Bratři františkání ze Svaté země prožívají další den krajního napětí kvůli situaci, která se vytvořila v basilice Narození Páně v Betlémě a v její blízkosti. – Tak začíná komuniké Kustodie Svaté země ze 6. dubna. – „Situace se zhoršuje od hodiny k hodině. Izraelští vojáci dnes zahájili palbu na našeho spolubratra P. Ibrahima Faltase, rektora basiliky, když otevíral okno své cely.“

Izraelské vojsko i nadále zabraňuje doplňování zásob a začíná se nedostávat jídla, neboť bratři se dělí s tím málem, co zůstává, s více než 200 ozbrojenými muži, kteří se zabarikádovali v basilice, v kostele a klášteře. Izraelské vojsko otevřeně prohlásilo, že chce vyhladověním donutit ozbrojené muže, aby se vzdali, ale nepřihlíží k osudu bratří a sester, kteří tam jsou s nimi.

Izraelské vojsko oficiálně prohlásilo bratry františkány za „rukojmí“. Reakce „Kustodie“ byla bezprostřední a rozhořčená. Custodie prohlásila „slavnostně a před celým světem“, že bratři františkáni nejsou rukojmí, protože jsou ve svém domě, na místě, kde mají být, věrni své povinnosti a příkazům představených.

Je jasné, že podivná slovní urputnost vojska nemá jiné cíle, než snažit se ospravedlnit případný ozbrojený útok na svatyni a přilehlé budovy. Izraelští důstojníci totiž zaručili na počátku, že vojsko nevpadne do posvátné zóny, ve smyslu, aby zajalo ozbrojené palestinské muže. Když ale prohlásilo řeholníky za „rukojmí“, mohlo by vojsko prezentovat akci jako „záchranu rukojmích“. A právě proto, aby Kustodie předešla takovém úděsnému scenáři (je totiž nemožné oddělit bratry františkány od ozbrojených mužů, kteří jsou s nimi promícháni, a vůbec už nemluvě o rouhání, jež by takové prolévání krve způsobilo atd.), oficiálně napomenula podle příkazů představených, že žádná záminka nemůže ospravedlnit ozbrojenou akci na posvátném místě.

Mluvčí Kustodie P. David Jaeger zdůraznil, že takový vpád by znamenal porušení mezinárodního práva. Lze předpokládat, že se to týká mimo jiné základní dohody mezi Svatým stolcem a Izralem z roku 1993.

„Nijak neoslabuje objektivní závažnost, že ozbrojení palestinští mužové 2. dubna násilně vnikli do našeho domu, kostela i svatyně, a že se tam zabarikádovali. Jistě, také toto se neslučuje se základní dohodou mezi Svatým stolcem a Palestinci z roku 2000, i když je tu polehčující okolnost, že byli na útěku a že je pronásledovalo izraelské vojsko. Jistě, protože jednou vstoupili, i když protiprávně, do našeho prostoru, máme obavy i o jejich bezpečnost. Chceme vidět pokojné, důstojné a čestné řešení, které zabezpečí život a neporušenost všem osobám, které se nyní nachází v posvátné zóně, ozbrojené nebo neozbrojené, které jsou tam právem nebo protiprávně.

Takový plán, který by odpovídal spravedlivým starostem obou stran, izraelské i palestinské, existuje a byl předložen krátce po začátku této krize, jež nahání hrůzu. Žádáme, aby se všichni obraceli na obě strany, aby jej přijali. Věříme, že není žádné objektivní ospravedlnění, aby jedna nebo druhá strana jej nepřijala.

Žádáme v tomto smyslu o afektivní a skutečnou solidaritu našich řádových bratří a všech bratří a sester velké františkánské rodiny. Připomínáme, že jde o místo Narození Dítěte Ježíše, Knížete pokoje, a svěřujeme se do ochrany Svaté rodiny, která tu pobývala.“ – Končí text komuniké františkánské Kustodie Svaté země