Ještě důležitější, než co od EU dostaneme, by pro nás mohlo být, co EU dáme. Zdá se, že skoro vše, co můžeme Evropě nabídnout z naší průmyslové nebo zemědělské produkce, už Evropa v nějaké – a často dokonalejší – podobě má. Snad jediné, na co v úsilí o technickou a tržní dokonalost poněkud zapomíná, je vztah mezi materiální a duchovní základnou. Tady právě my, kteří jsme sílu k přežití a přemožení totality vydatně čerpali z hlubin víry, můžeme k vymoženostem EU něco přidat.
Není možné bez zlých následků vytrvale zaměňovat blahobyt duše za blahobyt těla. Počaté děti či staří a těžce nemocní jsou sice bezbranné lidské bytosti, ale i oni s námi vstupují do EU a má se s nimi počítat. Chce-li se sjednocená Evropa stát skutečnou velmocí, nejen hospodářskou či vojenskou, ale také kulturní a mravní, chce-li v těchto ohledech předčit velmoci již existující, nemůže sloužit jen produktivní části obyvatel a ctít pouze konzum a požitek. Druhou stranou téže mince musí být solidní zakotvení v hodnotách, z nichž evropská civilizace povstala a po staletí žila: v židovsko-křesťanské tradici, v rodině jako základu společnosti, v úctě k lidské bytosti a v křesťanském humanismu.
Proto například v poslaneckém klubu KDU-ČSL probíhá diskuse o dokumentu vyjadřujícím národní svrchovanost v kulturně-etických otázkách, jako je ochrana života od početí do přirozené smrti, ochrana rodiny a manželství. Tento dokument by se měl stát součástí mezinárodní smlouvy o přistoupení ČR k EU jako protiváha sil, které v Evropském parlamentu působí v přesně opačném smyslu. Jde o snahy extrémně liberálních skupin prosazujících rozhodnutí proti rodině, proti životu, proti dosažené kulturně-etické úrovni.
Prostřednictvím Evropského parlamentu se tyto skupiny snaží uzákonit právo na ukončení života eutanázií. Snaží se zpochybnit manželství muže a ženy jako základní jednotky rodiny a výchovy dětí. Prosazují jednak uznání homosexuálního partnerství za svazek na úrovni manželství a jednak uznání nemanželského soužití za rovnocenné manželskému. Zpochybňují také nebezpečí drog a prosazují jejich postupnou legalizaci. A konečně prosazují i neomezenou přípustnost klonování lidských bytostí.
Do EU bychom měli vstoupit sebevědomě, se znalostí těchto extrémních trendů, ale také s vírou, že prospěch přinese kultura života, ne kultura smrti. V tom bude náš přínos do společné evropské domácnosti – v nabídnutí pokladu, který jsme dostali, abychom jej rozhojnili, ne zakopali.
Autor je poslanec za KDU-ČSL