V rámci projektu Institutu ekumenických studií v Praze, který nese název Klub dialog, se 15. dubna uskutečnila beseda s převorem benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově Prokopem Petrem Siostrzonkem. Tématem večera byla beseda o životě benediktinů.

Benedikt z Nursie, zakladatel benediktinského řádu je považován za duchovního otce západního mnišství. O jeho životě víme málo. Jediný pramen, který o něm máme, je životopis z pera papeže Řehoře Velikého. Jeho pontifikát trval od roku 590 do roku 604. Podle Řehoře se Benedikt nejprve uchýlil do samoty v údolí Subiaka, kde žil nejprve jako poustevník a až později přivolil k životě v nedalekém klášteře. Zde se stal opatem po smrti svého předchůdce. V klášterním údolí Subika působil až do roku 529 kdy odchází na Montecassino. Zde napsal svoji slavnou řeholi. (Benedikt z Nursie, Zvon, Praha 1991)

Převor Siostrzonek přirovnal Evropu, ve které žil Benedikt, k naší době. Bylo to období stěhování národů. Itálie byla v polovině 6.století neustále ohrožována cizími národy a důsledkem tohoto tlaku byl i rozpad rodinného prostředí. Kláštery tvořily určitou náhradu rodiny. V jejich čele proto stojí “otec“- opat. Na osobě opata byl postaven život v klášteře. On tvořil pravidla řeholního života. Tak to fungovalo až do 19. století, kdy začínají vznikat jednotlivé regionální kongregace. Přesto mnohá rozhodnutí v klášteře nemůže učinit opat bez shromáždění bratří. Benedikt věřil, že Bůh dá mladému bratru často vědět, co je lepší. Proto během porady vyslechl všechny bratry a nejmladší směl mluvit nejdříve.

Z uspořádání života kláštera vyplývá Benediktovo heslo:“ Modli se a pracuj“. Důležité je spojení s místem a kontinuita generací. Na Břevnově žije 14 bratří, převážně mladšího věku. „Je tu naděje, ale chybí nám ostatní generace. Vzpomínáme na bratra, který nedávno zemřel. Říkali jsme mu Ivánek. Byl sice již nemohoucí, ale svým životem utvářel mladým nezaměnitelné klima kláštera“, řekl převor.

Pro život mnichů je důležité společenství. Podle převora byl život benediktinů za komunistů pouze hrou, protože společný život nebyl možný. On sám se stal benediktinem, jelikož měl blízký vztah k hudbě a liturgii, která se po staletí v klášterech pěstovala. Důležité pro jeho volbu bylo i setkání s konkrétním člověkem. Především ale zdůraznil povolání od Pána Boha, které je předpokladem každého důležitého rozhodnutí.

Převor Siostrzonek necítí konkurenci mezi řády, které se po revoluci snaží obnovit svoje prořídlé řady. Komunita v Břevnově naopak pomáhá nově vznikajícímu centru trapistů v Nových Dvorech. Jako větší problém vidí převor především v tzv. “řeholních turistech“, kteří prošli dva nebo tři kláštery. „Klášter není léčebna, kde se řeší psychické problémy. Jsme ve stádiu růstu a nemůžeme přijmout každého člověka“ řekl převor.

Prokop Siostrzonek vidí smysl mnišství v návratu k ryzosti křesťanství. Benedikt zdůrazňoval četbu Písma. Mniši chtějí být odlišní, žit evangelium ve společenství. Ideálem je návrat k Jeruzalémské obci. Klášterní komunita by měla sloužit jako inspirace pro ostatní. Do kláštera přicházejí nedokonalí lidé, kteří mohou být formování jeho ideálem.

Během besedy převor Siostrzonek uvedl i jednu humornou poznámku z historie. V nejmenovaném prameni stojí, že mnich se má vyhýbat kontaktu se ženou a biskupem. Smysl tohoto spojení mi unikl a proto je na závěr nechávám čtenářům k úvaze bez vysvětlení.

Hosty Klubu dialog byli v minulosti kromě Prokopa Siostrzonka například Václav Malý nebo Jan Konzal. Příští setkání s místopředsedou sdružení Akademická YMCA Jiřím Síbrtem o mezinárodních studentských organizacích a možnostech spolupráce s nimi se bude konat v pondělí 6. května v 19:15 v prostorách IES, Vyšehradská 41, Praha 2. (proti Botanické zahradě).