijdou na řadu etnické menšiny?), studentům ostatních fakult je odpírán přístup na přednášky, neexistují výměnné pobyty a stáže v zahraničí, věkový průměr vyučujících přesahuje 65 let (to je zvlášť opovrženíhodné) a dochází zde také prý k narušování akademické svobody projevu.

Hanba! A ideové zaměření učitelů? No hrůza! Tato líheň „ultrakonzervativců“ (pěkný výraz – P. Herman by si ho měl nechat patentovat) brzdí veškeré pozitivní procesy v Církvi a vracejí ji někam do 19. století či ještě dále. Česká biskupská konference (ČBK) tedy v souladu s přáním římské Kongregace pro katolickou výchovu jednala správně, když kroky státního aparátu vůči KTF schválila.

Anebo je všechno jinak? Jelikož jsem již od dětství tvor zvídavý, rozhodl jsem se, že si sám ověřím, jak se věci ve skutečnosti mají. A měl jsem štěstí, neboť hned den po uveřejnění zprávy o započetí procesu odebrání akreditace a převedení fakulty pod přímou správu rektora UK p. Wilhelma jsem měl výuku, takže jsem měl možnost ověřit vše ještě za čerstva, tedy dřív než proradní ultrakonzervativci stačí zahladit stopy.

Již během noci jsem se budil hrůzou v předtuše toho, co mě v Dejvicích potká a vrátím-li se vůbec zpět. Představa budovy fakulty, po jejíchž temných chodbách se jako přízraky plíží postavy nenávistných kmetů snících o dobách minulých, mne natolik vyděsila, že jsem se musel uklidnit četbou Rychlých šípů a Čtyřlístku a
rovněž rumem, který měla maminka schovaný na vánoční cukroví. Posilněn ušlechtilostí Mirka Dušína, odvahou Bobíka a životadárnou silou rumu jsem v sobotu ráno (kombinované studium má výuku v sobotu) vyrazil směrem k Thákurově ulici, kde se nachází budova KTF.

Když jsem dorazil před budovu, překvapilo mne, že nikde nevidím planoucí hranici, na které by hořely knížky modernistů, případně nějaký modernista sám. Asi si zapomněli sirky (a zapalovač jakožto praví ultrakonzervativci samozřejmě odmítli). S chvějícím srdcem jsem tedy vkročil do budovy. Za dveřmi jsem čekal Velkého Bratra P. Wolfa s dvěma bodyguardy (tedy nejurostlejšími bohoslovci), jak kontroluje indexy, ale nikdo tam nebyl. Taková neopatrnost! Ještě by se mohl nějaký student z jiné fakulty dostat na přednášku a vynést její tajemství!

Trošku se tedy uklidňuji a vystupuji do prvního patra, kde má probíhat výuka. Zde narážím ne debatující hloučky studentů. Přistupuji blíže a znovu se mne zmocňuje panika. Slyším totiž, žese baví i o věcech, které jsou na jiné církevní i světské půdě tabu, načež ustupuji stranou, neboť pamětliv varování o stavu svobody na tomto ústavě, o čekávám každou chvíli nelítostný zásah fakultní inkvizice v čele s poníženým a mstícím se děkanem P. Polcem.

Avšak poté, co několik vyučujících projde v poklidu kolem a někteří se dokonce zapojí do diskuse bez jakéhokoliv náznaku nesnášenlivosti a netolerance, se i já opatrně zapojuji do diskuse a zjišťuji, že zatím velmi pozitivní dojem ze studia na této fakultě se mnou sdílejí všichni moji kolegové. Cestou do třídy ještě letmo přehlédnu nástěnku s nabídkou stáží a studijních pobytů v zahraničí a myslíce si cosi o lidské zabedněnosti a hlouposti směřuji do své třídy.

Usedám na své místo a očekávám příchod vyučujícího. Přichází starší kněz a zahajuje svoji výuku společnou modlitbou. Přesně takhle si představuji katolickou školu a začíná se mi tu opravdu líbit. Kněz klidným hlasem předává své dlouholeté zkušenosti a já mám pocit, že to je přesně to, proč jsme všichni tady.

Nechceme poslouchat mladé modernistické kněze (i laiky) vyšlé z liberálních seminářů a škol, kteří se bojí dostatečně pevně hájit katolickou víru, aby náhodou neurazili nekatolické bratry a nenarušili ekumenickou snahu, kteří pod vlivem modernismu a relativismu již nekáží o jediném Bohu, o pekle, o výlučnosti a samospasitelnosti Katolické Církve, o podstatě mše sv., o nebezpečí islamizace a sekularizace Evropy a jiných závažných tématech našídoby!

Nechceme, aby sv. Augustin, sv. Tomáš Aquinský či sv. Anselm byli nahrazeni pochybnými teology typu Teillharda de Chardina, Hanse Künga či Hanse Urs von Balthasara! Nechceme, aby slavné církevní koncily, např. Tridentský nebo I. vatikánský, byly zapomenuty a byl zmiňován pouze II. vatikánský koncil!

Samozřejmě že to není otázka pouze věku. Jsou jistě i starší kněží, kteří jsou liberálnější než kdejaký novokněz a naopak. Ale přece jen díky faktu, že starší kněží mají ještě předkoncilní formaci, nejsou tak zasaženi modernismem a liberalismem dnešní Církve. Proto tedy tolik vadí věkový průměr učitelů na KTF.

Potěšen tím, že jsem se dozvěděl mnoho zajímavého, vytahuji o přestávce svačinu a rozhlížím se po třídě. Něco se mi tu nezdá a já přemýšlím co. A už to mám! Vždyť v učebně je minimálně stejný počet žen jako mužů, možná i více! Tak jak je to vlastně s tou diskriminací? Že k ní dochází na prezenčním studiu? Upřímně řečeno, i když o tom přemýšlím ze všech možných hledisek, není mi stále jasné, proč by obor, který má připravovat na kněžské povolání, měly studovat ženy. Takže prostě ženy i laici na KTF studovat mohou a žádná diskriminace tu není.

Po skončení výuky se ještě zastavuji v počítačové učebně, abych se podíval, nenajdu-li něco zajímavého na internetových stránkách fakulty. Již samotný fakt, že ultrakonzervativní reakční síly na KTF vůbec dovolily zřídit něco tak moderního a ďábelského jako jsou webové stránky, mne překvapuje, ale budiž. Ještě více mne zaráží, když nacházím na stránkách složení Akademického senátu KTF. Vždyť něco takového tu vůbec nemá existovat!

Krajně rozrušen a zmaten odcházím směrem k domovu, abych si vše v klidu promyslel. Z celé věci je mi smutno. To, že státní úředníci brojí proti církevním institucím, není v této zemi bohužel nic nového. Nové není ani to, že se neštítí použít naprosto lživých argumentů, aby zdiskreditovali a poškodili nepohodlné lidi (protože zde nejde o fakultu jako takovou, ale o lidi, kteří ji řídí).

Ovšem tragický je postoj Vatikánu a ČBK. U představitelů římské Kongregace pro katolickou výchovu bychom snad ještě mohli přijmout jako polehčující fakt to, že se jim ze strany našich církevních představitelů dostává zkreslených informací, i když ani to je neomlouvá a o jejich názorovém zaměření si též nelze dělat iluze.

Koneckonců zástupce Vatikánu byl na inspekci přímo na fakultě. Stanoviska ČBK i kardinála Vlka jsou však naprosto skandální. Opravdu nevím, co je vede k
tomu, že místo aby „svoji“ fakultu bránili všemi možnými prostředky, tak podporují kroky státních úředníků, kteří za ně udělají černou práci. Možná zde hrají roli i nějaké osobní spory, ale pravděpodobně jde o to, že liberální a modernistické církevní kruhy, mezi které jistě ČBK i kardinál Vlk patří, nesnesou ani sebemenší náznak odporu či odmítnutí pokoncilního směřování Církve.

Nejkurióznějším na celé aféře je fakt, že KTF ve skutečnosti vůbec žádným rejdištěm ultrakonzervativců není! Pokud bychom měli použít zavádějícího rozdělení na konzervativce a liberály (modernisty), tak zatímco bychom ČBK mohli označit jako velmi liberální, tak KTF by příslušelo označení mírně liberální! Existují samozřejmě určité názorové rozpory, ale že by KTF nějak zpochybňovala pokoncilní modernistické směřování Církve a chtěla ji vracet někam do 19. st., o tom nemůže být ani řeč.

Ještě před několika desetiletími by představitelé fakulty měli se svými názory veliké problémy a zasloužili by si za ně pravděpodobně zásah z Říma. To ovšem nic nemění na tom, že fakulta je v právu a mělo by se jí dostat podpory.

Pokud bychom měli odhadnout budoucí vývoj, tak katolická fakulta v čele s demokraticky a řádně zvoleným děkanem P. Polcem asi nemá moc naděje. Vše je
nyní v rukou protektora, pardon vlastně rektora, p. Wilhelma, který má 120 dní na to, aby přesvědčil komisi, že odejmutí akreditace není třeba, což se mu zcela jistě podaří, protože ani stát nemá zájem na tom, aby nejstarší fakulta UK skončila takto neslavně.

Je jistě mužem na svém místě a o celé problematice je řádně informován, o čemž svědčí např. jeho výrok, že studenti by mohli v případě nouze dostudovat na evangelické či husitské teologické fakultě UK!!! Podle prvních vyjádření bude klást důraz na obměnu pedagogického sboru a úpravu studijních řádů.

Dá se očekávat, že se při výběru vhodných pedagogů bude opírat o doporučení ČBK, takže se ještě možná nakonec dočkáme slavného návratu Všeználka prof. Halíka a jeho věrných, čímž bude zachráněno fungování fakulty, ale obsah výuky bude pochybný. To už ale já studentem KTF určitě nebudu.

A tak jedinou útěchou zůstává, že snad současné dění okolo Katolické teologické fakulty alespoň někomu otevře oči a bude se na dění v Církvi dívat trochu jinak a kritičtěji.

K tomu nám všem žehnej Bůh.

Autor je studentem KTF UK