ČESKÁ MLÁDEŽ A EVROPSKÁ UNIE

kompilace z článku Jiřího Zajíce

V souvislosti s blížící se možností vstupu naší země do Evropské unie se poměrně často vedou debaty o výhodách či nevýhodách, které nám takový vstup může přinést, případně o tom, jak dopadne slibované referendum. Už mnohem méně se vede debata minimálně stejně důležitá, ne-li důležitější, o tom, co může náš vstup do EU přinést ostatním zemím. S tím totiž podstatně souvisí otázka, jak jsme my, Češi, vlastně na tuto zásadní změnu nejen politickou a ekonomickou, ale možná ještě více společenskou - a duchovní - vůbec připraveni.

Z tohoto hlediska vypracoval Doc. PhDr. Petr Sak, Csc. se svými spolupracovníky v posledních letech několik důležitých studií (pro IDM resp. pro MŠMT - poslední z nich "Mladá generace na počátku integrace české společnosti do evropských struktur" je z února 2002), které nám odpovídají nejen na mnohé otázky týkající se připravenosti (či nepřipravenosti) našich mladých lidí pro připojení k EU, ale vypovídají též zajímavá fakta o tom, jaká je naše mládež. Zde vám nabízíme stručný výtah nejzajímavějších zjištění včetně určité interpretace. Na www.adam.cz můžete najít verzi rozsáhlejší.

Rozsáhlý experiment, který se uskutečnil ve druhé polovině minulého století zejména ve Skandinávii v podobě tzv. asistenčního státu, kde podstatné úlohy mezigenerační péče převzal stát, ukázal, že to dříve nebo později vede k naprostému rozpadu mezigenerační solidarity. Jak se tedy mladí lidé dívají na staré lidi?

Poznámka k následujícím tabulkám: 1998 - jde o výzkum IDM z roku 1998, 2000 - opakovaný výzkum realizovaný v roce 2000, EU výsledky v zemích EU z pravidelného šetření nazvaného EUROBAROMETR; čísla v tabulkách označují počet % kladných odpovědí na tu kterou položku (počet kladných odpovědí v jednotlivých tabulkách nebyl omezen)

Výsledky ukazují, že za pouhé dva roky došlo u nás k výraznému nárůstu tvrdosti vůči starým lidem. Prakticky ve všech ukazatelích (mnohem výrazněji než je průměr EU) se ukazuje nezájem o staré lidi, neochota brát na ně ohled, odmítání zodpovědnosti vůči nim - nejlepší by prostě bylo, kdyby "nepřekáželi" (viz zejména odpovědi na položku "Staří lidé by měli zůstat co nejdéle aktivní" u nás a v EU). To je alarmující zjištění - dokonce i bez ohledu na mravní neúnosnost takového postoje: všechna demografická data jasně ukazují, že podíl starých lidí v naší společnosti roste a ještě výrazněji poroste, takže dnešní mladí lidé během 10-20 let ponesou ekonomickou tíži této skutečnosti. A přitom už teď není celá pětina ochotna ani splnit tu minimální míru mezigenerační solidarity, jakou je přispívat na starobní důchody.

Přejděme nyní ke vztahu mladých lidí vůči rodičům. Ve výzkumu byl nahlížen skrze tento problém:

Základní rozdíl mezi situací u nás a v EU je v tom, že rozhodující důvod je u nás typicky "materiální" - nedostatek vhodných bytů, - zatímco v EU dominují společenské ohledy (" nemohu si dovolit se přestěhovat") . Jakou roli v tom hrají potřeby rodičů, se nedá jednoznačně určit (protože mohou být "schované" právě v první položce), pouze je vidět, že jejich ekonomické potřeby jsou z hlediska dětí bezvýznamné.

Mimořádně zajímavé srovnání přineslo pak následující šetření:

Důraz mladých lidí u nás na materiální hodnoty se nejvýrazněji v celém výzkumu projevil právě ve vztahu k možnosti, mít děti: materiální zabezpečení, vhodné bytové podmínky. Naopak v EU jsou rozhodujícími faktory jistota zaměstnání a jistota partnerského vztahu. Skutečnost, že skoro čtvrtina mladých lidí dokonce přímo deklaruje, že nechtějí mít děti (přičemž nárůst těchto postojů je rovněž astronomický - víc než 10x za dva roky), daleko překračuje rámec této naší úvahy. Srovnání s hodnotami, které současně v jiných výzkumech mladí lidé uvádějí, svědčí o tom, že se zvětšuje rozdíl mezi tím, co by sami chtěli (lásku, přátelství, dobrou rodinu), a tím, co považují za reálné dosáhnout a oč jsou připraveni usilovat.

Každopádně postoj mladých lidí k lidem starým a dětem je u nás mnohem bezohlednější, sobečtější, než je běžné v EU - a mladí lidé už ani nepovažují za potřebné se s tím skrývat. Sova lze popřít, že tu bude přímá souvislosti se světonázorovou orientací, kterou dokumentuje toto srovnání:

Zatímco pro situaci v EU je charakteristické, že mladí lidé se považují za "vlažné věřící" a lidí, kteří tak či onak v životě "s Bohem počítají", je více než 2/3, u nás je typický postoj odmítání Boha, nezájem či nerozhodnost.

Zajímavé je, že poslední výzkum (in "Mladá generace na počátku integrace české společnosti do evropských struktur" ) ukázala významnou souvislost mezi ochotou mladých lidí angažovat se pro "veřejné záležitosti" - a vírou v Boha: jde o přímou úměru, která potvrzuje zásadní proměnu v tradičním přesvědčení, že "správný věřící se o svět, natož o politiku nestará". V českých poměrech tomu mezi mladými lidmi začíná být právě naopak. Je příznačné, že si toho zatím málokdo povšimnul.

Na závěr jsme zařadili tabulku, která se týká participace mladých lidí na životě různých organizací, hnutí apod.:

Zjištění, která nám poskytuje tato poslední tabulka, jsou pro situaci našich mladých lidí spíše příznivá. Jednak se tu ukazuje jasný nárůst počtu těch, kteří se nějakým způsobem zapojují do různých institucí občanské společnosti, jednak celkové srovnání "s Evropou" pro nás dopadá také dobře. Není to určitý závazek?