Kostelní varhany do každé rodiny!

Nejprve si poslechněte tuto ukázku J.S.Bach: Fuga a moll (1,5 MB) a odpovězte si na otázku: "Stačilo by mi, aby toto znělo u mě v obýváku?"

Pokud vaše odpověď zní: "Jo jasně, to by mi úplně stačilo, jenže jak na to a kde na to vzít? Co na to má náročná a zadaná žena? Vydrží varhany dopad dvou neposedných ratolestí a výbuch nevázaného večírku? Jak je vměstnat do dva plus jedna mínus sušák? Je možné nějak předejít tomu, aby v dětském pokoji nepřekážel katamarán? Nepřijdou klavíristé zkrátka? K čemu se může hodit teorie relativní frustrace u organologie? A kdo mi na ty varhany zahraje? Nezkřiví se mi bočnice zátěžovou zkouškou? Co mají společný sv. Mořic a 13tunové bojové vozidlo pěchoty? Mohl bych naprogramovat pěkný program pro rejstříkování varhan?"Tak některé z těchto otázek vám pomůže vyřešit následující popis.

Co jsem si pořídil já a proč?

Před lety jsem si pořídil master keyboard Fatar STUDIOLOGIC SL-1100 a s tím jsem ona dlouhá léta spokojen. Až jsem se rozhodl postavit si varhany, protože jsem několik let hrával v kostele při mši (i před ní a po ní...) Bratr umluvil kamaráda a já jsem umluvil kamaráda (viz odkazy níže) a vznikla pedálnice:

Pedálnice

Rozhodl jsem se pro paralelní a ne vějířovou pedálnici (viz nákresy na stránkách Beriomidi ) z toho důvodu, že v českých kostelích není moc vějířová pedálnice k vidění. Naučit se hrát na vějířovou pedálnici znamená, přeučovat se při hře na většinu kostelních varhan v Čechách. Dalšího nevýhodou vějířové pedálnice je to, že nemá pravoúhlý půdorys a může se natáčet do stran, pokud není ukotvená, což je nepříjemné.

Dále tato pedálnice je konstruována především jako nerozbitná (tedy ne odlehčená), stejně jako i celý stůl a lavice. Z jednoho prostého důvodu, který zde popíši. Železobetonový štít atomové elektrárny je, jak známo, konstruován tak, aby vydržel dopad a naráz menšího tryskového letadla a zároveň výbuch reaktoru. Já jsem si nechal pedálnici navrhnout tak, aby v jedné chvíli vydržel a dopad mých dvou neposedných ratolestí a výbuch nevázaného večírku mé svobodné ženy. Samozřejmě, že prošla několika zatěžkávacími zkouškami.

Na pedálnici se dá položit deska, po které se dá chodit jako po stupínku ve třídě, po které mohou pumprlátka (děti - pozn.red). i skákat a nezvaní hosté blinkat. Za nerozbitnou variantu platíte tím, že je těžší, hůř se přenáší a manipuluje se s ní, což může být někdy vážná závada, někdy naopak výhoda - pumprlátka si ji například neodnesou do dětského pokoje, aby si z ní udělaly katamarán.

Hrací stůl

Nad pedálnici jsem si nechal postavit podobně nerozbitný hrací stůl, který je však postaven a navržen tak, aby sloužil i jako počítačový a pracovní stůl. Při jeho návrhu jsem byl inspirován svým vynálezem z dob studií, kde jsem na koleji v pokoji o rozměrech 2 x 3 metry musel někam schovat své krásné nové piano. Udělal jsem to tak, že jsem ho položil na banánové krabice a když jsem právě nehrál, tak jsem ho zastrčil pod stůl, kde bylo bezpečně ochráněno před padajícími a stékajícími nečistotami. (Fakt, že přežilo kolej, myslím, mluví za vše.)

I u tohoto stolu je možno master keyboard zasunout a pracovat u něj, jako u jakéhokoliv jiného pracovního stolu s počítačem. Celý stůl s pedálnicí byl navržen tak, aby vyhovoval stejně dobře pro varhanní, tak i klavírní hru (protože já jsem především klavírista). Když dáte na pedálnici ochrannou desku a na ní položíte pedál, pak piáno, lavice a pedálnice s deskou odpovídají přesně rozměrům klavíru se židličkou. Podobně, když desku z pedálnice sundáte, je přibližně zachovaná (mimochodem nejednotná) norma pro varhanní hrací stoly.

Lavice

Pokud si nezaplatíte nastavitelnou lavici (která také v kostelích zpravidla nebývá), pak výšku posedu dětí můžete regulovat buď polštářem, tradičními slovníky, nebo různými podomácku vyrobenými podložkami:

Summa summarum, piano, lavice i pedálnice se dají zasunout pod stůl. Ve složeném stavu tedy máte v obývacím pokoji jen o něco vyšší pracovní stůl, než je obvyklé, a to konkrétně o výši pedálnice.

Takže ani vaše náročná a zadaná žena nemůže nic namítat. Moje náročná, leč svobodná, žena ovšem namítala, ale to měla samozřejmě špatnou náladu a to se nepočítá. Její výkřiky: "Jááá jsem takovej chudááák!" byly umlčeny vysvětlením, že žijeme v 2 + 1 - sušák + kostelní varhany, což je evidentně přepych. Kromě toho si celý stůl později zamilovala, protože u něj pravidelně píše své knihy, které ji proslaví. (Mezi námi, kdo ví, že?)

Počítač a věž s mixážním pultem:

Při hraní pak mám myš na dosah ruky a tou (nebo přímo z master keyboardu) ovládám počítač, který vytváří varhanní či jiné požadované zvuky. Ty jdou přes prý mizerný mixer Behringer (je pravda, že při větším zesílení šumí) do věže Aiwa s ekvalizerem. Reproduktory jsou umístěny vysoko, téměř u stropu na opačných koncích místnosti a vytváří vcelku dobrý prostorový dojem.

U výše zmíněného programu Raster midi keyboard player je nutné nastavit hauptmanual, obermanual a pedál na midi kanály 5 - 8, a pak je možno každý manuál nezávisle osadit až čtyřmi rejstříky, a to je příjemné, že?

Na zvukové kartě doporučuji si nastavit efekt "Concert hall", se kterým získáte pocit kostelního prostoru. Bez tohoto efektu se to téměř nedá poslouchat. To mě, po pravdě řečeno, překvapilo.

Je pravda, že jsem téměř hluchý...

...ale výsledný zvuk mě neuráží, ba dokonce se mi při hraní vybavují pocity, které jsem míval při cvičení v kostelech. Což je víc, než jsem od toho očekával. Osobně na naprostou věrnost zvuku nehraji, hrál jsem na desítky kostelních varhan a žádné nebyly dokonalé. U každých něco znělo lépe něco hůř, sem tam visely klávesy, sem tam byly falešné píšťaly atp. Prostě fyzické píšťalové varhany musí člověk brát takové, jaké jsou, protože s nimi stejně nic nenadělá. Pouze u samplovaných rejstříků lidé remcají, protože pořád existuje naděje, že by šly ještě vylepšit. Tomuto jevu se říká relativní frustrace a zajímavě o ní píše (pochopitelně, že ne z tohoto pohledu) Kunczik Michael: Základy masové komunikace. Karolinum, Praha, 1995.

Méně kvalitní samply se liší od skutečných varhan hlavně při hře stacatto - nemají pomalý náběh a doběh typický pro píšťaly ale získávají ve vyšších polohách přídech zvuku cembala.

Co všechno tedy potřebujete:

1) Počítač minimálně Pentium na 133 s 32 MB paměti (má každý).

2) Zvukovou kartu, která načítá Sound Fonts a má efekty.

3) Zvukový font (sound font) s varhanními rejstříky.

4) Jedny až dvoje klávesy pro manuály.

5) Pedálnici s MIDI výstupem.

6) Zařízení, které bude zvuk z počítače zesilovat a přehrávat (běžná hifi věž se vstupem).
7) software, které tomu všemu umožní komunikovat

Spokojíte-li se s verzí bez pedálnice, vyjdou vás varhany asi na 5.500 Kč. Pokud chcete hrát rukama i nohama, připočtěte dalších 19.000 za pedálnici