Bez většího zájmu českých církevních a světských médií proběhl v německé metropoli ve dnech 28.5.-1.6. první ekumenický sněm (Kirchentag), událost, která se možná zapíše do dějin křesťanství jako jeden z milníků ekumenického úsilí. Sněm byl organizován ve spolupráci především katolické a lutherské církve za spoluúčasti anglikánské církve, pravoslavných, reformovaných, starokatolíků a mnoha dalších denominací. Navázal na dlouholetou tradici německých církevních sněmů katolických a evangelických, ovšem svým rozsahem (více než čtvrt milionu účastníků) překonal všechny podobné akce, které se dosud konaly, a vzhledem k přítomnosti velkého počtu hostů z celého světa i svým významem daleko přesáhl hranice Německa. Jak připomenul P. Laurent Fabre ze společenství Chemin neuf, právě Berlín, který nedávno zažil zázrak v podobě pádu zdi, která násilně rozdělovala příslušníky jednoho národa, budí naději, že zanedlouho padnou zdi rozdělující Boží lid: "Zdi, které nás dělí, nesahají až k nebi".

Pestrý program setkání – přes 3.000 různých pořadů (programová brožura má 710 stran) – byl připravován sedm let, na jeho realizaci se podílelo 60.000 dobrovolníků a jeho heslem bylo "Máte být požehnáním". Kromě velkého množství diskusí a přednášek, výstav, nejrůznějších divadelních a hudebních pořadů ho tvořila neuvěřitelně pestrá paleta akcí duchovních. Biblické dílny, ekumenické i konfesní bohoslužby a modlitby od těch klasických až po modlitby zpěvem (např. komunita z Taizé) či tancem, to vše představovalo obrovskou inspiraci pro obohacení spirituality. Sněm také znamenal možnost setkat se s mnoha známými osobnostmi, hosty byli např. i kardinál W. Kasper, teologové Peter Neuner a Hans Waldenfels, Anselm Grün, Tomáš Halík, ale i Dalajláma nebo buddhistický mnich a autor mnoha publikací Thich Nhat Han. Multikulturní flér německé metropole dobře rezonoval s (na církevní poměry) vzácnou atmosférou otevřenosti a svobody, a proto se kromě ekumenismu (který byl samozřejmým těžištěm celého sněmu) našlo dostatek prostoru i pro mezináboženský dialog ve formě různých setkání s muslimy (např. monumentální vystoupení mystické sůfijské hudební skupiny v dialogu s křesťanskou schólou v kostele sv. Tomáše), židy i buddhisty.

Podařilo se překonat jistý chlad, který v ekumeně zavládl po dokumentech Dominus Iesus a Ecclesia de Eucharista, které byly v poslední době vydány Římem. Velmi povzbudivá v tomto směru byla přednáška kardinála Kaspera, předsedy papežské rady pro jednotu křesťanů. Kardinál Kasper všechny ujistil, že volba pro ekumenu, kterou katolická církev učinila na II. Vaticanu, je neodvolatelná. Ekumena není přídavkem křesťanství nebo koníčkem několika křesťanů, ale stojí v samotném centru křesťanství a jednota křesťanů je podmínkou jejich budoucnosti i budoucnosti celého světa. Encykliku Ecclesia de Eucharistia, v níž papež znovu odmítl eucharistické společenství s protestanty, interpretoval jako nástroj, který nás musí nutit k ještě větší ekumeně – aby bylo eucharistické společenství v budoucnu možné. Výrokem, že potřebujeme nikoliv politické, ale ekumenické "rozšíření na východ", poukázal kardinál Kasper na smutnou realitu, že v zemích střední a východní Evropy je ekumenismus stále ještě v plenkách.

Ekumenický sněm se neobešel bez kontroverzních akcí. Katolické hnutí "Wir sind Kirche" uspořádalo (mimo oficiální program ekumenického sněmu) demonstrativní eucharistickou bohoslužbu koncelebrovanou katolickým knězem a protestantským farářem, které se účastnilo několik tisíc lidí. Mezi stánky různých křesťanských organizací nechyběla ani oficiální prezentace "Iniciativy žen postižených celibátem", tj. těch, které žijí tajný vztah s katolickým knězem, osamoceně vychovávají děti kněze nebo se za kněze vdaly. Fundamentalističtí adventisté zase rozdávali letáky, v nichž biblicky dovozují, že papež je Antikrist. Jistá firma vyrábějící kondomy provokativně rozdávala mladým účastníkům sněmu 20.000 kondomů s názvem "Věř tomu".

Celkově byl sněm velkým zážitkem, který jistě zůstane zapsán v paměti statisíců účastníků. Sněm měl laický charakter, což by mohlo eliminovat dosavadní problém ekumenismu, tj. jeho elitářskou povahu. Duchovní atmosféra byla neobyčejně silná, Duch svatý vanul a proměňoval srdce všech účastníků. Každý si odvezl z Berlína posilu ve víře, odhodlání "být požehnáním" a hlavně naději, že snad ještě naše generace se dožije toho, že zdi rozdělující křesťany padnou ještě za jeho života, a že se dožije viditelné jednoty křesťanů. Ekumenické radě církví ČR patří dík za to, že zorganizovala výpravu na sněm z České republiky, čítající asi 120 křesťanů nejrůznějších konfesí, kteří si rovněž přivezli inspiraci a posilu pro ekumenické úsilí ve svých farnostech a sborech. Zda se ekumenický sněm stane začátkem nové tradice zatím není zcela jasné, následovat bude sněm německých katolíků a pak evangelíků. Již v Berlíně se však sbíraly podpisy na podporu uspořádání příštího ekumenického sněmu v roce 2008.