ChN: Jak se slučuje křesťanství a armáda?

TH: Armáda je bohužel zatím nutnou součástí světa postiženého zlem a hříchem. A jako sílu pro obranu svěřených hodnot ji potřebuje také každý demokratický stát. Jestliže tomu tak je, pak se křesťané musí také zákonitě ptát, jakým způsobem můžeme a máme pomáhat lidem, kteří jsou připraveni bránit naše hodnoty, jakou za ně máme zodpovědnost. Takové otázky vyjadřují zodpovědný vztah křesťanství a armády.

ChN: Nedávno proběhl drobný protest proti summitu NATO, kterého se účastnili vedle mladých komunistů a anarchistů i křesťané. Jak se díváte na tuto neobvyklou kombinaci?

TH: Neznám podrobnosti, takže se nemohu konkrétně vyjádřit. Obecně je možno říci, že křesťan má spolupracovat v dobrých věcech se všemi lidmi dobré vůle. Já se ptám, zda konkrétní lidé, s kterými se spolupracuje, jsou dobří a zda obsah spolupráce je dobrý.

ChN: Jste nějakým způsobem přímo ovlivněn summitem NATO?

TH: Mimo zvýšená bezpečnostní opatření, která se týkají mého pracoviště, ne.

ChN: Jak by, podle Vás, měly tuto významnou událost vnímat církve?

TH: Církev by podle mého názoru měla pozorně naslouchat a vnímat souvislosti a snažit se promýšlet řečené či nevyslovené z pohledu etiky a vzájemné solidarity

ChN: A jak křesťan? Má se něčeho obávat?

TH: Myslím, že samotný summit není důvodem k nějakým osobním obavám a nevím, proč by křesťan měl být výjimkou.

ChN: Kdo je vlastně vojenský kaplan?

TH: Je to duchovní, který se svojí službou snaží být blízko všem, kteří slouží v ozbrojených silách, snaží se jim rozumět, nabízet pomoc a prožívat s nimi jejich radosti a starosti. A také se samozřejmě za vojáky intenzivně modlit.

ChN: Kým jste pro obyčejné kluky, kteří často vidí jen stereotyp a naprostou zbytečnost sebe sama ve službě vlasti?

TH: Myslím, že jsme nabídkou pomoci především v tom prvním období, které může být pro některé těžké. Pak již v současné době drtivá většina vojáků základní služby chodí do kasáren pouze jako do práce a mnohdy ještě méně a otevřeně řečeno o kaplana nemá vůbec žádný zájem, jestliže se nejedná o praktikujícího křesťana.

ChN: Část vojáků říká, že vojenští kaplani jsou špatně dostupní. Čím to může byt způsobeno?

TH: Snad tím, že počet kaplanů je relativně velmi nízký – 14 a z toho 3 jsou na misích v zahraničí.

ChN: Kde jsou vojenští kaplani během prvního a kritického týdne vojny?

TH: Kaplani jsou v současné době přítomni u velkých výcvikových základen, kam vojáci základní služby přicházejí v prvních týdnech. Tam by je měli vojáci potkat. Bohužel se to pro současný systém netýká všech základen, ale jen těch velkých, takže je reálné, že někteří vojáci základní služby kaplana vůbec potkat za rok své služby nemusí.

ChN: Řadoví vojáci mívají často ne zcela vyřešenou svoji sexualitu, můžete jim v tomto nějak pomoci?

TH: Nedomnívám se, že kaplan je ten, s kým vojáci o sexuálních otázkách mluví na prvním místě, ale určitě je to také jedno z témat, s kterými se vojáci svěřují. Myslím, že základní rozměr pomoci je člověku naslouchat a vzít jeho starost či bolest vážně a naprosto diskrétně.

ChN: Těšíte se na profesionalizaci armády?

TH: Domnívám se, že je to za dané situace jediný smysluplný krok vpřed.