Seznamka
Na sympoziu byla přednesena a v diskusích vyslovena dlouhá řada myšlenek, které by se pravděpodobně nevešly ani na celý Christnet. Proto je možné zmínit jen tři nejdůležitější útržky z bohatého spletence názorů a podnětů.
První z nich úzce souvisí s místem konání. Město Pésc totiž v jeho bohaté historii přibližně sto padesát let nepřetržitě drželi Turci. Proto také na centrálním náměstí najdeme kostel, který byl původně mešitou. Jedním z témat, které souvisí s Evropou a ke kterým mají křesťané co říci, je problematika islámské menšiny. A nejen ta, samotná otázka islámu a Evropy se stane velmi aktuální ve chvíli, kdy do unie vstoupí Turecko.
Dalším velmi diskutovaným tématem byla reflexe událostí po druhé světové válce. Postkomunistické země, ze kterých účastníci sympozia především pocházejí, nejsou pochopitelně ve své současné situaci jednoduše vlastní vinou. O tom, že budou uzavřeny za železnou oponu, bylo v Postupimi rozhodnuto, aniž by se jich někdo ptal. Proto je změna způsobu, jímž se o Evropě a postkomunistických zemích mluví, minimem, které jde pro zmírnění této křivdy udělat. Místo rozšiřování EU by mohlo být pro celý proces vhodnější slovní spojení sjednocování nebo znovusjednocování Evropy.
Zásadní myšlenky k těmto i dalším problémům Evropy přinesl ve své přednášce i apoštolský nuncius v Maďarsku mons. Karl-Josef Rauber. Mluvil o Evropě 40 let po koncilu. Poselství koncilních otců je podle nuncia stále aktuální. V Konstituci o církvi v dnešním světě Gaudium et spes i dalších dokumentech je obsažena řada nadčasových myšlenek, které nemohly během čtyř desítek let ztratit na své podnětnosti a které mohou církev stále inspirovat v jejím dialogickém a dynamickém vztahu se společností.
Na závěr nemohu nepřipomenout ještě čtvrtý významný podnět, který na sympoziu zazněl a který se zcela zvláštně týká především úlohy české církve v české společnosti. Kaplan řeckokatolické farnosti ve Vídni Th.Lic. Taras Chagala hovořil ve své přednášce o migraci obyvatel Ukrajiny jako o problému celé Evropy. Pro nás jako Čechy byl jeho příspěvek nejen zajímavý, ale také velmi skličující. V naší zemi, která, ať si to chceme nebo nechceme přiznat, je na tom v mnoha ohledech z postkomunistických zemí nejlépe, totiž žije, či spíš mezi prací přežívá, větší počet Ukrajinců než například v celém Polsku. Sami zahleděni pouze směrem k západu kritizujeme, jak si nás tam nevšímají, ale na to, že žijeme ve středu Evropy, a ne na jejím východním okraji, jsme už raději zapomněli...
