Seznamka
Netradičnost bohoslužby ve Vršovicích spočívala i v tom, že se tato symbolická večeře konala kolem dlouhého stolu, za který zasedlo odhadem 30 účastníků, především členů místního sboru. Základem shromáždění bylo několik biblických čtení, společné písně a modlitby. Bratr farář Ort připravil k jednotlivým čtením výklad a krátké úvahy. Mimo jiné zdůraznil, že s Ježíšem kolem stolu seděli všichni, dokonce i Jidáš. "Jsme zváni k hodu smíření, k přijetí naděje nového života, který obstojí před Božím soudem, který má před Boží tváří smysl a budoucnost. Jsme zváni k životu v jeho království. Zváni tak jako všichni kolem stolu poslední večeře", řekl Ort. Poté následovaly společné prosby za odpuštění a vyznání vin.
Při přijímání koloval velký bochník chleba. Každý ulomil část a podal svému sousedovi. Stejným způsobem si účástníci navzájem vysluhovali i kalich. Na stole bylo ještě několik misek s olivami na připomínku hořké chvíle osamění, kterou Ježíš prožil na hoře Olivetské před svým zatčením.
Dalším dnem velikonočních svátků je Velký pátek. Tento den býval v minulosti pro evangelíky a částečně je i dnes největším svátkem. Bohoslužby mívaly ráz smuteční slavnosti, aby se zdůraznila vážnost okamžiku. Traduje se, že na Velký pátek katolíci vozili kolem evangelického kostela hnůj a evangelíci to samé dělali naopak na Zelený čtvrtek, aby se navzájem pozlobili. Já jsem byl na bohoslužbě ve svém farním sboru v Horních Počernicích na okraji Prahy. Četli se pašije z Lukášova evangelia a vysluhovala se večeře Páně.
Velikonoce pro mne vyvrcholily sobotní vigilií v kostele "U Martina ve zdi". Šlo zřejmě o jedinou evangelickou vigilii v Praze a možná i v celé republice, která se konala v předvečer velikonočního rána. Na začátku bohoslužby se v temném neosvětleném kostele četly starozákonní texty Velké noci na připomínku dějin stvoření a spásy člověka. Světla byla rozsvícena, až když byl do kostela přinesen paškál (velikonoční svíce) a zazněl velikonoční chvalozpěv. Následující krátké kázání založil farář Blahoslav Hájek na úvaze nad otázkou: "Čím se liší tato noc od všech ostatních nocí? Střízlivým pohledem nezúčastněného pozorovatele – ničím. Běh otáčení Země se nezastaví. Však také i střízlivý pragmatik v nás naznačuje: vždyť i tato noc je jako každá jiná! Žádné zázraky se nekonají. Biblické poselství nám ale dává podnět, abychom si všimli, že jsou v dějinách klíčové okamžiky pro nás všechny. Že pro nás není den jako den a noc jako noc. Veliká noc vzkříšení Kristova znamená jedinečný neopakovatelný obrat. Obrat ze smrti do života, ze tmy do světla, z prázdnoty do veliké naděje", řekl Hájek.
Bohoslužba pokračovala vyznáním vin a připomínkou křtu. Součástí obnovy křestního vyznání byla i symbolika označení vodou. Účastníci byli vyzváni, aby přistoupili a označili se vodou na znamení připomínky křtu. Vzhledem k tomu, že protestanti nechápou obřady "magicky", nezáleželo na konkrétním gestu, ale na svobodě každého člověka jakým způsobem toto gesto provede.
Celá bohoslužba vyvrcholila slavením večeře Páně - eucharistií. V evangelické církvi přijímají věřící chléb a víno (účastní se společenství těla a krve Páně) ve velkém kruhu kolem stolu Páně – oltáře. Tak tomu bylo i u Martina, kde radost ze Stolu vzkříšeného Pána podtrhovala varhanní hudba.
Po bohoslužbách se ještě někteří převážně mladí lidé připojili k celonoční pěší pouti na ranní bohoslužby do evangelického kostela na okraji Prahy v Horních Počernicích. Slavnostním kazatelem byl starozákoník, prof. Jan Heller.
Čtenáře by mohla zajímat informace, že Jan Heller jako první evangelík v historii, učí na Katolické teologické fakultě UK v Praze. Zřejmě jsme v ekumenických vztazích od vožení hnoje trochu poskočili. To platí jak ve vzájemné komunikaci, tak při slavení Velikonoc, kdy evangelíci objevují bohatství tradic sahajících až do doby prvních křesťanů.
