Málokdy předtím byla nevole německých církevních kruhů tak velká jako nyní vůči politice západních konzervativních vůdců ve vztahu k Iráku. Americkou vládu ostře kritizuje nejen evangelická církev, která má tradičně blízko k mírovému hnutí, ale také konzervativněji orientovaná církev katolická.

Předseda rady evangelických církví Manfred Kock obvinil prezidenta USA George Bushe, že se chová jako náboženský fundamentalista, který odůvodňuje nutnost útoku na Irák podobnou argumentací jako islámští fundamentalisté. "Válka se začíná považovat za prostředek svaté povinnosti osvobození lidstva a spasení, což je děsivé," varoval Kock.

"Válka v zájmu svržení tyranské vlády nebo prevence nebezpečí, která se často označuje jako preventivní válka, je z mravního hlediska nepřípustná," uvedl také předseda katolické Německé biskupské konference, kardinál Karl Lehmann. Válečné násilí je podle něj možné jen v extrémních situacích, buď jako je obrana proti napadení, nebo jako boj proti genocidě.

"Způsob, jakým prezident Bush informuje veřejnost o svých válečných plánech v Iráku a opomíjí osud desetitisíců lidí, se považuje za neúnosný," shrnuje postoj německých církví agentura DPA. Takový odpor v církevních kruzích proti této politice je podle agentury dosud vzácný.

Avšak i v USA dávají církevní představitelé najevo svůj odbor vůči útoku. Předseda Papežské rady pro laiky americký kardinál J. Francis Stafford vyjádřil ostrou kritiku postoje americké vlády k možným vojenským útokům proti Iráku. Řekl, že taková válka by nebyla ospravedlnitelná a znamenala by další případ zneužití násilné moci v našem světě.

Případný konflikt považuje kardinál za neodůvodnitelný: "Objektivní kritéria musí být naprosto racionální. Ohrožení musí být zřetelné, aktivní a přítomné, nikoliv pouze v budoucnu možné. Americká vláda současně neprokázala, že všechny možné alternativy k válce jsou neefektivní a neuskutečnitelné," uvedl kardinál své argumenty na základě učení Katechismu katolické církve.

Na adresu hrozící války v Iráku papež řekl, že válka nemůže být nikdy považována za jeden z mnoha prostředků, které lze použít k řešení sporů mezi národy. Jak připomíná Charta OSN a mezinárodní právo, i když jde o zajištění společného dobra, nelze se uchylovat k válce jinak než jako k extrémní možnosti vyžádané mimořádnou situací, přičemž není možné opominout následky, ve kterých se během a po vojenských operacích ocitne civilní obyvatelstvo.