Seznamka
Tomáš Zdechovský:Teď trochu něco jiného. Tys poslední čtyři roky působil jako kněz a učitel na Vyšší pedagogické škole ve Svatém Janu pod Skalou? Čím se tato církevní škola liší do těch státních?
Michael Špilar: Trošku upravím informace na této škole jsem působil suma sumárum sedm let, tedy od jejího založení. Řekl bych, že tahle škola je Boží a tím se liší.
TZ: Proč?
Špilar: Protože je tam Bůh a přitom si myslím, že ho nikdo nikomu nevnucuje. Na téhle škole je podle mne báječně propojeno vzdělání, výchova a víra. Skvělé se mi též jeví, že je možné současně studovat slušnou teologii a velmi kvalitní pedagogiku. Další důležitou věcí je její naprosto neobvyklý kreativní charakter. Chceš zpívat prosím. Chceš hrát na nějaký hudební nástroj, zkusíme ti najít dobrého učitele. Chceš se naučit základy olejomalby prosím kurz bude dva víkendy , chceš se naučit dojit kozu, stříhat ovce, točit keramiku, tkát, jezdit na koni atd. Krom toho je ta škola na svatém místě uprostřed nádherné přírody spojena úzce tradicí místa až s počátky křesťanství v Čechách - Svatým Ivanem a knížetem Bořivojem.
Víš, miluju tuhle školu pro její otevřenost a jasnost, pro její kantory co pro ni žijí, pro její studenty, kteří tam nechali kus sebe, pro to že se k ní zná Pán Bůh. Tohle celé má samozřejmě svoje požadavky a tak bych řekl že platí “Musíš přinést sám sebe a pak najdeš” tuhle školu prostě tvoří lidé studenti i kantoři a Bůh ten na nás nezapomněl. To neznamená, že by ses najednou dostal do prostředí bez lidských problémů, ale do prostředí, kde je vůle řešit řešitelné a zbytek hledat.
TZ: Na této škole studují věřící katolíci, protestanti i nevěřící studentky a studenti. Jak tě oni vnímali?
Špilar: Jak mne vnímali to budeš muset za nimi. Já sám jsem to vnímal jako obrovské obohacení. A faktem je, že v každé skupině se našel někdo kdo když potřeboval pomoci tak se prostě sebral a došel mne navštívit a probrali jsme co bylo potřeba bez rozdílu vyznání či věřícnosti či nevěřícnosti. Tohle fungovalo na jejich potřebě ne na povinnosti, že by se se mnou museli bavit.
TZ:Toto mě docela zajímá. Jak se dá od sebe odlišit role kněze a učitele?
Špilar: Tohle záleží na vnitřní kázni člověka. Jako kantor musím znát svoji profesi a stejně tak jako kněz. Já sám jsem vnímal spojení kantora a kněze jako pozitivní. Přišel jsem tím pádem do kontaktu s každým na odborné rovinně a pokud někdo chtěl tak i na duchovní. Ve věci učení rozhodovali znalosti a to jsem se snažil nemíchat s čímkoliv jiným. (Snad se mi to aspoň trochu dařilo.) Konec konců leckdy se někdo z nevěřících studentů ukázal jako znalejší tak dostal lepší známku než ten který se tvářil kdoví jak zbožně. Věda je věda ne? A proč by kněz nemohl být odborník i v něčem jiné než v kněžství? V mém ročníku na teologii byla dobrá polovina inženýrů a nebo lidí jako já, kteří studovali několik let i na jiné vysoké škole byť potom odešli z důvodů politických na teologii bez dokončení té původní vysoké školy.
TZ: Trochu více jsi pronikl do církevního školství? Co vnímáš jako jeho největší pozitivum a naopak negativum?
Špilar: Jako největší negativum jeho diskriminace ze strany státu. A někdy malý zájem nebo málo kvalifikovaný ze strany odpovědných v církvi. Jako největší pozitivum vnímám skutečnost, že stále přes mnohé potíže existuje.
TZ: Na závěr jsem si nechal otázku na blahoslaveného Ivana, který má ve Svatém Jánu pod Skalou kapli. Jak to vypadá s dokládáním jeho existence?
Špilar:Svým laickým rozumem si myslím, že vymyšlený není, ale nejsem historik. Takže ví Bůh a ten si nakonec svou vždycky prosadí.
TZ: Děkuji za rozhovor.
Michael Špilar – narozen 1965 v Praze, student Střední průmyslové školy sdělovací techniky, čtyři ročníky ČVUT (Elektrotechnická fakulta), po té KTF UK, 1996 vysvěcen na kněze, působil v Berouně, Svatém Janu pod Skalou, v Domě Michael a u sv. Vojtěcha v Praze 6 jako výpomocný duchovní. V současné době student spirituality na universitě Tereziánum v Římě
