V souvislosti s kauzou Arcibiskupské sklepy bylo napsáno v Magazínu ChristNet.eu v dlouhém časovém rozptylu již několik článků. Nemálo informací jsme se mohli v minulých týdnech dovědět i ze stránek celostátních deníků, které podrobně informovali o soudním sporu. Milan Badal (v rubrice K zamyšlení) shrnuje optimisticky celou situaci slovy: "Spravedlnost byla nalezena a potvrzena." Souhlasím. Tíží mě ale mnohem závažnější skutečnost. Přístup katolické církve, olomouckého arcibiskupství a církevních hodnostářů k takto nalezené spravedlnosti. Katolická církev je totiž i moje církev, tudíž mi záleží na jejich postojích. Bohužel s nimi nemohu souhlasit. Jsem odhodlán hledat pravdu a označovat věci pravými jmény. Katolická církev to v této kauze nedělá. Jaké jsou nejčastější předsudky a mystifikace?

Základním atributem celé kauzy je neinformovanost a naivita věřících, kněží, biskupů, a mám někdy pocit, že i samotného olomouckého arcibiskupství. Úmyslně se zde spojují interní církevní záležitosti se světskými podnikatelskými aktivitami arcibiskupství a arcibiskupa, světské právo a soudy s církevní morálkou a kdo ví co ještě. S tím nemohu souhlasit. Vše je totiž až neuvěřitelně jednoduché, jen kdyby se nemlžilo.

Arcibiskup je sice církevní představitel, ale může podnikat jako jakákoli jiná fyzická osoba. Arcibiskupství je sice církevní institucí, ale je také právnickou osobou, která může na základě patřičných oprávnění vyvíjet podnikatelskou činnost. V případě Arcibiskupství se tak stalo a pochopitelně na tom není nic špatného. Špatný je způsob jeho podnikání.

Věřili byste tomu, že může podnikající subjekt konkurovat sám sobě, být podílníkem ve dvou firmách téměř stejného názvu a zcela stejného předmětu činnosti? Je to v pořádku? Stačí se podívat do obchodního rejstříku a zjistíme, že Arcibiskupství olomoucké (zastoupené Janem Graubnerem) podniká od roku 1994 ve firmě Arcibiskupské vinné sklepy Kroměříž a od roku 2001 také ve firmě Arcibiskupské sklepy Kroměříž (od 14.8.2002 se firma z rozhodnutí soudu musela přejmenovat a nazývá se dnes Arcibiskupské zámecké sklepy Kroměříž). Ruku na srdce. Když pomineme podobnost názvů a další skutečnosti, je možné považovat tuto situaci za normální?

Dalším problémem je, jednoduše řečeno, přídavné jméno arcibiskupské. Že to zní hloupě? Není to tak jednoduché. Slovo arcibiskupství označuje onu olomouckou církevní instituci, která má na starosti církevní správu určité oblasti. Ovšem označuje také právnickou osobu a aby to nebylo jednoduché, je adjektivum arcibiskupské také obchodní značkou Arcibiskupských sklepů. A to hlavní? V každé z těchto souvislotí jde o něco jiného. Světský soud nezajímá, že olomoucké arcibiskupství je církevní instituce. Zajímá ho, že je právnická instituce, která podniká. Z tohoto hlediska také není podstatné, že např. arcibiskup je církevní činitel. Je to člověk jako každý jiný a před světskými úřady zastupuje arcibiskupství, a to i v jeho podnikatelských aktivitách.

Proč se tedy opět v církevních kruzích objevují argumenty, že na užívání značky nemá právo nějaký podnikatel Grmolec, ale jen a pouze arcibiskupství? Copak na adjektivum zlínská má právo jen např. Zlínská záložna a ne Zlínská hospoda či zlínský magistrát? Zní to tedy paradoxně, ale Olomoucké arcibiskupství jednalo protiprávně, když v roce 2001 založilo firmu Arcibiskupské sklepy. A to proto, že už tehdy existovala jiná firma stejného názvu, která vyvíjela stejnou činnost, a tedy mohlo dojít ze strany odběratelů k záměně. A toto bylo z hlediska světských zákonů shledáno protiprávním (úmyslně pomíjím další fakta: např. způsob, jakým proběhla "výměna" obou firem v prostorách sklepů v Kroměříži apod).

Naivní a scestné jsou argumenty Graubnerových přívrženců, kteří tvrdí, že na církevního hodnostáře není správné sahat. Nesouhlasím s tím. Není mi to sice příjemné říkat, ale Graubner se zachoval špatně a jednoznačně podvedl podílníky v původní firmě. Já (jsem řadový katolík) také mohu podnikat. Pokud bych udělal to, co udělalo arcibiskupství, byl bych právem potrestán a musel bych za to nést plnou zodpovědnot. A nikoho by nezajímlo, že jsem katolík (světské soudy obzvlášť ne). Stejně tak nesoudím Graubnera jako otce arcibiskupa, ale jako pana Jana Graubnera, který zastupuje v podnikatelských aktivitách arcibiskupství olomoucké. Graubner a arcibiskupství udělali určité chyby a měli by je čestně přiznat a nést za ně právní a například i finanční zodpovědnost. Pro všechny podnikatelské subjekty platí stejná pravidla.

Posledním problémem, na který bych chtěl poukázat, je nekomunikace ze strany arcibiskupství. ČTK odpověděl Graubner v souvislosti se soudem jednou větou, že se jedná o nenávistné invektivy, na které nebude reagovat. Nevím, co tím myslel. Rozhodnutí soudu je nenávistný útok? Pikantní je následující citát z Lidových novin ze dne 3.9.2003: Vyjádření šéfa České biskupské konference Jana Graubnera se včera LN nepodařilo získat. Jeho sekretář Petr Gatnar na telefonický dotaz, jak se arcibiskup k celému případu staví, odpověděl pouze: "A jak se k tomu stavíte vy?" Poté zavěsil.

Celou kauzu provází tisíce dalších "maličkostí", které ale nebyly předmětem zmíněného soudu o značku firmy. Jsou to různé intriky, pomluvy, uražené výroky, mystifikace apod. Ale úmyslně nebudu do této problematiky zacházet. Především proto, že jde už o subjektivní záležitosti a mohl bych být nařčen třeba se zaujatosti vůči jedné straně sporu. Výše proto byla uvedena jen zcela exaktní a naprosto zjevná fakta, která si může každý ověřit a udělat si o nich úsudek. Pokud ovšem raději nezavrtá hlavu do písku, jak to udělala většina našich církevních představitelů.

Poznámka redakce: Redakce Magazínu ChristNet.eu zaslala tento článek arcibiskupovu sekretáři P. Petru Gatnarovi s nabídkou možnosti reagovat. Podle jeho sdělení bude Mgr. Kavička, který Arcibiskupství olomoucké v nové společnosti zastupuje, k zastižení příští týden. Vyjádří-li se k celému případu, bude jeho stanovisko v Magazínu ChristNet.eu otištěno.