Nějaké ukázky z Murphyho církevních zákonů se tu a tam objevují na různých internetových stránkách, zde jsou tedy seřazeny a přehledně uspořádany podle tematických oddílů. Např.: Zasedací pořádek v kostele, kritické zóny v kostele, fronty ke svatému přijímání, kázání, církev a veřejnost, křesťanská rodina v kostele, odborníci v církvi atd. Struktura se poněkud podobá učenému diskursu povolaných odborníků, kteří se k citovanému znění zákona vyjadřují.
Je jisté, že s řadou těchto zákonů se každý čtenář už v různé míře a četnosti sám setkal v praxi, takže kniha opravdu není vzdálená od každodenního života našich farností. Stačí jen namátkou zalistovat:„ Čím více je přijímání na ruku církevně schváleno, tím větší jsou s ním potíže.“ (Murphyho zákon přijímání na ruku)
Nebo: „Čím méně podnětného obsahu, tím delší kázání.“ (Fidelův paradox) s dodatkem dr. Šamana: „Někteří kazatelé se zřejmě inspirují postupy známými z homeopatie: mnohonásobným ředěním Božího slova, kdy se jeho účinná přítomnost v promluvě blíží fakticky nule, docílí u přítomných věřících tzv. „placebo“ efektu. Důkazem je jejich více či méně hromadné zvolání: Děkujeme za slovo Boží!“
Vtip, satira, sarkasmus, anekdota jsou literární formy a
žánry, které církevní prostředí potřebuje
jako sůl. Je třeba poděkovat karmelitánům za tento ozdravný
příděl, který mohou přijmout s užitkem jak osoby
laické, tak tím více i osoby duchovní. A
autorovi ještě jedna poklona za inspiraci starou slováckou moudrostí:
Povzbuzení kazatelům od pana kostelníkůj ze Slovácka,
který už ve své funkci zažil a přežil devět různých
farářů:
„A lesti mu nejaká tá múdrosť do huby
nedojde nebo zasej dajaká hlúposť z ní vyjde, šak sa
nic nestane. Naši ludé v kostoloch sú nadobro spokójení,
panáčkama vypérovaní a vycvičení jak ovce. A
kdyby aj, nedaj Bože, co velebníček pravjá, nemohli snést,
tož sa po přijímání seberú a idú dom,
šak platné to bylo. Tož co.“
Inu, zlatá slova.