Nejčastější otázkou poslední doby je, co nám vstup do Evropské unie přinese. Odpověď je dost jasná a slibná, pokud jde o ekonomiku a začlenění do mezinárodních struktur. Méně jasná je, ptáme-li se na budoucí uspořádání EU, o němž se stále rokuje a do termínu českého referenda zřejmě rokovat bude. Až budeme znát Ústavu EU, pak můžeme říci definitivní ano.

Ještě důležitější, než co od EU dostaneme, by pro nás mohlo být, co EU dáme. Zdá se, že skoro vše, co můžeme Evropě nabídnout z naší průmyslové nebo zemědělské produkce, už Evropa v nějaké – a často dokonalejší – podobě má. Snad jediné, na co v úsilí o technickou a tržní dokonalost poněkud zapomíná, je vztah mezi materiální a duchovní základnou. Tady právě my, kteří jsme sílu k přežití a přemožení totality vydatně čerpali z hlubin víry, můžeme k vymoženostem EU něco přidat.

Není možné bez zlých následků vytrvale zaměňovat blahobyt duše za blahobyt těla. Počaté děti či staří a těžce nemocní jsou sice bezbranné lidské bytosti, ale i oni s námi vstupují do EU a má se s nimi počítat. Chce-li se sjednocená Evropa stát skutečnou velmocí, nejen hospodářskou či vojenskou, ale také kulturní a mravní, chce-li v těchto ohledech předčit velmoci již existující, nemůže sloužit jen produktivní části obyvatel a ctít pouze konzum a požitek. Druhou stranou téže mince musí být solidní zakotvení v hodnotách, z nichž evropská civilizace povstala a po staletí žila: v židovsko-křesťanské tradici, v rodině jako základu společnosti, v úctě k lidské bytosti a v křesťanském humanismu.

Proto například v poslaneckém klubu KDU-ČSL probíhá diskuse o dokumentu vyjadřujícím národní svrchovanost v kulturně-etických otázkách, jako je ochrana života od početí do přirozené smrti, ochrana rodiny a manželství. Tento dokument by se měl stát součástí mezinárodní smlouvy o přistoupení ČR k EU jako protiváha sil, které v Evropském parlamentu působí v přesně opačném smyslu. Jde o snahy extrémně liberálních skupin prosazujících rozhodnutí proti rodině, proti životu, proti dosažené kulturně-etické úrovni.

Prostřednictvím Evropského parlamentu se tyto skupiny snaží uzákonit právo na ukončení života eutanázií. Snaží se zpochybnit manželství muže a ženy jako základní jednotky rodiny a výchovy dětí. Prosazují jednak uznání homosexuálního partnerství za svazek na úrovni manželství a jednak uznání nemanželského soužití za rovnocenné manželskému. Zpochybňují také nebezpečí drog a prosazují jejich postupnou legalizaci. A konečně prosazují i neomezenou přípustnost klonování lidských bytostí.

Do EU bychom měli vstoupit sebevědomě, se znalostí těchto extrémních trendů, ale také s vírou, že prospěch přinese kultura života, ne kultura smrti. V tom bude náš přínos do společné evropské domácnosti – v nabídnutí pokladu, který jsme dostali, abychom jej rozhojnili, ne zakopali.

Autor je poslanec za KDU-ČSL