Seznamka
LH: Z pravděpodobně nadšeného konvertity, zapálený kněz, pak padlý anděl, sociolog, publicista, spisovatel, není toho trochu moc na jeden život?
JJ: Ne, není toho moc. Na světě jsou lidé, kteří za mnohem kratší život stihli mnohem více. Pokud se dožiji průměrného věku, možná toho bude ještě víc, protože to všechno jsou jen různé varianty téhož. Jde o to poznávat svět kolem sebe a to poznání pak aspoň trochu srozumitelně vyjádřit navenek. Není jednoho života škoda, kdybychom toho v něm nestihli hodně?
Ten padlý anděl, to je dobré, ale aby někdo mohl být padlý anděl, musel by být andělem už předtím.
LH: Kam se vytratilo nadšení mladého kněze? Sublimovalo se do něčeho jiného?
JJ: Moje pozornost se obrátila více k současnosti a viditelným věcem. Je to správné, odpovídá to mému věku a osobnímu nastavení. Věčný život a podobné teologické záležitosti, to jsou danosti. Tak to prostě je, že duše lidská je nesmrtelná. Zajímavé je to, co samozřejmé není. Co uděláme s touhle podivnou společností? Všichni umřeme a pak bude poslední soud, s tím nic nenaděláte. Ale jak třeba dopadne tahle země nebo tohle město nebo tento lidský vztah, to je otevřené.
LH: Co vás žene k dalšímu studiu a poznávání nových věcí?
JJ: Částečně je důvodem to, že jsem zvědavý. Dalším dobrým důvodem je i to, že se informacemi živím, takže mi nic jiného nezbývá. A to ještě nechávám stranou určitou setrvačnost. Mýval prý také omývá úplně všechno, třeba i zavřenou konzervu, protože je na to zvyklý. Vždycky jsem se o něco zajímal a zůstalo mi to.
LH: Část lidí vytvářejících mediální obraz církve má pocit, že existuje něco jako křesťanská publicistika. Vy jste prošel periodiky církevními i světskými, jak se díváte na tento pojem a vizi určité skupiny lidí?
JJ: Asi tím myslí, že jde o publicistiku dělanou křesťany pro křesťany a výrazně o "křesťanských tématech" z křesťanské perspektivy. Realita je pak taková, že jde o publicistiku buď v gravitačním poli církevních autorit, nebo spojenou s určitými křesťanskými skupinami. Je tu silné předběžné očekávání, jedno medium hnízdem liberalismu, pro jiného zase parta lidí, kteří stále ještě vězí v dogmatických temnotách a ohledech. Důležité ale je, jestli vás ti lidé nechají napsat pravdu. Každé medium trochu kličkuje, protože bere nějaké ohledy na někoho. Jde o to, jestli můžete pravdu napsat aspoň za chvilku, když to teď třeba nejde. Liberální publicistika se liší v tom, že má dát prostor všem názorům, které nesou stopy rozumného sdělení. Není tu božstvo, které ví předem, jak to je. Všimněte si, že katolíkům třeba nepřipadá divné v debatách argumentovat texty katechismu. Oni nevycházejí z toho, jak věci jsou, ale utnou diskusi tím, že je někde něco napsáno. Opustí zjistitelná fakta a obrátí se k tomu, co někdo tvrdí. Jaký jiný název než dogmatismus bych měl v tomto případě použít?
LH: Je vůbec možné, aby mohla úspěšně fungovat média s vlivem církve, jako např. AD, Proglas, Katolický týdeník, katolik.cz, v tvrdé konkurenci světa?
JJ: Možné to je, pokud se takové medium obrací na dostatečně velkou skupinu lidí, která je uživí. To jsou úplně jiné kategorie. KT a třeba Květy spolu nebudou nikdy konkurovat. Obracejí se zcela jiné segmenty trhu. Pokud se nějaký časopis pokusí pohybovat se na rozhraní, jako třeba kdysi AD, ztratí část katolických příznivců a světské většinou nezíská. Někdy se to může prolnout. Dejme tomu, že si cestou v autě pustím rádio Proglas a má zrovna chuť poslouchat chorál nebo folk. Pro tuto chvíli jsem tedy preferoval křesťanské medium před světskou stanicí XYZ, která mě otravuje Standou Hložkem nebo Gottem.
LH: Není otevřenost v těchto médiích spíše na škodu?
JJ: A není spíše uzavřenost v těchto médiích na škodu?
LH: Z jakého důvodu se Vám tato média zdají uzavřená?
JJ: Už jsem to řekl. Mají předem dané mantinely. Tak třeba je předem dáno, že masturbace je špatná a biskupové hodní. Zauvažovat o tom, jestli by papež přece jen neměl v zájmu církve odstoupit – to jsou témata, která si nikdo netroufne ani nadhodit. V normálních novinách se jeden den můžete dočíst, že by Havel měl odstoupit, druhý den si zase někdo jiný myslí, že by neměl. Takový je normální život. Není normální, když v některé diecézi dochází například k podivným personálním praktikám a „křesťanské“ (přesněji řečeno církevní) medium o tom nemá ani řádku.
LH: Jak vy, jako liberál, vnímáte současné křesťanství?
JJ: Křesťanství v této podobě, jakou dnes má, neposkytuje mnoho opor pro člověka, který zápasí s běžnými životními problémy. Vždycky tu samozřejmě zůstanou takové ty otázky, které se týkají smrti a věčného života atd. Mnoho křesťanů by však upadlo do rozpaků, kdyby měli vysvětlit, v čem je tady křesťanská nabídka lepší než třeba nabídka buddhismu nebo islámu. V běžném životě se však lidé stejně orientují podle toho, co jim náboženství nabízí tady a teď. Lidé potřebují orientaci v okamžicích životní krize, třeba když se jim rozpadá rodina, hledají svou sexuální orientaci nebo řeší problémy dospívání. Liberála musí znepokojovat, že například katolická církev situaci těchto lidí spíše zhoršuje ve jménu vykonstruovaných dogmat a předpisů. Nejlépe dokumentovat na příkladu. Pokud kněz oddá konfesijně smíšené manželství a zapomene požádat biskupa o dispens, je toto manželství neplatné a pokud se vztah rozpadne, mohou oba uzavřít nové manželství. Pokud o papír náhodou požádal, žádné nové manželství se nekoná. A to ani pro toho, kdo byl třeba nespravedlivě opuštěn. Mají lidské osudy záviset na takových nahodilostech? Znal jsem případ, kdy osud jednoho člověka závisel na tom, jestli se někde na území SSSR najde nějaký desítky let starý křestní list. Je přehnané tvrdit, že praktiky církevního práva nemají s evangeliem nic společného? To nejsou drobné úchylky, to je zásadní deformace.
LH: Má křesťanství šanci uspět na současném náboženském trhu?
JJ: Samozřejmě má, protože na něm přece už je a nemizí. Ani se nezdá, že by v dohledné době snad mělo utrpět nějaké větší pohromy, než jsou ty, kterými už prošlo. To neznamená, že je na tom dobře. Je to trochu jako s hromadou písku na dešti. Pořád tam je a pořád tam je a najednou není. Křesťanství si v praxi příliš neporadilo s liberální společností a pluralitou náboženství. Řečeno česky: Neví si rady se svobodným člověkem a s rovnocennými partnery na "náboženském trhu", jak jste to sama nazvala.
LH: Může sociologie pomoci církvi?
JJ: Zcela jednoznačně. Jako nástroj poznání a sebepoznání. Církev zjistí, v jaké společnosti se pohybuje a bude moci odhadnout, kam se vývoj bude ubírat. Pokud by církev chtěla dělat nějakou dlouhodobější strategie, tak se bez takové prognózy neobejde. Kde budou věřící, kde nebudou, kam napřít síly, jaké jsou faktory zesvětštění společnosti, jaká sociální pomoc je skutečně účinná, jak dnes lidé vnímají roli kněze, jak být srozumitelný ve společnosti, která mluví jiným jazykem…
LH: Žena, ideál nebo člověk?
JJ: Žena je katalyzátor většiny mužských činností. Teorie civilizačního procesu dokonce říká, že díky ženám se hrubá archaická společnosti posunovala vpřed. Díky dvorským rituálům, díky tomu, že hrubí muži najednou chtěli před ženami vypadat jinak. Když byzantská princezna poprvé v Evropě použila vidličku, kterou tu neznali, byla to senzace. Já taky dělám mnoho věcí kvůli ženám. Ženy jsou náročné, takže mužské výkony jsou potom značné.
odpovědný redaktor:
Milan Kovář
