Docela známé poutní místo na Moravě, s mariánským kostelem, bohatě navštěvovanou slavnou poutí jednou za rok a navíc s přilehlou farou, kupodivu obsazenou. Ba dokonce s klášterem, který za totality obývalo několik desítek řádových sester, v současné době už jen tři.

Pan farář je, jak už to dnes bývá, Polák, a má na starosti další dvě farnosti. Je to sympatický člověk, ale pokud je právě nepřítomen, z nějakého důvodu jej nemá kdo zastoupit, přestože co by kamenem dohodil jsou dvě početné saleziánské komunity.

Rozdělení farností a děkanátů je v dnes v katolické církvi takové, že platí Murphyho pravidlo: povinnost zastupovat kněze ve farnosti má kněz z farnosti geograficky nejvzdálenější, pokud vůbec.

Pan farář bývá nepřítomen docela často, takže docela často mše odpadá, v lepším případě je nahrazena bohoslužbou slova, které se ujmou sestřičky. V létě, kdy se jede na několik týdnů za sluncem na jih (i farář si přece musí odpočinout), platí to samé.

Nedávno jsem se opět na kole vypravil na mši, která je zde ve středu odpoledne. 15 minut před začátkem se snažím dostat do kostela, avšak marně – hlavní vchod zamknutý. Zkusím postranní, ale ten bývá zamknutý trvale. Mrknu na nástěnku vedle vchodu: Rozpis bohoslužeb spolehlivě hlásí, že dnes je pravidelná feriální mše v obvyklou dobu za zemřelou Anežku Rozehnalovou. Obcházím kostel a čekám. Přicházejí dvě starší ženy a neúspěšně se pokoušejí dostat do kostela. V neděli se přece nehlásilo, že mše nebude. Jedna to po chvíli vzdá a jde domů. Druhá to nevzdá a pokusí se zjistit důvod. Snaží se dozvonit v klášteře u sester – marně, nikde nikdo. Po půlhodině marného čekání to vzdám i já.

Nechci nikomu křivdit, ale přístup některých farářů připomíná časy hlubokého komunismu, kdy hlavní starostí bylo dělat vše tak, aby to pokud možno nebylo vidět. Dnes jako by si zase někteří říkali: Biskup daleko, Pán Bůh vysoko a zemřelá Anežka Rozehnalová protentokrát promine…

V občanských profesích většinou platí, že jaká práce, taková odměna. V církvi se postupuje podle jiné logiky, ostatně je známé, že právě z těchto končin diecéze se farář překládá zpravidla rovnou na kurii…

Zamysleme se, čím může být také způsoben úbytek věřících v kostelích. Přijde-li někdo takhle jednou, dvakrát zbytečně, potřetí už třeba nepřijde vůbec, a nemusí to být už jen všední den.