Vážený univerzitní profesor, respektovaná osobnost a jeden z možných kandidátů na prezidenta. Jenže katolický kněz. Je možné sloučit politickou funkci s posláním duchovního?

Již to, že je někdo knězem, navíc římskokatolickým, zní u nás v mnohých uších poněkud zlověstně. Leckoho napadne asociace s klerofašismem. Ne, jsme v mladé demokracii, ale společnost už je značně sekularizovaná. Má kněz vůbec právo do politiky vstoupit?

Takový první řadě narazí na Kodex kanonického práva. „V Kodexu kanonického práva kánon 285.3 stanoví: „Duchovním je zakázáno přijmout veřejné úřady, jejichž obsahem je účast na světské moci“.“ říká Dr. Jiří Kašný z Teologické fakulty Jihočeské univerzity. „Výkon světské moci zahrnuje jak moc zákonodárnou - parlament, tak výkonnou - vláda, prezident, i soudní moc. Tedy existuje zákaz, nikoli však striktní. Je zde možnost výjimky (dispensu), kterou může udělit diecézní biskup, tak to stanoví kánon 87.1. Může ji udělit v případě, že tomu má spravedlivý a rozumný důvod a pokud bude sloužit k duchovnímu prospěchu lidí,“ dodává Dr. Kašný.

Kněz tedy za určitých okolností veřejnou funkci přijmout může, avšak při výkonu prezidentské funkce by se mohl dostat do konfliktu se svým kněžským posláním. Prof. Jan Sokol, děkan Fakulty humanitních studií UK upozorňuje: "President je v České republice součástí výkonné moci. Jako takový musí za určitých věcí dělat i věci, které knězi nepatří, například jako velitel armády rozhodovat o životě jiných lidí. Proto se obě role už ve Starém zákoně přísně oddělují, podobně jako ve starém Řecku, a od té doby ve všech evropských společnostech. Teprve ve 20. století se na to jaksi zapomnělo a nedopadlo to vůbec dobře."

Hrozící střet politické funkce a svědomí je tedy pro kněze dalším důvodem, proč raději nepřijímat takto vysokou funkci. Kromě toho lze předpokládat, že právě na jeho hlavu by se snesly veškeré výtky a pocity ukřivděnosti, které společnost vůči církvi stále vnímá. Tak trochu hra na ostří nože - udržet si tvář a přesto být přijatelným. Politolog Jiří Pehe však tyto poněkud nebezpečné hrany otupuje: „Zvolení konkrétního duchovního by mělo hluboký symbolický význam, protože by pomohlo zacelit bolavé trauma v české historii a překonat nedůvěru jak ke katolické církvi, tak k náboženství obecně.“

Právě zde by se totiž skutečně mohla rozvinout idea nadstranického prezidenta, který je obecně uznávanou morální autoritou respektovanou doma i v zahraničí. Příslušnost k církvi přitom může být také jistou zárukou morálních kvalit člověka.

Takový kandidát by do veřejné debaty mohl vložit mnoho nového. „... i kdyby protikatolické předsudky byly silnější a já bych nevyhrál, mohl bych vnést do předvolební kampaně určitý tón, témata, myšlenky...,“ uvažuje Prof. Tomáš Halík o tom, jaká by mohla nastat situace, pokud by přijal kandidaturu na prezidenta. Přitom právě o Prof. Halíkovi se jako o možném nástupci prezidenta Havla, jehož volební období vyprší v lednu, uvažuje již několik let. „Nechávám to téma běžet jako námět k debatě, mimo jiné také proto, že k morální autoritě církve a kněžského stavu jistě může přispět už sám fakt, že se o někom z tohoto prostředí vůbec na tuto funkci uvažuje...“, dodává. „Řekl jsem, že ke kandidatuře bych svolil jen za velmi výjimečných okolností – ty však nenastaly a velmi pravděpodobně během půl roku nenastanou,“ uzavírá Prof. Tomáš Halík pro Magazín ChristNet.eu.

exkluzivní rozhovor s Prof. Halíkem naleznete zde