Ještě nedávno se zdálo, že katolická církev při obvinění kněží ze sexuálního obtěžování stojí spíš na straně obviňovaných kněží než na straně postižených. V posledních měsících ale došlo k radikálnímu obratu, v Americe mají být kněží, jimž je prokázáno třeba jen jediné selhání, okamžitě suspendováni. Co vlastně vedlo k této změně smýšlení?

S touto problematikou nemám moc zkušeností. Těžko se to dokazuje a je pochopitelné, že dotyčný kněz se těžko bude sám přiznávat, nebo že se bude hájit – ostatně to je jeho právo. Navíc se v médiích zaměňuje efebofilie, homofilie, pedofilie a obtěžování dospělé ženy či muže. Pokud jde o podezření z pedofilie, myslím, že je nutné dotyčného okamžitě postavit mimo službu. Když se podezření neprokáže, samozřejmě že se kněz může vrátit do služby na jiném místě. Když se obvinění prokáže, měl by zůstat mimo službu, ale ne opuštěn. Měl by mít duchovního průvodce, který nemusí být nutně zpovědníkem, a po letech zvýšené péče by se snad mohl vrátit do služby v nějakém nekonfliktním prostředí. Co se týče efebofilie, platí, co jsem řekl o pedofilii. Je ovšem potřeba – s prominutím – také rozlišovat, o jak starou dívku jde. Je rozdíl mezi obtěžováním dvanáctileté nebo osmnáctileté. Nechci toto jednání omlouvat, ale každému je asi zřejmý rozdíl. Co se týče dospělých, ať už jde o heterosexuála, nebo homosexuála – každý kněz musí usilovat o věrnost slibu čistoty. Nejsem proti svěcení homosexuálně orientovaných mužů, pokud psychologické testy dopadnou příznivě. To sice není všechno, potřebují duchovní doprovázení a povzbuzování na započaté cestě, ale to se týká stejně tak heterosexuálů. Musím ale přiznat, že k tomuto postoji jsem se probojoval v posledních letech, homosexualita mi je cizí a měl jsem vůči ní velmi rezervovaný přístup. A i dnes, když si přečtu v Tabletu a Newsweeku, že v Americe je třicet až padesát procent kněží homosexuálů, nezdá se mi to, pokud je to pravda, šťastné. To není zdravá situace.

Proč?

Ovlivňuje to duchovní a pastorační klima. Kněz musí být mužský, musí na něm být vidět zápas o zvládnutí jeho mužství. Nějaká citlivka, která není schopná se rozhodnout a ve svém rozhodnutí vytrvat, nemůže být vzorem. Samozřejmě nechci klást rovnítko mezi takové přecitlivělé chlapy a homosexuály. Je nicméně pravda, že kolikrát právě oni nepůsobí mužně. Přitom pořádní chlapi chybí v politice a veřejném životě vůbec, bují pseudoidoly, a možná by v tomto ohledu měli kněží v dobrém slova smyslu zaujmout.

Vraťme se ještě k lavině pedofilních afér v Americe, Británii a dalších zemích. Proč se vyrojily právě teď?

Nevím, zda je těch případů nyní víc než dřív. Některé, o nichž se nyní mluví, se odehrály už dávno. Dřív ale bylo zvykem mlčet, aby nebyl poškozen obraz církve. Dnes je sebevědomí laiků především v Americe větší, cítí se spoluodpovědní za dění v církvi. Dále hraje roli, že žijeme v mediální době. Televize je samozřejmou součástí každého domova, televizní štáby se mohou přemístit z místa na místo během velmi krátké doby kdekoli na světě a sexuální témata jsou velmi atraktivní. Třetí důvod je zištný, finanční vyrovnání jdou do velkých čísel. Za čtvrté se dnes posunulo názorové těžiště odborné veřejnosti směrem k názoru, že část pedofilů je takto orientovaná od narození, pedofilii nelze vyléčit, pouze utlumit. Nestačí tedy dotyčného ve skrytosti poslat na krátkodobé léčení, jak se to dělalo dřív. Ukazuje se také, že oběti těchto deliktů mohou být psychicky zasaženy mnohem hlouběji. Církev proto uznala, že nejde jen o morální selhání, ale i o kriminální čin. To vyplynulo ze setkání amerických kardinálů s papežem. Od nynějška je zřejmé, že pokud biskup má informaci o důvodném podezření, musí informovat příslušné orgány. Dosud totiž stále přežíval starodávný názor, že duchovní osobu nelze předat světskému soudu. Věřím, že je dobře, že se už nic neskrývá a hledají se efektivní kroky, jak riziko dalších podobných násilností omezit na minimum. Doufám také, že brzy opadne vlna opačného extrému, kdy se lidi na každého kněze dívají jako na polovičního pedofila či zakukleného homosexuála.

Článek je úryvek z knihy Josefa Beránka Václav Malý - K hledání pravdy patří pokora, vydal Portál 2002

Pokračování rozhovoru vyjde v Magazínu ChristNet.eu příští týden