V každém případě je to horkou jehlou šitá nedomyšlenost. Její tvůrci, ačkoliv se vyskytují v parlamentu demokratické země, mnoho nepochopili z podstaty demokratického systému. Smutné.

Průzračnost demokracie spočívá mimo jiné v tom, že jeden občan znamená jeden hlas. Toto právo je vždy nějak omezeno, například minimálním dosaženým věkem, ale platí, že jeden člověk rovná se jeden hlas. Pokud toto rovnítko začneme narušovat nějakými koeficienty, stane se z celého systému břečka. Příště se přidá hlas seniorům, protože je přece jasné, že se tak posílí úcta ke stáří. Jsou také podceňovaná povolání (hádejte která), kterým by se mělo taky trochu přihodit. Opakovaně trestaným by se zase mohlo ubrat, třeba aspoň třetina hlasu, protože si celý nezaslouží. Za každý výkon trestu uberte deset procent voličské síly. To pak bude demokracie jako víno.

Se svou fantazií by si na své přišel každý. Přidat za vzdělání, ubrat za dopravní přestupky. Přistěhovalcům, byť by dostali občanství, by se ubralo, protože tu s námi jaksi žijí moc krátce. Atd. Už tušíte, v čem je ta - teď už to mohu říci - pitomost?

Další útok na demokratické principy je v tom, že samozřejmě nejde o hlas dětí, nýbrž o přidání hlasů někomu. Snížit hranici možnosti volit třeba na 16 let by mělo svou logiku. Brát hlasy někomu, kdo se nemůže vyjádřit, je však hluboce nedemokratické. Opakovat stále kolem dokola argument, jak volit, když mají rodiče různé názory, je už únavné. Nic srozumitelného však na to zatím nikdo neodpověděl. Volby slouží k tomu, aby se každý, komu to zákon dovoluje, sám za sebe rozhodl, koho chce za svou politickou reprezentaci. Posílení vážnosti rodiny není úkolem voleb. Volby mají udržet v chodu "demokratický stroj", není jejich úkolem zvýšit duchovnost národa, zvýšit populační růst, snížit daně nebo cokoli podobného. To se může stát až jako druhotný důsledek. Ale také nemusí.

Předkladatelé takového paskvilu potom musí dojít k zajímavým důsledkům. Například Václav a Olga Havlovi by za onoho času měli menší hlasovací právo než početná rodina recidivisty, protože Havlovi žádné děti neměli. Nebo uveďme nějaký umělý extrém, to mají lidé rádi - pár politických vězňů, který v uranových dolech přišel o plodnost, bude mít menší hlasovací sílu než rodinka plodného estébáka.

Lidé mají v moderní společnosti méně dětí z poměrně dobře popsané příčiny - protože každé takové dítě znamená značné náklady. Nemyslím finanční, ačkoliv od kolébky do promoce přijde dítko skoro na jeden a půl milionu. Jde o náklady "energetické". V tradiční společnosti tomu bylo naopak. Čím více dětí, tím větší šance rodiny. V moderní společnosti je to však jinak a je zbytečné diskutovat o tom, zda je to správné či nikoli, je to prostě fakt.

Vážnost rodiny není třeba zvyšovat, protože vážnost rodiny je už tak poměrně velká. Neznám nikoho, kdo by pohrdal rodinou, přinejmenším slovně. Představovat si, že tu pomůže jako vychovatel stát pomocí volebního systému, je naivní. Vlastně ne. Je to pitomost.