Přečetl jsem si v Magazínu ChristNet.eu článek Michala Semína o setkání představitelů hlavních světových náboženství v Assisi. Je evidentní, že autor je o dění v Assisi informován nepoměrně lépe než já, a myslím, že i daleko lépe, než většina čtenářů. Protože si pana Semína dosti vážím, myslím si, že jeho zprávě se dá věřit. Přesto mám velkou chuť jeho zprávu převyprávět po svém a doplnit několik poznámek.

V článku se dozvíme, že Svatý otec, ve snaze podpořit mír na této zemi, pozval k sobě na návštěvu zástupce různých náboženství. Osobně to považuji za dosti moudré, protože ať to chceme nebo nechceme, náboženství bývá příčinou konfliktů už od dávných dob. Také věřím, že společné setkání opravdu může pomoci k tomu, že si účastníci uvědomí, že jiný nemusí znamenat nepřátelský na život a na smrt. Mnozí z těchto vlivných lidí jeho pozvání přijali, projevili touhu po míru. Snad se tedy podařilo zasít semínko míru mezi velmi vlivné lidi, kteří vyznávají různá náboženství – a bylo to nejen semínko míru mezi katolíky a jinými náboženstvími, ale i semínko míru mezi nimi navzájem, což může být problém momentálně palčivější.

Pozvaným hostům papež prokázal značné pocty, jaké se váženým hostům prokazovat sluší. Jednou z těch poct bylo, že se s nimi setkal ve městě, které je mu velmi drahé, a sice v Assisi. A v tomto městě jim dal k dispozici ne jen zájezdní hostinec (byť ohvězdičkovaný), ale pozval je i „do svých komnat“ (mimo jiné do kláštera sv. Františka z Assisi), které pro jejich pohodlí dočasně uvolnil.

Představitelé jednotlivých náboženství dostali každý svůj prostor pro to, aby mohli (se všemi svými lidskými chybami) pronést svoji řeč. Jistě, mnoho z nich je uvedeno do zmatku tíživými problémy, které se odehrávají v jejich zemích, a v naší bohaté společnosti (a možná i po nepřesném překladu z jazyka, ve kterém jsou zvyklí myslet) se mohou jejich slova zdát pošetilá. Ale je velmi důležité, aby při takovém setkání co nejvíce lidí dostalo příležitost sdílet s ostatními nejen místo pobytu, ale i své myšlenky.

I když se to nikde nepíše, věřím tomu, že se vlídný hostitel postaral co nejlépe o jejich nejrozmanitější potřeby. Jednalo se vesměs o lidi duchovně založené. Proto nepřekvapí, že potřebovali nejen jídlo, nocleh a toalety, ale také místo, kde by mohli v klidu provádět své náboženské obřady. Snad bych mohl nyní být pokárán za to, že považuji za náboženské obřady to, když někdo obětuje vymyšleným, neexistujícím bohům, nebo i Božím tvorům. Nicméně si myslím, že i když se nám, křesťanům, jejich víra může zdát neskutečně prostomyslná, a někdy i zoufale pomýlená, tak i sám fakt, že se jedná o obrácení člověka vzhůru zasluhuje jistou úctu. Je to určitý základ, na kterém může být pravá víra budována, tak jako ji budoval svatý Pavel na Areopagu, když řekl:  „Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: "Neznámému bohu". Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji.“ (Skutky, 17.23).

Je zajímavé vědět, že někteří z nich obětují svým božstvům slepice nebo holoubata. Pro mnohé z nás může být kromě toho užitečné zamyslet se, proč tito lidé dosud nedokázali přijmout pravou, katolickou víru. Pokud je někdy příčinou i naše hříšnost nebo nesnášenlivost, pak snad toto setkání dle mého soudu mohlo vykonat velký kus práce.