"Kvůli Cyrilu Svobodovi Koalice prohraje volby. Může si za to sám. Kdyby se jasně - a podle programu KDU-ČSL - postavil za ochranu počatého života, šli bychom Koalici volit. Takhle dáme hlas třeba Špidlovi, nebo zůstaneme doma."
To jsou rozhořčené hlasy křesťansky a humanisticky založených občanů, které před volbami nebezpečně zesílily.

V rozhovoru Hospodářských novin 3. května 2002 Cyril Svoboda uvedl, že „je nutné vyjít vstříc“ společnosti, pro niž je interrupce přijatelná.
Dále řekl, že je třeba „vytvářet podmínky“, aby se „budoucí maminky mohly rozhodovat skutečně zodpovědně“ (jaké „budoucí maminky“ v případě potratu?).
A do třetice: zákon podle Svobody „nic nevyřeší a vždy bude na konci“. Tolik tedy předseda KDU-ČSL. V minulém čísle Reportu mluvil jinak - zaštítil se Evropskou lidovou stranou a jejími programovými zásadami, m.j. „důrazem na důsledné dodržování všech lidských práv, zvláště práva na život a na jeho ochranu“. Co tedy platí?

Končíme s politikou?
Reakce řady voličů na Svobodova slova v HN jsou pochopitelné, i když ne prozíravé: „Zradil program své strany! Končíme s podporou Koalice! Když si neváží naší podpory, nejdeme k volbám vůbec! Je to konec křesťanské politiky!“ Ozvěny těchto hlasů znějí v médiích, snažících se oslovit křesťansky orientované voličské okruhy. Podle svého zaměření většinou doporučují volit jiné - ale už nikoli křesťanské strany. V rozladění z volebního programu Koalice (ochrana života v něm chybí) vhánějí voliče dokonce do náručí stran opoziční smlouvy.

Neuvěřitelný recept
Od katolictví už na hony vzdálené „Ádéčko“ nabízí tip evangelíka Erazima Koháka: „Budu volit sociální demokracii!“ „Myslím, že nikdo, komu leží na srdci budoucnost demokracie proti demagogii, vzájemné úcty a dobré vůle proti bombám, dnes nemůže volit jinak,“ (AD 5/02) předvádí klasickou ukázku demagogie (dříve exilový) pan profesor. Může něco zakalit úsudek kulturního člověka natolik, aby zapomněl, kdo dvakrát zaprodal demokracii v českých zemích komunistickým zločincům? A i kdyby slábnoucí paměť zastřela tuto hanbu sociální demokracie milosrdnou mlhou, není možné zamlčet tak aktuální postoje ČSSD, jako jsou nenávistné útoky ministra kultury Dostála proti katolickým biskupům, lži pánů Zemana a (Kohákem vychvalovaného) Špidly o tom, že církvím není co vracet, protože jim žádný majetek nepatřil, faktická diskriminace církevního školství, nebo urážlivé odmítnutí jednat o vztazích mezi státem a církvemi.

Rozmach mimo realitu
Na druhém pólu stojící Rozmach (nová revue pro náboženství, kulturu a politiku) se rozmáchl směrem opačným, avšak neméně pozoruhodným. V nepodepsané agitce se sugestivním titulkem „Katolíci pro ODS“ se anonymové (sponzoři z ODS?) chytají Svobodovy jednoslovné odpovědi „ne“ na otázku, zda bude KDU-ČSL prosazovat zákaz potratů. Autoři s upřímností sobě vlastní zamlčují, že také pan profesor Klaus odpověděl na stejnou otázku stejně. Mimochodem, chtít dnes úplný a okamžitý zákaz potratů můžeme se stejným smyslem pro realitu, jako žádat, aby slunce od zítřka vycházelo na západě. Nepochybujeme, že ve vztahu k potratům si agnostik Klaus dobře rozumí s protestantem Kohákem (Kohák odmítl i podpis Deklarace práv počatého dítěte). Ani v jiných „křesťanských tématech“ nemají strany opoziční smlouvy od sebe daleko. Dojemná shoda mezi marxisty Zemanem a Špidlou i liberály Klausem a (např.) Zahradilem panuje v zuřivém odmítaní návratu církevního majetku.

Státní dirigismus v krvi
Report, na rozdíl od řady křesťanských periodik, sleduje politiku ve vztahu k církvím soustavně. Už v lednu 1999 psal o personálním propojení ODS a ČSSD v církevní politice osobou ředitelky odboru církví ministerstva kultury Jany Řepové. Ta nejdříve připravovala církevní politiku pro ODS, aby později v rámci opoziční smlouvy přešla do služeb ČSSD. Pro obě strany prosazovala materiál, který obsahoval naprosto nepřijatelnou snahu o omezení života církví státem.
Tento státně dirigistický přístup komunistické provenience byl převzat do arsenálu polistopadového marxismu-liberalismu. Byl a je hlavní směrnicí stran opoziční smlouvy, stran, které se po volbách už bez skrupulí chystají společně vládnout. Drtivá většina politiků ČSSD a ODS křesťanské hodnoty nejen neuznává, ale ani je nechápe. Státní dirigismus v jejich rukou nemůže být ničím jiným, než nástrojem soustavné destrukce církevního života. Je skutečně neuvěřitelné, že právě tyto politické strany doporučují volit časopisy, které se hlásí ke křesťanství!

Pod mocenským pantoflem
Tak, jako ČSSD odsoudila k bezvýznamnosti svou „křesťanskou platformu“, vytěsnila i ODS své křesťanské aktivisty na nevolitelná místa. Koneckonců, pokud se týká „katolických kandidátů v řadách ODS“, které „Rozmach“ nabádá posilnit preferenčními hlasy, ještě pamatujeme, že to byla konjunkturalistická část někdejší KDS (Křesťansko-demokratická strana- pozn. red.), která zapřela své lepší vychování a za příslib poslaneckých křesel pod fangličkou ODS opustila frontu křesťanské politiky. Ještě dnes – „svatá ty prostoto!“ - je však prý ODS „díky své pozici na politické scéně“ schopna „tyto zdravé zásady na rozdíl od KDU-ČSL“ prosadit, tvrdí Rozmach. Jeho politickou naivitu jen dokresluje idea, že by katolík mohl (měl!) hlasovat pro stranu, vedenou agresivním náfukou, který za jediné evangelium pokládá tržní dogmata vlastní strany.

Ohnout křesťanskou politiku?
Pokusy zleva i zprava ohnout (a zfalšovat) křesťanskou politiku, si žádají zopakovat, které to jsou křesťanské zájmy, jež mají být hájeny křesťanskými politiky. Tak tedy - v první řadě vše, co souvisí s rodinou a dětmi, jimž reálně hrozí život v chudobě. S tím souvisí křesťanská sociální politika, solidarismus, a od Luxovy smrti opomíjené sociálně tržní hospodářství, hustší sociální síť i pružnější sociální trampolína. Ale hlavně byty - levné byty pro mladé rodiny, pro rodiny s více dětmi, bez nichž nepřestane Česko vymírat, bez nichž nebude možné obnovit tradiční funkce rodiny, zajistit důstojný život nejstarší generace a vychovat novou silnou křesťanskou mladou generaci, která vývoj v zemi ovlivní více než ta současná - rozkolísaná a znejistělá. V právní oblasti pak nekompromisní vymahatelnost práva, ochrana před divokou prostitucí, útočící pornografií a bezbřehým ničením počatého života. A co ještě: svobodné uplatňování křesťanských zásad - v současné krizi hodnot to jediné, co může ozdravit společnost. Většina těchto zájmů je tak specificky křesťanská, že je ani ve snu nebudou (a nemohou) prosazovat ateistické strany. Nemůžeme se tedy splést!

Může být mnohem hůře
Vraťme se ještě jednou k nešťastným výrokům Cyrila Svobody. Chápeme, že chtěl využít koaliční potenciál, posílit očekávaný „synergický efekt“ Koalice, uvědomujeme si jeho pragmatickou vstřícnost. Někdo ovšem nemá pochopení - a snad právem - pro tyto kvality šedé politické praxe. Chce politika jako z alabastru, rytíře bez bázně a hany, třeba ukřižovaného, ale silného jako Kristus. Takový člověk se bude muset pustit sám do politiky (od slova „polite“ - jemný, zdvořilý), aby si v politické praxi ověřil meze své tvrdosti a zásadovosti. Jiná výhrada kritiků Koalice: spolek s Unií svobody vnáší do Koalice více liberalismu než je zdrávo, více škody než užitku - viz trapné spory kolem lídra, stínové vlády i dluhu ODA.
Zde je třeba přiznat, že naivní očekávání pohádkové pohody skutečně zklamalo. Ano, na malichernostech, které by při šikovnější režii neopustily domácí politickou kuchyni, došlo k opačnému efektu - místo násobení síly podle počtu partnerů, došlo k jejímu drobení. Pokud však z toho vyvodíme strohý a nelítostný závěr - nevolit Koalici, či nevolit vůbec - vznikne po volbách nová, mnohem nepříznivější situace, kterou opravdu bude těžké odlišit od naprostého krachu křesťanské politiky. Efekt bojkotu Koalice by byl daleko horší, nežli pouhá volební prohra - Koalice by nemusela obdržet ani oněch 10 % hlasů potřebných ke vstupu do Poslanecké sněmovny. A to by znamenalo konec křesťanskodemokratické politiky v nejdůležitějším zákonodárném orgánu.

Zůstaňme konzervativní
Chceme-li tedy předejít úplné katastrofě, nezbývá nic jiného, než s větším či menším sebezapřením vykonat své voličské právo. Můžeme mít přitom na paměti, že právo volit křesťanskou demokracii nám bylo 42 let upíráno. Podporou křesťanských demokratů můžeme účinně bránit návratu komunistů k moci. Podporou Koalice můžeme lépe čelit náporu ateisticko-materialistických sil, které se šikují v ODS a ČSSD. Podpora Koalice přinese posílení postavení rodiny jako základu státu a rezervoáru křesťanství ve společnosti. Podpora Koalice umožní Česku lépe odolávat zhoubným západním vlivům a diktátům Evropské unie. Nesmíme ovšem být radikální a hledat spásu tam, kde není. Mají-li být letošní volby zlomové, musíme zůstat důsledně konzervativní a volit stejnou politickou sílu, jakou volíme ve svobodných volbách po roce 1989. Mají-li nastat opravdu pozitivní změny ve smyslu posílení zodpovědnosti a solidarity všech sociálních skupin, pak bude třeba tento zdravý konzervatismus ještě prohloubit a podporu křesťanské demokracie vystupňovat. Jen žádné rozpaky, chyby už má Koalice za sebou, teď čeká na naši podporu, aby mohla splnit, co slibovala. Ne tedy kapitulace, ale ofenzíva!

Zakroužkujme své favority
Dvě rady závěrem: Komu vadí Unie svobody, ten její kandidáty obejde zakroužkováním čísel před jmény kandidátů KDU-ČSL. Pomocí kroužků je možné vybírat i mezi lidoveckými kandidáty. Těmito volebními preferencemi můžeme výrazně zabodovat nejen v koalici, ale také v parlamentu, protože do něj vstoupí naši favorité. Tedy ti, u nichž je záruka, že budou hájit naše křesťanské zájmy s plným nasazením, bez strachu a uhýbání. A komu vadí řeči nebo postoje kohokoli ze současného vedení KDU-ČSL, může si říct: „Všeho do času, Pán Bůh na věky“. To teď není myšleno jako odkaz na věčnost, ale jako připomínka dočasnosti tohoto i všech vedení politických stran.
S Boží pomocí do voleb!

Převzato z Mezinárodního Reportu 06/2002

odpovědný redaktor: Milan Kovář

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?