Ze tmy se zvolna vynořují obrysy předmětů, táhlá smyčcová melodie, obraz se ustálí na starých rytinách otevřené knihy, tichý ženský hlas konejšivě cituje první kapitoly Geneze: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi… Do toho náhlý úder tympán a pronikavý výkřik!

Přesně podle pravidel žánru začíná americký film Alejandro Amemábara Ti druzí. Loni zahajoval festival v Benátkách, letos pro změnu český Febiofest. Milovníci filmového žánru horroru přesto budou zklamáni.

Ty tam jsou doby, kdy horror byl především ukázkou prvotřídní autorské kombinační techniky, mistrovské fabulace a umného spletení syžetu s nezbytným „prozřením“ na závěr. Divák stržen napínavým dějem s mnohačetnými zápletkami byl veden často po falešné stopě, ale o to více musela logika příběhu byť s fantaskními prvky vystoupit jako dokonalá stavebnice v závěru. Nové poznání a katarze, očištění soucitem a bázní, jsou požadavkem pro stavbu dramatu od Aristotela, a všichni významní autoři je také ctili, ať už v literatuře, divadle či ve filmu.

Jenže dnes stačí kasovní úspěch založit na hvězdném obsazení titulní role, v tomto případě byla zvolena Nicole Kidmanová, a scénář už se nějak dopiluje při natáčení. Podle toho výsledek vypadá. Je tu nezbytné hororové dějiště – starý rozlehlý téměř opuštěný dům, nezbytný inventář, rekvizity, masky, zvuky, ruchy a samozřejmě postavy. A navíc sofistikovaný přídavek, náboženská otázka.

Bigotní matka vychovává na konci války své dvě děti a vštěpuje jim zásady víry a zároveň je ukrývá v tmavém domě před denním světlem, které jim prý škodí. Otec je na frontě, uprostřed filmu se sice objeví, ale je víc mrtvý než živý a totéž platí o trojici sluhů.

V domě se děje něco podivného, samé tajemné zvuky, přízraky, záhrobní zjevy a tak podobně. S tímto arzenálem ovšem režisér zachází jak ho napadne, bez ladu a skladu, takže příběh postupně ztrácí jakoukoli logiku i stavbu.

Na konci už se všechno mísí se vším, živí jsou mrtví a naopak, a nikdo neví, kdo je kdo. Režisér usoudil, že zbývající nejasnosti si už divák nějak domyslí. Nevíte, jestli se máte smát nebo se bát, ale spíš to první, protože když podvacáté někdo tajemně vyhukne z tmavého kouta a žena vyrazí zoufalý výkřik, připadáte si pouze jako v panoptiku a brzy se začnete nudit. Také vás napadne, že s náboženstvím pojímaným doslovně jako „tmářství“ už jste se rovněž kdysi někde setkali.

Febiofest se honosí přídomkem přehlídka nekomerční filmové tvorby. Z bohaté programové nabídky si určitě lze něco vybrat, ale „mysterium o dotecích iracionálna“, jak zní podtitul Amemábarova opusu rozhodně nedoporučuji.

Když bychom připomněli skutečné perly napínavého dramatu jako je zfilmovaný Zánik domu Usherů, Hitchcockova Rebecca, Clouzotovy skvělé Ďábelské ženy nebo třeba starý dobrý němý Upír Nosferatu, pak Ti druzí s Kidmanovou v hlavní roli jsou vedle nich opravdu jen druhořadný odvar.