Mladý kaplan přijde ze severních Čech na jižní Moravu a má sloužit svoji první mši. Vykoukne ze sakristie a při pohledu na zcela zaplněný kostel se mu podlomí kolena. Vrátí se rychle do sakristie k panu děkanovi.

"Víte, já jsem zvyklý sloužit před třemi babičkami a ne před přeplněným kostelem. Tohle nezvládnu," vykoktá ze sebe.

"Nic se neboj, synu," praví pan děkan. "Bež támhle dozadu a za lekcionářema najdeš placatici. Dej si štamprli a všechno zvládneš."

Po mši se šel zeptat děkana, jak na něj působil.

"No, dobrý, dobrý," povídá děkan, "ale pár připomínek bych měl:

1. Říkal jsem štamprli, ne půlku flašky. 2. Na kazatelnu se chodí po dvou, neleze se po čtyřech. 3. Máme deset přikázání, ne dvanáct. 4. Bylo dvanáct učedníků, ne deset. 5. Ježíš byl pomazaný, ne namazaný. 6. Ježíše Krista nenazývame Jéžou. 7. Ježíše ukřižovali Židé, ne komunisti. 8. Otec, Syn a Duch Svatý nejsou Táta, Junior a Strašidlo. 9. David zabil Goliáše. Nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapoměl. 10. Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida. 11. Svatému kříži se neříká "Velký Téčko". 12. Když rozlomil chléb při poslední večeři, Ježíš řekl: "Jezte, neb toto jest mé tělo." Neřekl: "Sežerte mě" 12. Doporučené požehnání před jídlem není: "Číňan Japonec pitomec, díky Ti za ten dlabanec, ó Bóže." 13. Hříšníci se posílají do pekla, ne do prdele. 14. Na závěr kázání se říká "Amen" ne "A šmitec". 15. Z kazatelny se chodí po schodech, nesjíždí se po zábradlí."