Pít či nepít?

Vysvědčení a indexy leží v domácnostech podrobovány bdělým zrakům rodičů. To je asi jediná chvilka, která může kazit začátek prázdnin. Ale přesto je pro drtivou většinu školou povinných konec školního roku důvodem k oslavě. Druh oslavy se liší od věku a povahy slavících jedinců, dále pak vše ovlivňují společenstva, ve kterých se mládě pohybuje. Tedy může popíjet bublinkovou tekutinu, ti odvážnější takové kyselé nealkoholické cosi z vína nebo ochutnat symboly (dle svého pohledu) dospělosti, a tak se koštuje vínečko, pivečko či dokonce něco tvrdšího.

Mladší a nezkušená křesťanská mláďátka se nejspíše spokojí se zmrzlinkou, kterou si dají hned cestou ze svých ústavů. Doma si pochutnají na slavnostním dortu a veškerá paráda pro ně končí. Jenže ne pro ty odrostlejší. Ti se začnou trousit podvečerem na místa setkání stejně otrlých. Pod zapadajícím slunkem si připijí, popovídají si, občas trochu sdílněji a hodlají tuto noc proměnit v nezapomenutelnou. Ale ouha... mezi nimi je i srdce křesťanské, jak se má zachovat?

Je velmi snadné slepě poslechnout zákazu, tvrdě a nekompromisně se rozhodnout, že já pít nebudu a dokonce od pití odradím i zbytek bujaré společnosti. Neb nechci budit pohoršení a zlo se má vykořenit již v počátku. To je sice pevný a do jisté míry chvályhodný postoj. Ale s největší pravděpodobností se tento horlivec octne na ulici sám. Co s někým, kdo odmítá "zábavu"?

Někteří volí cestu malého odporu. Pokud mají silnou vůli, není jim, co vytknout. Během večera si dají jen sklenku, někdy ani tu ne. Přesto respektují vývoj společenskosti ostatních. Jsou okolnosti, kdy zůstat střízlivý se vyplatí. Navíc je vhodné mít po ruce někoho, kdo by byl v případě potřeby schopen řídit automobil a přitom vnímat dopravní předpisy.
Tento postoj je moudrý i v případě nabízení drog. Samozřejmě, že si lze vyzkoušet jointa, ale pro někoho to může být opravdu silně negativní zážitek. Nemluvě o tvrdých drogách, křesťanský svět není uzavřeným skleníkem, proto se drogy objevují i mezi křesťany.

"Když už hřešit, tak pořádně." Toto heslo výstižně popisuje vztah některých mladých členů církví k akcím, které se dají nazvat „kalbou, pařbou, slezinou, párty...“ Prostě jakkoliv. Zde se alkohol a měkké drogy konzumují v poměrně velké míře. Jsou jedinci, kteří tuto neopakovatelnou atmosféru různě ovlivněných lidí záměrně vyhledávají a náležitě si ji vychutnávají. Pokud vynechám zdravotní rizika takovýchto činností, a že nejsou malá zvláště z dlouhodobého hlediska, může mladý člověk dojít k úrazu na duši a ten bolí často mnohem víc. Drogy odbourávají zábrany, najednou z lidských úst padají slova, která mohou ošklivě zranit, tělo se stane vláčnějším a přítulnějším. Dojde k zatemnění vlastní mysli: „Co na tom, že moje milá na mě věrně čeká, holka, co je teď a tady, je pěkná kost, stačí málo a těla se dotýkají...“

Po divoké noci nastane ráno. Čas urovnávání si zážitků a činů, jenž by střízlivý nebyl schopen. Fyzično umí potrápit. Toalety bývají obsazeny a žaludek odmítá přijmout i ovocnou šťávu. Kocovina, opice, pocity žonglujícího žaludku, nesnesitelné bolesti hlavy, radši v tu chvíli ani nebýt. Ale co to? Ona mi říká miláčku? Co jsem to zase provedl? Sliboval jsem romantiku? Já vůl... To jen úryvek možného vnitřního dialogu.

Pít či nepít? Hulit či nehulit? Fetovat či nefetovat? Vyzkoušet nemravnosti nebo nevyzkoušet?
Nemá smysl dávat příkazy a zákazy. Stačí směrovky, které ukazují správnou cestu. Žel jich občas nevidíme. Ale i jedna poněkud drsná zkušenost dokáže probrat a přesvědčit mnohem lépe než intenzivní kázání od "autorit". Každý z nás má svůj vlastní rozum a vůli. Je jen a jen na něm, jestli si to další pivo objedná. On za to ponese následky.

Přesto přeji hodně umění nalezení správné míry, některé ranní šoky jsou opravdu zbytečné.