Podmanivá melodie, jenž doprovází dojemné obrázky dědečka a vnoučka, rudé kamiony se řítí po dálnici a naprosto jasná podprahová informace, že bez půllitru navíc se žít nedá. Znechuceně vypínám televizor a jako tvor věčně zvědavý hledám něco objektivní pravdy o Santovi. Ano, o tom roztomilém staříkovi v rudém kožíšku a s bílými vousy. Nebo snad kýčovité obludce, která části světa symbolizuje nákupní horečku? Od každého trošku.

Provedu drobný výzkum starého muže. Na okamžik zapomínám na "tvůrčí" myšlenku gigantu Coca-Cola i politicky zprofanovaného bohatého a dospělého "Ježíška" ze země neomezených možností.

Hodina angličtiny, každý z nás znechuceně poslouchá recept na Christmas pudding, ohavná pochutina již podle ingrediencí, ale nejen má pozornost trochu zbystří při popisu obrovského zájmu různých úchylů o práci Santa Clause v obchodních domech. Aspoň mám další důvod tu rudou příšerku nesnášet. Naštěstí zvoní a já se pomalu zbavuji estetického šoku z typických vánoc amerického středozápadu.

Při další vyučovací hodině, tentokrát ruštiny, otevírám původní skazki pro nejmenší, dokonce nalézám dvě verze o Mrazíkovi. V obou vystupuje jako rozvážný moudrý muž s dobrým srdcem - ideální kladný hrdina. Avšak to je jen část obrazu Děda Maroza, druhá tvář je o poznání drsnější a chladná jako sibiřská tajga. Vládce zimy schopný krutě trestat a sjednávající si pořádek ve svém království. Dávná mytologie jej popisuje ještě hrůzostrašněji, takže je jasné, že Mrazík nebyl vždy laskavý dědeček jako jeho anglosaský kolega.

Ale oba, zdánlivě si nepodobní staří mužové mají něco společného a to našeho dobře známeho Mikuláše. Dobrý biskup z Myry taktéž uměl projevit štědrost a laskavé srdce. Byť jisté legendy zavánějí značně ošklivými zvyky, sv. Mikuláš prý vykoupil malé děti z područí hostinského, který lidské maso nasoloval a prodával jako vepřové. Úcta ke sv. Mikuláši byla velmi silná, a proto ji Holanďané importovali do Nového světa, kdy pak vznikl universální vánoční děda. I Rusové si od Mikuláše ledacos vypůjčili.

Malá česká kotlina je zřejmě velmi tvárná, ale má svého speciálního nadělovače dárku. Jistě, Ježíšek, bezbranné děťátko položené na slámu, které během akrobacie s kaprem přináší zhmotnělé sny malých i velkých. Jenže ho nikdo nikdy neviděl, Santu ani Mráze prý také ne, ale to by nebylo radno našim přátelům sdělovat. Ježíškova mediální cena je nulová. Vystavovat obrázky nahého miminka lze dost těžko. I když kult o nošení dárků Ježíškem je v dětské duši tak silně zakořeněn, že prozrazení kruté reality znamená pro citlivou dušičku často trauma.

Tak co s tím? Řešení je v globalizaci, kterou v rámci zachování duševního zdraví volím. Při hodinách angličtiny a pražským dětem zcela jistě tvrdím, že dárečky opravdu nosí Santa, který se bez problémů protáhne ústředním topením, svým ruským přátelům přikyvuji na Děda Maroza a jeho vnučku Sněguročku, mladším příbuzným šeptám o kouzle Ježíška a sama jako vždy zjišťuji, že seznam lidí, které mám obdarovat se zvětšuje. Takže pokud mám stihnout nadělit včas, půjčím si ty pohádkové bytosti všechny. A bude.