"Pojď dál," řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na
všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíc překvapuje?"
Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi. Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost. Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili."
Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Bůh se usmál a odpověděl: "Chci, aby poznali, že nemohou nikoho
donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho
mají. Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý
bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo
potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které
milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění
uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.
Chci, aby viděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří
nevidí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby viděli, že za peníze si mohou koupit všechno kromě štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví,
a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale
že oni sami musejí odpouštět."
Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti.
Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za
všechno, co pro mne a mou rodinu dělá.
A Bůh odpověděl:
"Kdykoli. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se
zeptej a já ti odpovím."
Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.
Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:
Přispět nám můžete i v kryptoměnách:
Související zprávy a články
Aktuální články
17. 4. 2024Jí a pije s hříšníky
15. 4. 2024Papež František o umělé inteligenci: k dokumentu Intelligenza artificiale e pace
10. 4. 2024Vatikán vydává nové vyhlášení o lidské důstojnosti
Diskuze k článku
Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.
Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?