Poradní teologický odbor (POT) Českobratrské církve evangelické (ČCE) na základě rozhodnutí posledního synodu ČCE vypracoval text, kterým chce na úrovni evangelických sborů a farností iniciovat diskusi o kříži. Debata souvisí i s návrhem úpravy stávajícího loga evangelické církve – Bible s kalichem, do kterého chtějí někteří zařadit i kříž. V textu dokumentu se uvádí, že otázku, zda má být kříž ve znaku evangelické církve, je třeba oddělit od diskuse o místě a užití symbolu kříže v evangelických sborech. Bohužel toto rozlišení nebylo dostatečně zdůrazněno a mnozí evangelíci pochopili tuto iniciativu k vyvolání diskuse o kříži jako snahu "vpašovat" kříž do loga ČCE. Původním záměrem teologického oboru bylo otázku kříže jako symbolu vydělit z diskuse o logu. Jak uvedl pro časopis Český bratr předseda odboru Jan Roskovec, POT nepodporuje včlenění symbolu do loga ČCE, ale za důležitou považuje snahu o rehabilitaci kříže jako obecného křesťanského symbolu.

Na úvod bych rád čtenářům v několika odstavcích přiblížil zkrácený text dokumentu. Nedůvěra vůči symbolu kříže v českém evangelictví je zapříčiněna především negativní historickou zkušeností s touto symbolikou v českých dějinách a zřetelnou převahou kalvinistických kořenů v českém protestantismu, uvádí se v úvodu textu. Symbol kříže hrál důležitou roli jako znamení papežsko-císařské moci v době české reformace (křížové výpravy) i později v pobělohorské éře. Dějiny křesťanství u nás byly a dodnes někdy jsou interpretovány jako zápas kříže a kalicha, přestože již v 19. století najdeme volání po jeho překonání. Protiklad kříže a kalicha se v určité době stal spíše výrazem mocensko-politických koncepcí než autentickým výrazem víry. Autoři dokumentu varují před ulpíváním na tomto stereotypu i na počátku 21. století, který může znamenat neschopnost vyrovnat se s vlastními dějinami a v konkrétních důsledcích může být nebezpečný a zničující jak je patrno například v Severním Irsku.

V textu se dále uvádí, že rozpaky nad užíváním kříže mohou mít i teologické zdůvodnění, zapříčiněné převahou kalvinistických kořenů v českém evangelictví. V kalvinismu se zprvu projevovala snaha odstranit všechny symboly včetně křížů. Kříž zde nemá zdaleka tak důležité místo jako v luterství. Autoři dokumentu připomínají, že Českobratrská církev evangelická se hlásí k oběma hlavním reformačním proudům, a proto se tradice luterské, kde je zdůraznění centrálnosti zvěsti kříže jako zvěsti o naději vyrůstající z lásky a ochoty oběti, nemůžeme zříci.

V závěru dokumentu je uvedeno, že v poslední době přibývá evangelických sborů, kde je symbol kříže užíván. Kříž jako starokřesťanský symbol též nepředstavuje žádný problém v ekumenických vztazích. Optimistické naladění vůči kříži je patrné i v závěrečné větě dokumentu. Kříž je základním křesťanským symbolem, znamením Kristovy lásky. V tomto smyslu je i "naším" symbolem a není důvod se ho obávat a vyhýbat se mu.

K výše uvedenému textu probíhá v církvi v současné době poměrně bouřlivá diskuse a mnohdy zbytečně vyvolaná oním nešťastným smíšením diskuse o symbolu kříže a o změně loga církve. Kritizovány jsou i některé neštastné formulace dokumentu. Například přehnané srovnání se situací v Severním Irsku. Uvádím zde některé názory z rozhovorů, které v evangelické církvi proběhly. Mnozí evangelíci se obávají odstranění kalicha jako "zavedené značky", dědictví našich předků ze znaku evangelické církve. Kalich a Bibli, dosavadní symbol, mnozí považují za dobrý, protože vyjadřuje evangelickou víru a historickou specifičnost evangelické tradice. Evangelický farář Emanuel Vejnar se dokonce domnívá, že nevnímat rozdíl mezi symboly kříže a kalicha může vést k neschopnosti pochopení vlastních dějin.

Z praktického pohledu je třeba zohlednit, že každá společnost si své symboly střeží jako "ochrannou známku" v původní podobě a změna stávajícího loga církve by vedla k znečitelnění církve ze strany veřejnosti.

Podle menšinového názoru soutěžní návrh nového loga znak pouze proměňuje a doplňuje o kříž, který je jako symbol všech křesťanů legitimní. Podle jiného názoru Radových je kříž pro veřejnost čitelnější než kalich. Zazněl i názor že důraz na kalich má stále své opodstatnění i proto, že příjímání z kalicha je i v dnešní katolické církvi stálé ojedinělé a pokud se koná, laik kalich nedostane do svých rukou. To je možné jen při výjimečných příležitostech.

Kříž v interieru modlitebny ČCE v Praze-Vršovicích

Více již v diskusi o kříži jako o obecném symbolu zazněl odkaz na přítomnost kříže např. v interiéru největšího evangelického kostela v Praze u Salvátora (původně luterský). Pokud je kříž ve výzdobě evangelického kostela či modlitebny, převažuje jednoduchý dřevěný kříž bez korpusu.

Co se týče znamení kříže, o evangelících se všeobecně předpokládá, že se nekřižují. To ale není vždy pravda, a zejména někteří luteráni mají dodnes ve zvyku se křižovat. Slavný německý evangelický teolog D. Bonhoeffer, napsal z nacistického vězení: "Lutherův pokyn 'přežehnat se křížem' při ranní a večerní modlitbě pociťuji zcela spontánně jako velkou pomoc." (Listy z vězení, str. 143) Důležitý bod k diskusi uvedl evangelický farář Mikuláš Vymětal, který poukázal na problematičnost kříže z hlediska mezináboženského dialogu. "Trpká je zejména zkušenost židů a muslimů, pro něž je kříž symbolem utrpení, které jim křesťané způsobili. Je smutné, když i dnes bývá kříž chápán ne jako symbol Kristova utrpení, nýbrž křesťanského triumfalismu. Vzpomeňme například skandál s kříži v Osvětimi," uvedl Vymětal. Podle japonského profesora buddhistické filosofie Daisetz T. Suzukiho je kříž též obtížně přijatelný i pro buddhismus: "Pohled na Krista visícího bezmocně, pln zármutku, na svisle se tyčícím kříži je pro východní cítění téměř nesnesitelný. Zkušenost buddhismu je poklidná smrt Buddhy v nirváně, který leží vodorovně jako sama věčnost." (Teologie 20.století,str.207)

Nastíněné otázky kolem symboliky kříže ukazují na víceúrovňovost celé problematiky. Úsilí vyvolat rozhovor, který by ujasnil, do jaké míry je třeba ještě dnes setrvávat v historicky podmíněném obecném odporu k symbolu kříže v českém evangelickém prostředí, ukazuje na citlivost daného tématu a přerůstá i do otázek ekumenických a mezináboženských.