Za vrcholy Jeseníků a Rychlebských hor, na hranici s Polskem leží malá obec Bílá Voda. Tuto obec s téměř pohádkovým jménem nechvalně proslavila nucená internace řádových sester v padesátých letech. Sestry zde žily a umíraly až do Sametové revoluce. Kdo navštívil místní hřbitov a četl jména na náhrobcích, musí být velice zasažen.

Hřbitov v Bíle Vodě, který byl roce 2000 vyhlášen národní kulturní památkou, má neslavný primát. Je pravděpodobně místem s největší koncentrací hrobů řádových sester na světě. Za 40 let nuceného pobytu zde byla pohřbena většina sester, které zde žily. Hrobů je tu nepočítaně, snad až 700. Mnohá jména na náhrobcích jsou i německá. K německým řádovým sestrám se zřejmě přistupovalo shovívavěji a nebyli odsunuty jako ostatní sudetští Němci.

Těžko dostupná Bílá Voda byla pro komunisty ideálním místem pro „uklizení“ nepohodlných sester daleko od vnitrozemí Čech a Moravy. Sestry z mnoha řádů a kongregací zde měli různá zaměstnání. V padesátých letech byly sváženy na nucené práce, později pekly hostie nebo šily kněžské ornáty. Je těžké si představit psychické i fyzické týrání jakému byly vystaveny v dobách stalinského Gottwaldova režimu.

Dnes většina sester odešla ze svého “koncentračního tábora“. Zůstaly zde pouze “Vincentky“. Mezi velkými kasárenskými domy, kde sestry bydlely, se lidé stálé orientuji podle čísel. Prázdné domy obsazují nový obyvatele z okolních vesnic, vnitrozemí i několik početných rodin z Rumunska, kteří přišli do obce z uprchlického tábora. Některé domy převzala Charita, která spravuje Domov pokojného stáří. Ve výrobně hostií jsou dnes zaměstnání jen laici. V čísle 69 vzniká chráněné bydlení pro lidi bez domova a v sociálně tíživé situaci, které v loňském roce bohužel ministerstvo sociálních věcí odmítlo podpořit.

Budoucnost tohoto krásného kraje je otevřená. Stopy po existenci internačního tábora jsou nesmazatelné a možnost jeho existence hlubokým mementem v době, kdy komunisté znovu sbírají body.

odpovědný redaktor: Milan Kovář