Seznamka
Zvláštnosti psychiky:
- slabá vůle - mnozí nejsou schopni získat řidičský průkaz. „Neumějí chtít.“ V návalu citů to myslí opravdově a jsou schopni i velkých jednorázových obětí. Překážce se raději vyhnou, vzdají se. Schopnost vyhnout se, neodporovat, je základní komunikační dovedností.
- malá vytrvalost a trpělivost - nejsou schopni vytrvat u jedné činnosti ve škole a v práci. Do najaté tělocvičny jich přijde první den padesát, druhý den deset, třetí den nikdo. Problémy řeší emotivně, a tak se při překážkách vzdávají. Neustálá změna je pravidlem přežití. Stačí položit stéblo přes cestu a odstěhují se na druhý konec republiky.
- nespolehlivost - slova zasvěcených: „Keď desať raz Róm urobí dobre, po jedenásty raz určite nie.“ „Taková léta už spolu žijeme, a mě ani nenapadlo, že by mě mohl zklamat.“
- strach - je podmíněn mnohogenerační zkušeností i osobními zážitky. Tuto přesně nedefinovatelnou emoci prožívají Romové skupinově a je významným činitelem působícím jejich soudržnost. I mlhavě definovaný nepřítel vytváří pocit sounáležitosti, vědomí „my a ti druzí“. Bezpečný je Rom jen ve vlastní skupině. Už pouhé „být sám“ pro něj znamená „být v nebezpečí“. Mnohost je podmínkou štěstí a bezpečí. Proto např. nikdy necestují sami. Jako jednotlivci jsou často zbabělí, stačí jim ukázat odvahu, neustoupit. Strašně se bojí v noci a to lidí, zvířat i duchů. Typy „ať jsem bit, jen když se peru“ jsou řídké. Obvyklou reakcí na emoci strachu jsou různé formy únikového jednání nebo agrese. Mají značný strach z bolesti a smrti -> u lékaře mohou být skutečně v šoku. Práce s Romy musí opakovaně obsahovat ujištění o ochraně a bezpečí.
- nesamostatnost - u dětí i u dospělých - sami nikam nejdou, sami si nic nezorganizují, nic si nedovedou řídit, neumějí vyplňovat úřední listiny. Kdo chce v romském společenství rozhodovat něco sám, je považován za sobce. „Nemohl jsem, rodina rozhodla.“ Každé rozhodování je společné a jen společné je správné. Když pak má dítě ve škole pracovat samostatně bez napovídání, je zmatené. Je trestáno za něco, zač je doma chválili, a chváleno za něco, co by se doma nelíbilo. Je to jeden ze zdrojů napětí a nervozity romských dětí ve škole.
- mají slabou schopnost zobecňovat a abstraktně myslet, nemají pro to ani pojmy -> problémy ve škole - matematika; chybí teologické pojmy (např. ctnosti).
- obrovský komplex méněcennosti: „Neznám Roma, který by neměl pocit méněcennosti.“ Z tohoto pocitu a z nepřijetí plyne jejich nejistota, kterou odreagovávají nadutostí, vychloubáním, lží, primitivní brutalitou, předváděním, strháváním pozornosti (u některých dětí až chorobné). S pocitem méněcennosti souvisí, že se stydí na něco se gádžů ptát, nebo žádat pomoc, obávají se, že něco udělají nebo řeknou špatně. Pokud je prosí o pomoc Nerom, imponuje jim to.
- spontánnost, živý temperament, někdy až na hranici psychické lability.
- jsou velmi urážliví, ale ani v tom nemají vytrvalost
- jinak chápou svou nervozitu či vztek. Ten, kdo „má nervi“, je jaksi omluven za to, co dělá, jako by byl pro tu chvíli téměř nesvéprávný. Ostatní ho většinou nechávají, až se vyřádí. „Nervi“ mohou mít dospělí i děti.
- jejich život uznává jen „dnes a teď“, žádné „zítra“. „Zítra „vzbuzuje úzkost, proto se na ně nemyslí. Problém Romů vždy zněl „jak dnes přežít“, proto není možné čekat jejich zájem o kulturu, vzdělání a budoucnost. „Zítra“ je něco mlhavého a neurčitého, takže dohodnout se na zítra znamená „od zítřka do někdy“.
- jsou mimořádně citliví vůči každé nespravedlnosti, i zdánlivé.
- mají tendenci silně přeceňovat své výkony. Těžko si přiznávají chybu.
- za svou nejlepší vlastnost obvykle považují dobrosrdečnost a soucit.
Předchozí díl: Struktura a vztahy v národě a rodině
