"Vražda nebyla asi v Čechách 10. století a v rodině přemyslovské právě vzácností. S vyvražďováním nebezpečných odpůrců nebo jejich vyháněním ze země se setkáváme ještě po stu a více letech na dvoře polském a ruském a ani německá říše nečiní plně vyjímku," píše církevní historik Jaroslav Kadlec ve své knize Dějiny katolické církve II.

Nejvíce poznatků o životě svatého Václava se historici dozvídají ze svatováclavských legend. Ty však takřka neinformují o politických dějinách. "Líčit život světce bylo pro spisovatele legendy příležitostí chválit všemohoucího Boha a jeho záměry s člověkem a v lidstvu. Každá pomíjející velikost a sláva byla jim travou, jež rychle usychá," píše dále Kadlec.

Mezi nejznámější svatováclavské legendy patří tzv. Kristián, Život a umučení sv. Václava (také Legenda Christiani - Kristiánova legenda), která u nás naposledy vyšla v roce 1978, a Gumpoldova legenda o sv. Václavu v tzv. Wolfenbütelském rukopisu. Ten pochází z období před rokem 1006. Mezi další pak patří prostá legenda Život knížete Václava a Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu, což je české zpracování latinské Gumpoldovy legendy.

Český stát poutaly k německé říši svazky již od doby Karla Velikého (korunován 800). V době Václavova panování nastoupil na trůn nový císař Jindřich Ptáčník. Ten byla ze Saska, jehož moc v říši prudce rostla na úkor předtím nejmocnějšího Bavorska, jež mělo za své správní centrum Řezno. Přesto bylo Bavorsko stále velmi mocné.

Sv. Václav si podrobil knížete Radslava s jeho územím kolem hradu Kouřim. Jindřich Ptáčník ale považoval Radslava za svého vazala a proti sv. Václavovi se rozhodl zakročit. "Pod hrozbou válečného tažení do Čech se český kníže roku 929 Jindřichu Ptáčníkovi poddal, složil mu slib věrnosti a zavázal se odvádět roční poplatek 500 hřiven stříbra a 120 volů. Udržel si tak svrchovanost nad svým územím a uvolnil si tak ruce pro vnitřní politiku," píše se v Dějinách českých zemích I. od Josefa Harny a kolektivu.

Prameny ale hovoří o tom, že Václav si chtěl již předtím získat přátelství Jindřicha Ptáčníka a zároveň si neznepřátelit mocné Řezno. S Jindřichem se velmi sblížili a Jindřich na znamení přátelství předal sv. Václavovi ostatky svatého Víta. Tento krok byl o to významnější, že svatému Vítovi byl připisován státotvorný význam. Od té doby, co se jeho ostatky dostaly do Saska, začala ochabovat moc Franků a růst moc Sasů.

Sv. Václav se tedy jednoznačně orientoval na německou říši a na pokřesťanštění národa. "Co počneme s ním? Vždyť je zkažen od kněží a je jako mnich," prohlásil o něm údajně jeho bratr Boleslav. Spolu s částí velmožů prostě nechápali Václavovu snahu o pokřesťanštění Čechů a jeho politickou orientaci. Opozice proti sv. Václavovi však byla širší a jeho bratr Boleslav byl jen jejím představitelem.

Boleslav nakonec vylákal Václava na hrad ve Staré Boleslavi, kde zrovna pobýval. Tam byl na úsvitu, u vchodu do kostela, kam šel na mši, 28. září 935 zavražděn. Zatímco dříve se jako rok jeho smrti udával 929, dnes se historici kloní k roku 935.

Vlády se ujal Boleslav a přestal odvádět poplatky vedlejší Římské říši národa německého. Aby mohl odolat jejím tlakům, musel vybudovat soustavu hradů osazených posádkami a několika tisícovou vojenskou družinou. Protože to stálo značné materiální prostředky, musel uložit veškerému svobodnému obyvatelstvu zřejmě první povinnou plošnou daň - tzv. daň z míru.

Odpovědný redaktor Milan Kovář