V poslední době proběhly médii zprávy hodnotící distribuci 200.000 informačních brožur o Evropské unii do kostelů a farností. A tento distribuční počin dostal jednoznačnou nálepku kampaně, "jejímž účelem je přesvědčit věřící, aby v červnovém referendu o vstupu do Evropské unie hlasovali pro" (Proevropská kampaň v kostelech - Magazín ChristNet ). Díky tomuto charakteru, který jí byl přisouzen, si distribuce vysloužila vlnu kritiky, např. Antonín Jun v magazínu Katolík Revue píše, že "angažovat se v ryze politických věcech (což spadá do kompetence laiků) a vyžadovat dokonce přímo v Božím chrámu od věřících jednotnou formu hlasování není slučitelné s biskupským a kněžským úřadem." (Antonín Jun, Jako za josefinismu – nebo ještě hůř?) Myslím, že můžeme s panem Junem jednomyslně souhlasit v tom, že jakékoli vyžadování jednotné formy hlasování, a to od kohokoli a kýmkoliv, je nepřípustné. Otázka, nad kterou bych se rád zamyslel, ovšem zní jinak. Předně bych chtěl pohlédnout na skutečnost, zda si propagované materiály skutečně zaslouží zmíněnou nálepku "přesvědčovací kampaň" a dále, zda je slučitelné s kněžským a potažmo biskupským úřadem angažovat se takovým způsobem v politických otázkách.

Nejprve k první otázce. Je zcela obvyklé, že každý člověk přijímá den co den určitou sumu informací a je také přirozené, že tuto sumu informací nějakým způsobem rozumově zpracovává, vytváří si vlastní názory a hodnotí důležitost přijatých informací. A to učinili i církevní představitelé. Vstup do Evropské unie je velmi diskutovaným a aktuálním tématem, a je tedy pochopitelné a nanejvýš správné, že i oni si v této otázce vytvořili určitá stanoviska. A ta se promítla i do podoby informační brožury, které s jejich spoluprací vydalo pro věřící MZV. Přesto má podle mého soudu prezentovaná publikace svým charakterem čistě informativního ducha. Jaké mám důvody pro toto tvrzení?

Čtenářům jsou totiž předloženy informace dvojího typu: na jedné straně jsou zde zmíněny otázky, u kterých lze předpokládat, že budou věřící zajímat (otázka hodnot, míra tolerance EU apod.) a na druhé straně jsou věřící seznámeni s názory a postoji některých církevních představitelů, a to nejen římskokatolické, ale i českobratrské evangelické a československé husitské církve. Je však nutné říci, že podoba této publikace je předem určena tím, že ji vydává MZV, které si přeje vstup České republiky do Evropské unie, a rovněž i tím, že lidé, kteří byli o své příspěvky požádáni, mají k unii kladný vztah. Jinými slovy - vznikla publikace, která se staví ke vstupu České republiky do Evropské unie pozitivně a tento svůj kladný postoj nikterak nezakrývá, ale ani jej nikomu nevnucuje.

A tady nám do hry vstupuje další strana, tedy ČBK a ERC, jejíž členové rovněž zastávají určité názory a pohledy. Katoličtí biskupové a představitelé ERC měli možnost se k prezentované publikaci vyslovit, mohli rozhodnout o jejím osudu. A oni se rozhodli tak, že umožnili její rozšiřování na půdě kostelů a farností. Tak se věřícím dostává do rukou informační prospekt, z něhož mohou vyčíst stanovisko představitelů církví k Evropské unii a integraci naší republiky do tohoto společenství. Nikde tu ovšem nevidím náznak jakéhokoliv "vyžadování jednotné formy hlasování", či dokonce "masírování věřících pro kladné hlasování" v referendu o vstupu do unie (srov. Antonín Jun, Jako za josefinismu – nebo ještě hůř?). Naopak, jak již bylo řečeno, věřícím je prezentován balíček postojů a myšlenek, které se sice ke vstupu do unie přiklánějí, nicméně nikomu svůj názor nevnucují. Věřící má právo být informován o tom, jak o dané otázce smýšlejí představitelé jeho církve, ale také má právo (neřkuli povinnost) učinit si názor vlastní. Podle mého soudu si distribuce diskutovaných materiálů nezaslouží nálepku "přesvědčovací kampaně", jedná se o způsob, jakým jsou přímou cestou věřící obeznámeni s postoji jejich duchovních pastýřů, resp. vedení jejich církví.

Nyní pár postřehů k otázce, zda je prezentování zmíněných názorů slučitelné s kněžským, respektive biskupským úřadem. Na jednu stranu by možná bylo v jistém ohledu možné říci, že kněží a biskupové by se neměli příliš vměšovat do politických záležitostí, pakliže to přímo nevyžaduje jejich apoštolská povinnost. Církev by se neměla zaměňovat se státem, ani by na sebe neměla vázat žádný politický systém, a to například proto, že povaha církve je, narozdíl od státu, více transcendentní. Jestliže však řekneme, společně s Druhým vatikánským koncilem, že "stát a církev, každý ve své oblasti, jsou jeden na druhém nezávislé a autonomní" (GS 76), musíme rovněž dodat, že obě tato společenství slouží (nebo by měla sloužit) "osobnímu a společenskému povolání člověka" (GS 76). A na tomto poli je velmi plodné a užitečné spolupracovat.

Právě tato brožurka byla, alespoň se tak domnívám, příkladem takové spolupráce, a to především v jednom smyslu: přijmeme-li, že křesťané, jakožto členové společnosti, "mají pociťovat povinnost přispívat ke zvýšení pravého společenského blaha" (AA 14), můžeme se začít ptát dál: jak toho můžeme dosáhnout? Jedna odpověď se celkem sama nabízí – třeba tím, že každý křesťan se bude zajímat o politické a společenské dění, bude o něm přemýšlet, přispívat do společenské diskuse, přinášet svůj pohled. A aby to mohl dělat, potřebuje být informován. Nemyslím si, že tato útlá příručka je vyčerpávajícím zdrojem informací o tématu tak širokém, jako je Evropská unie a náš vstup do ní, ale rozhodně poukázala na jedno: jde o otázku, kterou by se měli zabývat i křesťané, neboť i oni jsou členy společnosti a nesou za ni odpovědnost. Tedy, úkolem farářů a biskupů není radit lidem, např. jakou politickou stranu mají volit, nýbrž vybízet je k tomu, aby vůbec volit šli a aby s křesťanskou zodpovědností pečlivě zvážili, koho budou volit.

A tak vnímám i prospekt o Evropské unii – není výzvou, abychom v referendu bezmyšlenkovitě vhazovali do urny lístky s nápisem ANO, ale abychom vhazovali lístky, které budou nést naše upřímné a zodpovědné rozhodnutí. To není vměšování se do politiky, to je vybízení ke křesťanské zodpovědnosti.

Autor se podílí na tvorbě rubriky Co a jak v teologii a církvi v Magazínu ChristNet.eu