Ještě nikdy se mi při nějakém pokusu o publicistiku nenabízelo tolik možných názvů článku jako dnes. Namátkou jen několik: "Když dva dělají totéž, není to totéž", nebo "Zapadlí vlastenci hrají Dvořáka", nebo "Každý svého štěstí strůjcem" nebo snad dokonce "Quod licet Jovi, non licet bovi"

Chtěl bych vám nabídnout srovnání dvou pokusů o provedení Misy D-dur (Lužanské) Antonína Dvořáka pří mši svaté, které se odehrály v posledních několika týdnech. Doufám, že mi prominete, že se odchýlím od obvyklých žurnalistických postupů a pokus veskrze nepovedený uvedu pouze velmi neadresně, kdežto ten povedený s veškerými mě známými podrobnostmi. Neboť táhnout mají příklady dobré.

Ten nepovedený se odehrál v jedné velké farnosti. Připravovali poutní slavnost. Regenschóri (na Moravě by asi řekli kantor) připravoval velkou slávu. Protože mají v kostele sbor i velké romantické varhany, naplánoval Dvořáka. Nacvičil jej, pozval na pouť i další spřátelené chrámové sbory z okolí, které mají "Dédurku" ve svém repertoáru, na 80 lidí se těšilo a připravovalo. Protože se však poutní slavnost pochopitelně připravovala i "na jiných frontách", pozvali jako hlavního celebranta diecézního biskupa. A tady zafungovala aplikace té evangelijní rady, v jejímž uplatňování má naše (katolická) církev největší úspěchy - "ať neví levice, co dělá pravice". Komunikace v řetězu regenschóri - farář - kancelář biskupa - biskup se zadrhla, takže biskup (jako nezpochybnitelný hlavní liturg své diecéze - ať už si o shromáždění věřících jako o liturgovi myslíme cokoli), který má o hudební složce slavné liturgie úplně jinou představu než onen muzikant, byl najednou den předem postaven před hotovou věc. Buď akceptovat připravený program, do kterého byl zdánlivě vmanipulován, nebo využít svou pravomoc a "figurálku" zrušit. A biskup zvolil řešení druhé. Poutní slavnost tam tedy byla tohoto roku dost smutná a rozpačitá. I pro "kované katolíky" z řad zpěváků a muzikantů to byla těžká rána. Jak reagovali ti "méně uvědomělí" a hledající vím jenom z doslechu, ale nejlepší dojem o katolické církvi si z této situace určitě neodnesli. Aby nevzniklo nedorozumění, onu neblahou situaci nelze jednoduše klást za vinu někomu ze zúčastněných, ukazuje však jednak na potřebu širší a kvalifikované diskuse o roli hudby v obnovené liturgii, jednak na nutnost neustálé péče o efektivitu i imanentní vertikální komunikace v církvi.

Malá vsuvka o Dvořákově mši D-dur. Najde se, myslím, málokdo, kdo by ji v životě neslyšel. Je to krásná skladba, do které Dvořák vložil nejen své veškeré hudební mistrovství, ale i opravdovou hlubokou zbožnost. A jestliže o smysluplném uplatnění některých rozsáhlých kompozic duchovní hudby při liturgii církev oprávněně pochybuje (a to ne až po II. vatikánském koncilu, viz například Mottu proprio sv. Pia X. z roku 1903! ), rozhodně to o Dvořákově (jediné) mši neplatí. Není v ní pranic vyumělkovaného, operního, laciného. Jediná hudební myšlenka není bez duchovního obsahu, každá interpretovi i posluchači něco důležitého říká. Mezi chrámovými hudebníky jsou její kvality oceňovány a myslím, že se nenajde žádný chrámový sbor, který by k její interpretaci dorostl a který ji přitom v repertoáru nemá.

Jak mile mě překvapilo, že když jsem se v neděli 11.8. ráno rozjel do Pasek nad Jizerou , abych konečně na vlastní oči (a uši) spatřil tamější "hudební zázrak", který každoročně vrcholí Paseckými hudebními slavnostmi, a cestou si pustil Proglas, zněla tam právě tato skladba. Ten zmíněný "zázrak" spočívá v existenci kvalitního chrámového sboru a orchestru v podhorské vesnici o 250 lidech (i když část sboru i orchestru tvoří chalupáři a příznivci, ale tak to má být, ne?). Byl jsem opravdu zvědav, jak místní farnost zvládne Dédurku jak hudebně, tak zejména liturgicky. Přečasto přece bývám v kostelích svědkem jak mizerných hudebních výkonů, tak "koncertů při mši", kdy celebrant viditelně netrpělivě čeká, až už na tom kůru skončí, a muzikanti zas na oplátku při homílii netrpělivě přešlapují a pozorují hodinky. Jen o kvalitu skladby jsem tentokrát nemusel mít obavy. Akce byla pečlivě připravena. I taková zdánlivá maličkost, jako jsou hořící opravdové svíce v naleštěném lustru (štafle pro jejich zapálení přinesl pan dirigent) dokládá, jaké porozumění pro symboly a znamení zde panuje.

Před začátkem to již vypadalo téměř nebezpečně. Kostel se rychle plnil a naplnil (odhadem 300 lidí), místo "zbožného ticha" byla patrná spíše uvolněná společenská atmosféra. Že by tedy koncert s obecenstvem? Neblahé tušení však okamžitě rozptýlil začátek bohoslužby. Při příchodu kněze všichni povstali jako jeden muž a dvě sloky písně "Bože, před tvou velebností" hřměly jako někde na jižní Moravě. Lekce četli lektoři "z lidu", při přímluvách se střídali kluci ministranti, hromové aklamace odpovídaly zaplněnému kostelu. Žádný koncert, ale liturgie se vším všudy. Provedení Dvořáka bylo na úrovni, mistr se určitě v hrobě neobracel. Přišli ti, kteří měli o hudbu zájem a odpolední mše svatá "sedla". To se dá s trochou zkušenosti docela dobře poznat, mimo jiné i ze spontánního potlesku po mši. Ten jsem zažil již vícekrát, ale poprvé v životě jsem jej nevnímal jako něco nepatřičného. A když se k němu přidal i sbor a orchestr, vyzněl jako projev díků a uznání sbormistrovi i celému realizačnímu týmu. Za takový zážitek zaplať Pán Bůh všem, kteří se o tuto i podobné aktivity v "zapadlých" krajích naší země i naší Církve s fortelem snaží.

autor je výkonným místopředsedou Společnosti pro duchovní hudbu

( )
odpovědný redaktor: Vojtěch Tutr

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?