Kdo se bude sněmu účastnit a jak byli voleni jeho delegáti? Sekretář sněmu P. Pavel Ambros uvedl pro Magazín ChristNet.eu, že jsou dva typy delegátů - ti, kteří jsou nutně pozváni z hlediska svého úřadu, a ti, kteří jsou voleni (v jednotlivých diecézích či řádech). Z 93 účastníků je 23 laiků, každá diecéze si tvoří svůj vlastní volební řád, takže se mohlo stát, že jednotlivé diecéze postupovaly rozdílně.

Poněkud tragikomicky popisuje svoji cestu na sněm Marek Výborný, který byl zvolen jako delegát za Královehradeckou diecézi na setkání zástupců pastoračních rad. Sám netušil, že bude volen, a o svém zvolení se dozvěděl až po volbě s otázkou, jestli přijímá. "Naprostá většina účastníků sněmovních kroužků o volbě nevěděla. Vázla komunikace na všech úrovních a pochybení připustil i biskup Dominik Duka," říká Výborný. Vyjádřil také politování nad tím, že "mnozí, kdo sněm připravovali, se ho dnes neúčastní. Škoda je například Jaromíra Matěny." (Jaromír Matěna napsal pro Magazín ChristNet.eu několik článku včetně textu o jeho rozhodnutí odejít z pracovního úvazku v církvi. - pozn. autora)

Pokud jde o samotné jednání sněmu, tak podle Marka Výborného není mnoho informací k jednání, protože zatím není úplně jasná představa konkrétního sněmovního procesu. Podkladový materiál k jednání tzv. Instrumenta laboris, která biskupové schválili začátkem června, dostal Výborný teprve před několika dny. O jejich obsahu, ale prý nemůže říci nic bližšího, protože jsou až do zahájení sněmu neveřejná.

Více podrobností o jednání uvedl pro Magazín ChristNet.eu Pavel Ambros. Podle něj můžeme předpokládat, že sněm schválí svůj závěrečný dokument s názvem "Nenechme si vzít budoucnost" a závěrečné prohlášení Velehradské poselství Plenárního sněmu Katolické církve celému Božímu lidu a lidem dobré vůle. Dále uloží ČBK svolání dalšího zasedání sněmu na červenec roku 2005 a vytvoří komise, které budou mít za úkol projednat podněty vzešlé z prvního zasedání sněmu a předložit na příštím zasedání návrh partikulárního práva.

Očekávání od sněmu jsou různá. Plenární sněm je pouze jedním z kroků na cestě obnovy české církve, takže po jeho skončení nemůžeme očekávat žádné závratné změny. Důležité je, bude-li pokračovat proces pravidelného setkávání laiků i duchovních, kteří mají svoji církev rádi a chtějí dospěle ovlivňovat její chod. Aggiornamento potřebuje církev stále a v dalších letech bude možná potřebovat víc a víc, jak ukazuje například počet seminaristů za pražskou arcidiecézi, kterých se ke kněžství ve všech pěti ročnících teologické fakulty v Praze připravuje podle kardinála Vlka pouze šest! Probouzet zájem o povolání ke kněžství i laiků o aktivní život v církvi je tedy pro církev životně důležité a měla by to být jedna z priorit sněmu i následného procesu.

Důležité je, co přinese setkání do budoucna a zda bude reflektovat minulost i současnost. Za velice důležité považuje Marek Výborný to, aby sněm zaujal stanovisko k tomu, co církev prožila v minulosti. "Bez analýzy minulosti i současného stavu církve se nelze pohnout kupředu," řekl Výborný. Velké obavy z toho, že by si "sněmovníci" mohli postavit "Potěmkinovu vesnici", vyjádřil Martin Vaňáč. "Ztotožňoval jsem se s postojem Tomáše Halíka ke sněmu (nic neočekávat a pak být leda tak překvapen). Dnes jsem ale četl poněkud pesimistický článek v červnových Perspektivách (v článku jsou popsána pokušení, kterým by sněmovníci mohli podlehnout, např. pokrytecké vyjádření, že je vše v pořádku) a uvědomuji si, že toto překvapení může být i nemilé," uvedl Vaňáč. "Na druhou stranu co s informací, že je plno věci v nepořádku? Na to pozorný pozorovatel dění v církvi přijde i bez složitého sněmovního procesu," dodává.

Nejobsáhleji se k otázce sněmovního očekávání vyjádřil Pavel Ambros, a proto uvádíme celé jeho stanovisko: "Plenární sněm je možné chápat jako vážnou poradu místní církve, která je spojena s velkým zaslíbením. Je darem znovuodhalení podstatného v životě církve: Božího oslovení, osobního Božího doprovázení a hlubšího porozumění. Vždy, když se společenství církve scházelo v duchu modlitby ke společnému rokování, samotná událost setkání, modlitby, naslouchání, rozhovoru, diskuze, sporu, nalezení společného řešení bylo mocným impulsem k dalšímu prohloubení života a činnosti církve. Sněm chce předložit konkrétní podněty a úkoly pro celou místní církev a pro následné diecézní synody. Ty by měly připravit organické pastorační rozvahy a plány pro konkrétní podmínky jednotlivých diecézí Římskokatolické církve v Českých zemích a ve Slezsku. Svobodná výměna myšlenek a vzájemné otevření bolestných i radostných okamžiků našeho života může dát nám všem povzbuzení v našich skromných očekáváních. Tváří v tvář sněmu je nám - katolíkům - zapotřebí více skromnosti a větší důvěry v Boží pomoc. Sněm je nepochybně jednou z velmi obtížných zkoušek Římskokatolické církve jak řídit a vést sama sebe. Je také důležitým okamžikem k prohloubení vlastní identity a vyjádření hlubší jednoty i komunikace ústící v účinnější pastoraci a evangelizaci."