Pod heslem "Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce" (Žid 4, 12)proběhl celostátní sjezd mládeže Církve bratrské.

Když jsem přijel na nádraží a vydal se ke Kulturnímu domu Ostrov, kde se sjezd konal, viděl jsem dlouhého hada lidí - hádejte, kam asi všichni šli? Jen jsem se zařadil a nechal se unášet davem.

S registrací jsem neměl nejmenší potíže (vůbec celá akce byla opravdu pěkně organizovaná) a pak zbýval jen krůček ke vstupu do sálu, kde byl program už v plném proudu. Zrovna běžel pořad "Někdo se dívá" uváděný Alešem Juchelkou (Medůza). Kázání, spousta písní, motlitby...

Tento večer byl jen úvodem celého sjezdu, ale pro mě to bylo něco úplně nového. Snad proto mi ani moc nezkazilo náladu, když nám celou cestu do školy, kde jsme spali, kapalo na hlavu, jakoby nebe chtělo vyhlásit "druhou potopu". Jestli si myslíte, že se šlo hned na kutě, tak jste na omylu; byla tam spousta známých tváří, a proto se šlo spát až krátce před začátkem nového dne.

Ráno u nás vládl čilý ruch, neboť naše třída měla být vyklizena pro semináře. Stejně jsme se ale vydali k "Ostrovu" na ranní ztišení. Chvály, modlitby a kázání - prostě věci, bez kterých se to neobejde.

Seminářů bylo 24 a průměrný počet účastníků na každém z nich 50, to si vložte do obyčejných tříd pro 30 lidí a získáte představu, jak to tam asi vypadalo. Přestávka na oběd a znovu totéž. Večerních programů bylo asi pět, ale mne nejvíc zaujal "MATRIX" s křesťanským komentářem. Ano, zní to překvapivě, ale když si promítnete před očima některé dialogy, můžou vypadat jako rozhovor mezi křesťanem a nějakým zhrzeným člověkem. Také základní myšlenka uvězněných lidí žijících v iluzi nám není cizí, ale to jen opakuji slova někoho jiného.

Další den probíhalo ráno podobně. Odpoledne byly na programu sporty, ale moje jediná aktivita byla fandění při štafetě. A pak přišel večer…

…Nebudu se o tom rozepisovat, ale pro úplnost řeknu, že obyčejný dotek Ducha, který není nikdy obyčejný, se skloubil s horečkou rockového koncertu. Představte si po strop narvaný sál kulturního domu, asi patnáct set lidí vyznávajících své nedostatky, zpívajících a modlících se každý zvlášť, a přece všichni dohromady. Někteří z vás tak dostanou věrnou kopii situace z pohledu neutrálního pozorovatele, ale vy, co jste už něco podobného prožili, už chápete, že si to nejde představit, ale jen zažít. Celé shromáždění se brzy proměnilo v setkání charismatiků. Pořadatelé z nás museli šílet, neboť jsme se ani po několika hodinách nechtěli rozejít, ale nakonec jsme po vpravdě nadlidském úsilí odešli. Někdo šel spát, ale zbytek se v blízkém parku rozpadl na několik chválících skupinek. Šlo se spát (aspoň já) až k ránu.

Další den jsem mohl pozorovat na svých bližních i na sobě hluboké stopy včerejšího večera, zpívalo se nadšeně, vestoje a mnohdy se zdviženýma rukama. Toto setkání bylo třešničkou na dortu. Divadlo, vystoupení taneční skupiny na metalovou (myslím) hudbu, by spravilo náladu i tomu největšímu mrzoutovi. Kázaní, vyhlášení výsledků včerejších sportovních soutěží, zpěv a modlitby zabraly celé dopoledne. Nesmím zapomenout na bouřlivý potlesk pořadatelům, chválící skupince a spoustě dalších. Do 13. hodiny jsme měli opustit kulturní dům, ale ještě ve 12.55 se tam mnoho lidí schovávalo před deštěm. Naštěstí těsně před 13. jako zázrakem (jako nebo doopravdy) přestalo pršet a pak znovu začalo až přesně ve chvíli, kdy jsme vstoupili do nádražní budovy. A potom jen cesta domů…

Troufnu si říct, že jsem na lepší akci ještě nebyl. Organizace byla špičková, kázání plamenná, modlitby vroucí a děvčata pěkná. Už se moc těším za dva roky na další sjezd.

Fotografie, další zážitky a komentáře najdete na http://www.cb.cz/mladez.