Zajímá vás, jak slaví Vánoce protestantští křesťané? Pokud ano, jsou tyto řádky určeny pro vás. Budu vyprávět o Církvi československé husitské, neboli CČSH z prostého důvodu, jsem jejím členem. Je-li Římskokatolická církev řazena k "pravici" a evangelické církve k "levici", lze CČSH zařadit ke "středu".

Dovolte malou exkurzi do věrouky CČSH. Církevní rok se dělí na tři části: vánoční, velikonoční a svatodušní dobu. Osou duchovního života sborů jsou pravidelné nedělní bohoslužby, mající stanovenou liturgii.

Výrazem naší víry je Velké vyznání víry CČSH: Věříme v Boha jednoho, Ducha věčného a Tvůrce všeho, Otce Ježíše Krista i Otce našeho, jenž od věčnosti vládne královstvím duší našich. Věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, Světlo ze Světla, Život ze Života, jenž od Otce přišel, životem svým zlo světa i smrti přemohl, aby nám získal království Boží věčné. Věříme v Ducha Božího, jenž od věčnosti do věčnosti vše oživuje, v Ježíši Kristu se zjevil, skrze proroky a otce naše mluvil a v nás chce přebývat. Věříme v život věčný, Dobra, Pravdy a Krásy, tak jako jsme přesvědčeni o smrti zla i zlých. Věříme, že Otec nebeský nás proto stvořil, abychom Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, Pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli. Tak staň se!

Je možno užívat i Apoštolské a Nicejsko-cařihradské vyznání.Věříme v reálnou duchovní přítomnost Ježíše Krista při večeři Páně. Nesdílíme se svými katolickými bratřími víru v bytostné přepodstatnění chleba a vína. To znemožňuje vzájemné sdílení večeře Páně.

Vánoce chápeme jako užitečnou tradici. Jsou po Velikonocích druhým nejdůležitějším svátkem. Prologem Vánoc je pro nás advent – příprava na příchod Páně. Provedl jsem miniprůzkum mezi členy jednoho sboru CČSH. Požádal jsem o odpověď na dvě otázky:
1. Co pro vás znamenají Vánoce?
2. Jak budete Vánoce prožívat?

Dušan, 38 let:
1. Vánoce jsou pro mne setkávání s lidmi, které mám rád. Tu hlavní ideu Ježíšova narození, tu tam necítím. Nemám potřebu slavit ani svoje narozeniny.
2. Prožívat je budeme klasicky, kapr se salátem, dárky.

Petra, 28 let.
1. Jsou to svátky narození Ježíše Krista. Narození Ježíše prožívám víc než ty dárky.
2. Přestěhovali jsme se, asi budeme mít zimu, nějak to zvládneme. Půjdeme na půlnoční do kostela.

Lenka, 12 let
1. Krčí rameny – neví
2. Těším se na dárky.

Pavel, 36 let
1. Službu. Člověk už něco ví a to, co ví, by chtěl dopřát i jiným. Nasměrovat lidi do kostela alespoň na vánoční bohoslužby. Je to možnost ke službě.
2. Budu se sborem a svou rodinou.

Šimon, 13 let
1. Vánoce jsou, když se lidi mají rádi. »A když nejsou vánoce tak se nemají rádi?» ptám se. Ale,… prostě to je oslava, když se narodil Ježíš Kristus.
2. Budu se těšit na dárky a půjdu do kostela.

Jarmila, 60 let
1. O Vánocích si připomínám Ježíše Krista a těším se na jeho druhý příchod. Připadá mi to, jako když se blíží světlo, tma ustupuje a den se přibližuje. Je to takové,… jako že světlo přišlo do světa. Těším se na to světlo.
2. Ve své církevní rodině, půjdeme do sboru. Synové už odešli z domova, takže budu s manželem. Měla by k nám přijet jeho devadesátiletá maminka.

Miloš, 50 let
1. Jsou pro mne jedny ze dvou nejdůležitějších svátků v roce. Jsou obrovskou nadějí, současně i zastavením, rodina se schází. Je to pro mne konec ročního cyklu, nadechnutí, příchod světla. Mám rád mlhy, tu atmosféru mizející o Vánocích. Díky tomu mám víc rád takový to vánoční sochařský světlo.
2. V rodině, ve sboru – doufám, a v přírodě.

Pavel, 34 let
1. O Vánocích jsem nejvíc cítil jak rodina k sobě patří. Dechne na mě něco duchovního. Něco tady je a něco hrozně významného se stalo – je logické si to uvědomovat. Od té doby, co chodím do sboru, tak si uvědomuji pokoj i Velikonoce. Pochopení Velikonoc vyzdvihuje ještě víc význam Vánoc. Je to o naději. Kořeny jsou v dětství a kouzlo Vánoc bylo v těšení se na dárky a tajemné prolomení. To ve mně zůstává pořád. Jsem hrozně rád, o tom to je.

Hanka, 38 let
1. Dala bych to do čtyř slov: Láska, vzájemnost, únava a vydechnutí.

Stanislav, 68 let, farář
1. Já začnu takovým přiznáním. Jak se Vánoce blíží, tak přibývá problémů a pracovních výkonů. Někdy mě to zneklidňuje a někdy to vyústilo až tak daleko, že jsem byl těsně před štědrovečerní bohoslužbou rozčilený, protože toho na mě bylo moc. Musel jsem se přichystat na troje bohoslužby, které následují bezprostředně za sebou a rodině se také musí něco přichystat. Já jsem se o Vánocích necítil nejlépe, byl jsem strašně unavený. Když jsem šel za stůl Páně sloužit, tak jsem musel všechny problémy potlačit. Pomodlil jsem se, a Duch svatý to ze mne sejmul, takže to nebylo vidět. Mohu říci vlastně o každých bohoslužbách a každém svém duchovním výkonu, že jako každý člověk bývám unavený nebo něčím roztrpčený nebo i nemocný, že byly i případy, že jsem šel s horečkou sloužit. Ale když se pomodlím, tak to ode mne odstoupí. Cítím se zdravý, i když po skončení úkonu se to třeba vrátí a už je mi zase zle. To jsou taková určitá svědectví, která mohu vydat o Boží pomoci v takových složitých situacích.
2. Pokud jde o rodinu, tak si Vánoc moc neužijeme, protože jako farářská rodina se zúčastníme všichni všeho. Takže – vlastně jenom mezi těmi církevními shromážděními máme chvilku čas na sebe. Po návratu z večerních bohoslužeb přichystáme také rodinné Vánoce. Manželka připraví štědrovečerního kapra, já nanosím dárky pod stromeček, který ozdobily děti. Ráno pak jdeme na další bohoslužby. První větší rodinné setkání během Vánoc je na Štěpána, když vlastně Vánoce končí.

Richard, 34 let
1. Doposavad jsem Vánoce nebral jako svátky něčeho. Já jsem si je s ničím nespojoval. Teď, když jsem věřící, je spojuji s narozením Krista. Než jsem uvěřil, tak to bylo takový… prostě s rodinou. Sešli jsme se, bylo to takový… byli jsme pospolu. V dnešní době je to spojeno s Kristem.
2. Máme pozvané přátele.

Růžena, 69 let
1. Vyčistit se, příprava na příchod Ježíše Krista, ne jako malého Ježíška, ten už přišel, ten už tady byl. Oslavujeme Ho a prosíme, aby nás naplnil. Zraje čas, a hodně rychle, už v tom žijeme. Však přijde ve vší slávě. Ne jako nemohoucí děťátko, o které nikdo nestál.
2. Pracovně, protože pojedu k dceři, má na starosti několik modliteben (je vikářka), tak budeme jezdit, někde poklidíme. Tady už oslavuji Advent, tady to prožívám už teď. Budu se setkávat s přáteli. Potěším jednu starou paní. Mám vždycky někoho, koho navštívit a potěšit. Bůh mi dal byteček, klid a mír, za to musím děkovat dnes a denně. Mohu si přečíst Písmo. Toho když se starý člověk dožije, mám věk viď, tak může jen děkovat.

Olina, 33 let
1. Jako malé dítě, když Ježíšek naděloval dárky, tak jsem se chtěla dívat klíčovou dírkou. Náboženský smysl, oslavy narození Ježíše, to dostalo teprve teď, v dospělosti.
2. Jsou to starosti, běhání, dárky pro děti. Chodila jsem na půlnoční. Teď už jsem dlouho nebyla. Večer bude nějaké cestování, pojedeme na návštěvu, navštíví nás známí. Dáme si dárky, budou fotky.

Zuzka, 38 let, manželka faráře
1. Když máme Vánoce ve farářské rodině, tak pociťuji, že je tam Ježíš Kristus víc než jindy.

Pavel
1. Je to setkání s Ježíšem Kristem a taky s rodinou.

Miluška, 44 let
1. Já jsem poznamenaná svědky Jehovy (neslaví Vánoce), tak to pro mě není tak velká radost. Kdyby Vánoce nebyly, tak je mi to jedno. Nemám ani komu dávat dárky. Jdu ráda do kostela, tam prožívám Vánoce víc než doma.

Tibor, 26 let, student teologie
1. Vánoce by měly mít křesťanský charakter. Mělo by tam být vnitřní pokání, oslava a zároveň potěšení. Je to doba, kdy zažíváme radost z toho, že dárky dostáváme a taky dáváme. Je to doba hektická. Měla by být klidnější, ale v naší společnosti to asi nejde.
2. Doma a pokusím se dostat do sboru.

Jak čtete, Vánoce prožíváme různě a přitom asi stejně jako většina křesťanů v této zemi.