Chvalozpěv na velikonoční svíci, tzv. Exusltet, má obvykle při slavností liturgii Bílé soboty zpívat jáhen. Velikonoční svíce (paškál) byla při velikonoční bohoslužbě od ranných dob užívána v Iálii, Galii, Španělsku a možná i v Africe.

Koptské velikonoční procesí se svící
Foto: Hanah Isachav/Corbis

Vznik Exsultet se datuje do období mezi 5. - 7. stoletím. V římské místní církvi se její zavedení připisuje papeži Zosimovi (417-18). Nejstarší dochované znění najdeme ve třech rukopisech Galských sakramentářů ze sedmého a osmého století.

Vlastnímu hymnu předchází dialog jáhna či jiného zpěváka s věřícími v podobě toho, který známe z bohoslužby obětí, tím je podtržena slavnostnost hymnu. Následující část připomíná paralelu mezi Přejitím ve Starém a Nové Úmluvy, velikonoční svíce přitom naznačuje ohňový sloup z Exodu.

Verše Exultetu jsou pak považovány za jedny z nejkrásnějších v celé křesťanské liturgii a literatuře, když mystickým pohledem plným rajského světla může i Adamův hřích nahlížet jako skutečně nezbytnou a „šťastnou vinu“.

Podle The Catholic Ecyklopedia

Český text i latinský originál chvalozpěvu najdete v předešlém článku Magazínu ChristNet.eu.