Vážený pane Nosku,
 
děkuji za Vaši kritiku reakce na článek pana Semína , kterou jsem si přečetl na Magazínu ChristNet.eu.

S daným časovým odstupem vidím svůj "výplod" také už v trochu jiném světle. No a jsem zase o něco zkušenější.
 
Nikdy předtím jsem do podobné diskuse nevstupoval, a proto jsem se asi dopustil chyby.
 
Odpověď jsem odeslal tak, že se automaticky objevila ve schránkách všech adresátů článku pana Semína. A tak to vzbudilo dojem, že chci být účastníkem této veřejné diskuse. Proto je oprávněná Vaše výhrada, že obsáhlý názor pana Semína zaslouží mnohem více než pár řádku. Jsem totiž kněz v pastoraci na Valašsku a - nakolik se to zdá být banální výmluva - na nějaké rozbory opravdu nemám čas.

S názorem pana Semína však skutečně nesouhlasím a svůj nesouhlas neopírám o filosofické analýzy ale o svou obyčejnou křesťanskou víru. Víte, věřím v živou Kristovu církev, která je přítomná v tomto čase a v tomto prostoru. Věřím že je vedena Duchem sv. a jedním z projevů Ducha, který vane jak sám chce, je osoba pověřená v této době papežským úřadem.

A tak si myslím, že mi to nesmírně usnadňuje orientaci v dnešním světě nabitém názory a myšlenkami. Řeším to tak, že o nějakém výroku nebo počinu papežově nepřemýšlím, zda je či není oprávněný, realistický nebo utopický (pan Semín), ale proč tak papež jedná, co jej k tomu asi vede. Předpokládám totiž, že má mnohem lepší - univerzálnější - vhled do současné Církve v současném světě, než já, a jsem pevně přesvědčen, že je veden upřímnou láskou ke všem. A to není utopické. To je jednoduše křesťanské. (stejný postoj bych zaujal k úřadu Pia IX.a hodnotil jeho tažení proti modernistům, kdybych žil v 19. stol.).

Proto se mi dnes jeví myšlenka modlitebního setkání v Asisi jako něco pozitivního.

Má zmínka o srdcích ostatních nekřesťanů nebyla míněna jako logický přemet. Je to zase jen moje zkušenost (dost draze zaplacená), že opravdu v běžném životě je asi ze všeho nejdůležitější dbát na "srdce" jednotlivců a uvědomovat si, že právě ve svém srdci se člověk setkává s Bohem. Bohužel tento poznatek nelze podřídit zákonům logiky a proto má poznámka vyzněla jako laciný únik.

Ale ono to opravdu tak funguje. Jsem přesvědčen, že do Asisi nepřijeli "suší" mudrci cizích náboženství (ti by pozvání nepřijali), ale lidé z masa a kostí, se srdcem na pravém místě, kteří vycítili, že je zve dobrý člověk, který touží po míru. A po světě pokojném touží každý normální člověk napříč všemi náboženstvími.

A víte co bych ve své odpovědi panu Semínovi vzal nejraději zpět? Závěrečnou poznámku, že mi jeho článek připomíná biblickou výtku ..."jí a pije s celníky a hříšníky". Byla to z mé strany "rána pod pás". Vy se sice o ní výslovně nezmiňujete, ale to jediné bych bral jako poškození "souvěrce" - jak píšete. Vše ostatní bylo míněno upřímně jako  - chcete-li - názor proti názoru. I přání Kristova pokoje bylo míněno bez ironie.

Jsem totiž dalek toho, dostat se do pozice diskutéra, který protivníka utluče argumenty. Co hlava, to názor. Pokojně hledejme, naslouchejme a nebojme se přijít se svou troškou do mlýna. To by asi byla "moje filosofie".
 
A co teď s tímto dopisem. Posílám jej pouze Vám a protože jsem jej přečetl na Magazínu ChristNet.eu, zašlu jej i tam. Třeba jej také uveřejní, a snad se tím i něco lépe vyjasní.
 
Zdravím a žehnám vám
P. Vojtěch Daněk

Přečtěte si reakci Ladislava Noska