Geniální opat a genetika luštěnin III

V historii vědy neexistuje větší legenda než legenda o experimentech Gregora Mendela. Ten v šedesátých letech devatenáctého století na základě vlastních úvah objevil základy dědičnosti individuálních znaků jedince a odborná veřejnost tehdy pochybila, když nerozpoznala důležitost tohoto objevu během jeho života. A teprve náhlé znovuobjevení v roce 1900 bylo pojmenováno „mendelismus“. Význam výstavy „Génius genetiky“ a obnovený životní puls v opatství sv.Tomáše zde na Starém Brně zdůrazňuje důležitost genetiky samotné.

V roce 2001 mezinárodní skupina vědců z Vereinigung zur Förderung der Genomforschung ve Vídni a naše organizace Wallace Kemp Artakt v Londýně, která se specializuje na realizaci uměleckých a vědeckých výstav, začala plánovat prezentaci legendy a její vědecký význam v novém světle, v kontextu vědy a společnosti 19., 20. a 21.století.

Většina zachráněných dokumentů souvisejících s Mendelem byly vráceny Moravským muzeem v Brně do Opatství sv. Tomáše v lednu 2002. Takto vznikla reálná možnost vystavit originální Mendelovi materiály společně se souvisijícími případy a současnými uměleckými díly, z nichž některé byly speciálně zapůjčeny pro tuto výstavu.

Práce nás, kurátorů, kteří jsme měli zázemí v Brně, společně s panem Sekerákem – kurátorem Mendeliana, byla identifikovat, konzervovat, zdokumentovat a vyfotografovat všechny věci, které přečkaly po léta veškeré útoky na uchování Mendlova příběhu v tichu. Z velké skupiny učenců a vědců se stalo jakési „United Nations“ kulturního bohatství.

Všechny objekty zahrnující nářadí, knihy, dopisy a dokumenty nás provázejí příběhem – líčí proces. Místo samo o sobě hraje důležitou roli v tomto procesu: opatství a jeho knihovna, místo, kde se nacházela Mendelova experimentální zahrada – pozůstatky včelína, označené místo, kde Mendel prováděl své vlastní experimenty se včelami, samotné město Brno, banka, v níž byl Mendel ředitelem, brněnská veřejnost a historie Moravy.

Současní umělci, kteří propůjčili svá díla a myšlenky této výstavě vizuálně oživují tuto výstavu: Gerhard Lang, Matilda Downs, Susan Derges, Herman de Vries, Rob Kesseler, Christine Borland, Cornelia Hesse-Honegger.

Jsou plány uspořádat příští rok workshop, jehož by se účastnili umělci a vědci a který by vytvořil prostor pro dialog mezi bádáním umělců a genetiků, nabízející náhled na práci umělců v další fázi výstavy. To by byl počátek debaty na téma genetika mezi veřejností a specialisty, stejně jako výměna názorů a zkušeností na přípravu vědecké centra, jehož otevření se plánuje na rok 2004.

Kim Namyth - vedoucí Ústavu pro výzkum molekulární patologie ve Vídni
Přehled projektu

Dnešek je významným dnem pro Českou republiku. Mezinárodní společnost vědců stejně jako vědecká společnost a my vzdáváme hold významnému muži, jenž se jmenuje Gregor Mendel, jehož experimenty s hrachem v 19. století vedly k revoluci ve vědě a medicíně.

Všechny nás zajímá historie našich vlastních rodin. Čím to je, že se podobáme rodičům, prarodičům a praprarodičům. Charles Darwin a Alfred Wallace si oba uvědomili, že tendence plodu podobat se rodičům způsobuje soutěž mezi samo reprodukčními entitami. Jejich teorie evoluce, jakkoliv byla správná, neposkytla vysvětlení jak se znaky dědí z jedné generace na druhou. K tomu bylo zapotřebí důvtipu mladého řeholníka – Gregora Mendela, jenž pracoval nedaleko ve městě Brně, aby nás přivedl na správnou cestu. Byla to Mendelova práce, která vedla k objevení významu DNA v dědičnosti. Proč byl problém dědičnosti tak složitý? Proč Mendel uspěl zatímco ostatní ne? To jsou otázky, na které se zaměřuje výstava, která nyní probíhá v Mendelově Opatství sv.Tomáše v Brně,v České republice.

Mendel měl štěstí, že jeho studia na univerzitě ve Vídni a prostředí, ve kterém pracoval poskytovala intelektuální základnu, bez které by on jinak neuspěl. Objev, které mu my nyní říkáme geny, oddělené dělení jímž se promění na progeny. To musí zaujímat první místo v objevech o koloběhu života. Mendel otevřel dveře koloběhu života, který leží v srdci moderní molekulární buňky a vývojové biologie. Jeho sytém se stále používá. Je vzrušující být svědkem objevení genů, které mohou pomoci určit lidskou mluvu nebo být u objevu těch genů, jejichž mutace způsobují mentální poruchy, například schizofrenii.

Mendel svými objevy předběhl čas tak, že jeho chromosomy a jejich dědičnost nebyly vysvětleny ani pochopeny. Těch několik vrstevníků, kteří viděli jeho práci, ji nemohli pochopit. Mendel zemřel aniž by věděl, že udělal důležitý objev, jak my víme.

Výstava vytvořená Artakem má za cíl představit Mendelův portrét v kontextu světa, ve kterém Mendel vyrůstal a pracoval. Neboť Mendelova práce nám poskytla nový pohled na přírodu a ozřejmila naši existenci. Opatství sv.Tomáše musí být zachováno jako klíčová část lidského intelektuálního dědictví. Současná výstava je první fází brněnské iniciativy vybudovat v Opatství sv.Tomáše Mendelovo muzeum genetiky a Mendelovo centrum pro život a vědu.

Eva Jiřičná – architektka
Vytváření prostředí pro výstavu

Architektura je ohlasem toho, v čem architekt vidí svou odpovědnost. Naším úkolem bylo naplánovat výstavu v souvislosti se „starým“ opatstvím, kde Mendel žil, pracoval a užíval si života s jeho kladnými i zápornými aspekty. Pokusili jsme se použít jazyk architektury, abychom vytvořili vhodný prostor pro tento účel v tomto místě. Výstavní panely vyplňují výklenky oken a grafické panely dodržují sklon původní klenby. Samozřejmě jsme museli do výstavy začlenit velké množství různorodých objektů. Naším hlavním cílem bylo vyjádřit Mendelovi úctu, které je hoden.

Doufáme, že výstava vrhne světlo na osobnost, která přišla z neznáma, začala z ničeho a měla jen nepatrnou podporu a uznání ve svém bádání. K ocenění jeho práce došlo až po smrti. Během svého života pracoval bez jakékoliv víry v úspěch a touhy po společenském uznání, bez snahy, aby se o něm četlo nebo aby předváděl své objevy vědecké obci. Zemřel nejen jako člověk zklamaný, ale jeho práce byla zničena z důvodu absolutní neznalosti a zášti. Byl odmítnut těmi, kteří mohli rozumět důležitosti jeho práce a byl milován těmi, jejichž životy byly obohaceny jeho praktickými radami a jeho pozoruhodnou schopností být lidský.

O 200 let později – jeho práce ohromuje svět. Vycházejíc z Mendelových počátečních pokusů s hrachem, pracují nyní vědci neustále na rozšíření limitů, které by mohly mít za následek nenávratné změny pro lidstvo a pro kvalitu našich životů v budoucnosti. Nejpozoruhodnějším faktem je, že to jsou právě vědci, kteří prožívají úspěch jaký se Mendelovi nikdy nedostal, kteří přišli s návrhem vzdát mu poctu, připomenout význam malého muže za tím vším. V tvrdém profesionálním světě, kde ego jedince je na prvním místě, je to obdivuhodná pocta člověku, akt pokory a velkorysosti, opravdové lidské gesto.

Doufejme, že v architektonických podmínkách jsme naplnili úkol oslavit život Mendela tak, jak se patří.

Christine Borland – britská výtvarnice
Umělecká interpretace dědičnosti

V posledních deseti letech své práce jsem rozvinula dialog s velkým počtem jedinců, kteří se zabývají bádáním v oblasti vědecké, lékařské nebo vzdělávací. Jejich pracoviště – výzkumné laboratoře pro genetiku, pitevny, místnosti, kde je pacientům vyšetřovaná vrozená vada – se stala i mými pracovišti. Pokud vím existuje několik podobných, srovnatelných modelů moderní praxe, ačkoliv je zde jedna opravdu historická. Většinou je výsledná práce rozsáhlou, sochařskou nebo multimediální instalací. Někdy je umístění specifikováno a příležitostně je umístění i mimo okolí galerie.

Věřím, že najdu cestu, jak se vyrovnat s potencionálními drtivými otázkami života a smrti, které jsou zaměřeny na můj výzkum - na mikrokosmos. Mým účelem není zaznamenávat, dokumentovat nebo ilustrovat co lidé dělají. Domnívám se, že pouze označení umělci by mi mohli zajistit přístup do míst, kam jsem byla pozvána – toto privilegium řídí moje bádání. Pouhým pozorováním a jednoduchým ptaním se, kladením ostrých otázek bez zaměření se na celé pole působnosti, se dialog vždy ubíral k temným stránkám, které nemohou být prozkoumány s byrokratickým mravním průvodcem.

Nedávno jsem vysledovala, odkdy se genetika považuje za část historického kontextu. Byla jsem zaujatá k pojmu „eugenika“, který se opakovaně objevoval v tisku v souvislosti s takzvanou „Novou genetikou“ a potencionální aplikací projektu Lidský genom. Nyní se zajímám o etické debaty týkající se těchto nových pokroků. Jak se přímo dotýkají postižený rodin, zejména ve vztahu k prenatálnímu vyšetření a jeho eventuálního dopadu na dnešní společnost. Jak uvádí doktor Tom Shakepeare: „Máme lékařskou péči, která zajišťuje naše přežití, ať už jsme se narodili předčasně, zlomili si záda nebo objevili degenerativní nemoc… A zároveň tato vada nemusí být problémem. Genetický výzkum, pokud mu věříte, slibuje odstranění této vady ze světa.“

Přes umění a jeho tvorbu, která je spojena s těmi, jenž jsou spjati s genetikou a příbuznými vědami, můžeme zajistit občanské fórum, kde by se diskutovalo o těchto ožehavých tématech bez jakékoliv hysterie a tlaku zvenčí. Nakonec, jedinci tvořící „veřejnost“ budou reagovat na umění na základě svého zázemí a vlastních zkušeností. Je nezbytné ohodnotit a zabývat se jimi tak, jak tvoří vzorek společnosti. Trváme na vytvoření rozhodnutí v kontextu s praktickou přihláškou do Genetiky každodenního života.

Předchozí články o této výstavě:
Geniální opat a genetika luštěnin I. Mendelův životopis a jeho vědecké pokusy
Geniální opat a genetika luštěnin II. Multimediální výstava o Gregoru Mendelovi se otevírá veřejnosti.
Výstava on-line