Prokop Remeš kritizuje v článku ze 7.10. 2003 Český statistický úřad. Zpracovávají nepřesná data, neumí se lidí zeptat na jejich víru a vůbec, jsou to popletové. Pravděpodobně vůbec nerozumějí situaci na české náboženské scéně. Počet věřících je stabilní či mírně roste a mezi vyznáními dominují katolíci. Po přečtení posledního odstavce zmíněného článku bychom se tedy mohli nad diletantstvím úředníků ČSÚ shovívavě pousmát a myslet si své.Ale tak jednoduché to zase nebude.

Ona "bombastická zpráva" o snižování počtu věřících, je spíše dílem novinářů než ČSÚ. Mimochodem ji otiskl i Katolický týdeník.

Jistěže některé údaje ze sčítání lidu vyvolávají otazníky. Jiné však překvapivě odpovídají údajům z Evropského průzkumu hodnot (EVS), který Remeš považuje za relevantní. Největší chyba autorů sčítacích dotazníků spočívá skutečně asi v tom, že v posledním sčítání položili otázku nejasně. Zatímco ve sčítání roku 1991 zněla: "zapište náboženské vyznání, ke kterému se hlásíte, nebo bez vyznání", v roce 2001 byl respondentům nabídnut výběr zaškrtnout buď políčko nevěřící, anebo "věřící - uveďte co nejpřesněji, k jaké církvi, náboženské společnosti nebo víře se hlásíte". Zůstává tak nejasné, zda je možno zaškrtnout víru a dále nevyplňovat, případně uvést víru v Thorra, Gaiu nebo Karla Gotta.

Pokles těch, kdo se hlásí ke katolictví je v průzkumu EVS ve srovnání let 1991 a 1999 téměř shodný s trendem, který ukazuje sčítání. To, že církevní příslušnost nesvědčí o intenzivním náboženském životě, nás napadne při pohledu na údaje o tom, čemu věří ti, kdo něčemu věří. Dokonce i mezi křesťany je víra v osobního Boha menšinovou záležitostí. V roce 1999 takové přesvědčení uvedlo pouze 18% těch, kdo se prohlásili za křesťany. V roce 1991 bylo takových přes 24%.Nejvíce je mezi Čechy tzv. "něcistů", kteří věří v nějakou sílu či ducha. Nevím, odkud čerpal Remeš údaj o poklesu počtu ateistů, ale společnost SC&C, která na EVS spolupracovala, udává jejich nárůst zhruba o tři procenta.

Je pravda, že podíl katolíků mezi křesťany zůstává stejný. Nicméně je dlužno dodat, že počet křesťanů výrazně poklesl. Navíc není od věci se zeptat, proč nastal tak velký odliv těch, kdo se po revoluci s církví identifikovat mohli a nyní již nikoli. Připočteme-li k tomu, že na nedělní bohoslužby dochází nejméně jednou měsíčně (tedy nijak často) kolem 12% populace, pak optimistický závěr Remešova článku poněkud zhořkne. Ale za to statistický úřad opravdu nemůže.