Smutné události, které během měsíce září 2001 zasáhly celý svět, poznamenaly počátek třetího tisíciletí válkou, odvetnými opatřeními, násilím a nenávistí. Společnost, do tè chvíle okouzlená svobodou a pokrokem, si během několika vteřin uvědomila svourozpolcenost, zranitelnost ohrožení .

Teroristické útoky proti symbolům ekomonické a vojenské moci zasáhly srdce všech a odhalily před námi křehkost a nestálost stability celosvětové situace. Poukázaly však také na nebezpečí, jenž spočívá v chápání celé události jako střetu západu se zeměni třetího světa, nebo ještě hůře, jako sporu islámského světa se světem ostatních náboženství, především pak s křesťanstvím, které je v západních zemích rozšířeno nejvíce.
 
Kromně jednomyslného a nezpochybnitelného odsouzení terorismu, jenž  ohrožuje soužití a práva jednotlivých osob a celých národů po celém světě, vyvolali tragické události minulého roku v především v příslušnících různých náboženství také odezvy blahodárné a prospěšné. Společně s terorismem tak byly postupně odsouzeny také války aodvetné pomsty, které plodí pouze nenávist a násilí, smrt a utrpení.

Z pocitů, které tragédie v New Yorku vyvolala, se v srdcích věřících zrodila touha po vydání společného svědectví  o tom, že náboženství vždy usilovala o svět založený na míru, spravedlnosti a domluvě mezi mezi věřícími. Tato domluva rozhodně vyloučuje všechny rozpory mezi jednotlivými náboženstvími a zamítá využítí jakékoliv náboženské víry k ospravedlnění války a násilí.

Díky srdci naplněnému náboženským duchem, který usiluje o bratrství všech lidí tohoto světa, si věřící různých náboženství hluboce uvědomili, že krvavé rány nespravedlnosti jsou stále otevřeny. Poznali, že i nadále pokračují etnické a sociální konflikty, válečná násilí, potlačování práv lidí a celých národů, že i dnes jsou na světě místa plná utrpení, nepředstavitelné chudoby, místa bez práce a bez respektu lidské důstojnosti či pokračující tragické boje s  množstvím uprchlíků.
 
Tváří v tvář této skutečnosti se představitelé různých náboženství během posledních měsíců téměř spontálně shodli na třech hlavních úkolech. Prvním z nich je zdůraznění hodnoty míru jako Božího daru, o který je nezbytné snažně prosit. Dalším úkolem je projevení solidarity v modlitbě, a pokud je to možné, společné vyprošování míru. Třetím úkolem je pak nevyhnutelnost svědectví  společného úsilí o mír a spravedlnost jak v běžných záležitostech každodenního života, tak při velkých politických či sociálních rozhodnutích. Takového svědectví má dnešní sekularizovaný a náboženskému duchu vzdálený svět, zapotřebí především.
 
Na pozadí této situace se včera ráno Svatý Otec Jan Pavel II. vydal s představiteli církví křesťanského vyznání, církevních komunit a dalších světových náboženství do Assisi modlit za dar míru. Tento neuvěřitelně jednoduchý a přirozený akt není předurčen k tomu, aby po několika dnech zapadl do proudu nejnovějších událostí, kterými nás média den po dni zaplavují.

Tato událost v sobě shrnuje nejhlubší hodnoty lidské přirozenosti. Ty jediné mohou být základem  plodné solidarity a modlitby, jako hledání cesty míru, spravedlnosti a lásky. Pouť do míst, ve kterých žil svatý František, je snahou o znovuprožití důležitých etap lidského vývoje, jehož základ poskytlo právě náboženství.

Autorka pracuje ve Vatikánském rozhlase