Mimořádně vydařené druhé letošní číslo časopisu Salve je zasvěceným exkurzem do světa afrického křesťanství. Popisuje zejména, jakou roli hraje mnišská spiritualita v zemích kolem Nilu i ve vzdálenějším okolí.

Země jako Egypt a Súdán, o kterých je především řeč, vnímáme jako muslimské státy, na jejichž území se kdysi nacházely kvetoucí křesťanské obce, ale vpádem Arabů a odtržením těchto provincií od Byzance zlaté období nilského křesťanství končí. Obklopeni muslimskou většinou žijí zde však koptové, dědici duchovních pokladů prvních křesťanských století. Tak jako na římském západě po vpádu barbarů uchovávají vzdělanost hlavně mniši v klášterech, stejně i na Nilu by se patrně bez trpělivosti koptských mnichů nedochovala starobylá tradice egyptského křesťanství.

Zalistujeme-li zběžně v poměrně obsáhlém vydání, jistě na nás zapůsobí strhující vyprávění německého znalce mnišského života Otta Meinaduse z jeho návštěvy u koptských mnichů v poušti u oázy Fajjúm. Článek Wádí Raján: Nová generace poustevníků zachycuje atmosféru malého společenství, které se začátkem šedesátých let odebralo do odlehlých končin, aby zde jeho členové žili jako jejich duchovní otcové v 6. století.

V odlehlém koutě pouště žijí mniši v jeskyních v naprosté samotě každý svou vlastní spiritualitu. Spojuje je pouze slavení společné eucharistie. Drastické podmínky odloučenosti od světa, naprosté důsledné chudoby a přísné askeze sami hodnotí slovy Izáka z Ninive: "Miluj klid mlčení více než nasycení hladových celého světa nebo obrácení mnoha národů". Mnich je v tomto pojetí "žijící mučedník, který svým životem svědčí o tom, že Bůh je skutečný a že Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý žije."

Také podrobná studie Violy Pargačové Koptské mnišství dnes, která vznikla jako součást autorčiny doktorské práce přímo v Egyptě, je vynikajícím příspěvkem každému zájemci o tuto problematiku. Přehledně popisuje pozici mnichů v egyptské společnosti, rozebírá zvyklosti jednotlivých proudů řeholních společenství, přináší svědectví o vynikajících osobách koptské mnišské tradice, kteří se již za svého života těšili pověsti světců a divotvůrců, a nevyhýbá se ani problémům, před kterými v současnosti tato úctyhodná instituce stojí.

Přestože nám mnohé z reálií egyptského křesťanství mohou připadat tvrdé, či naopak naivní, faktem zůstává, že pro kopty samé není prožívání vlastního náboženství jen vyjádřením určitého světonázoru. Naopak, je pro ně tou jedinou pravou realitou a pojmy jako duchovní autorita či zázrak nejsou pouhými symboly či náměty intelektuální k diskusi.

Čím je poušť vzácná, že přitahuje vynikající duchy? Čím je výjimečná jako místo spirituální cesty? Nad tím se zamýšlí Marian Zawada, polský bosý karmelitán působící v Lublinu. Meditativně laděný článek Spiritualita pouště nás provede obdobím vzniku eremitismu a základními prvky eremitské spirituality. Citlivý čtenář tak může prožít něco z fascinace nekonečně rozlehlými prostorami pouště, jež je místem duchovního růstu i zápasu těch, kdo se vydali cestou radikálního následování Krista.

Neznámou historii českých misionářů v Etiopii, kteří se v 17. století dokázali vyrovnat s kulturními odlišnostmi i s útrapami cest Rudým mořem a africkým vnitrozemím přiblíží překlad části cestopisu jednoho z účastníků mise, Václava Remedia Prutkého. Na neuvěřitelnou pouť obohacenou geniálními etnologickými a religionistickými postřehy a přiblížením atmosféry náboženského zápalu nás pozve znalec jeho díla Marek Dospěl.

Apokryfní Skutek Petrův je zajímavou ukázkou ranně křesťanské literatury. Jeho výchovné zaměření vyzdvihující hodnotu upřímné víry stejně jako nutnosti zachování čistoty doplňují představu duchovní atmosféry prostředí koptské církve.

Přehled koptské a etiopské patristické literatury ve dvou příspěvcích polských profesorů ocení zájemci o systematičtější studium pramenů ranného křesťanství.

Papežský nuncius v ČR Erwin Joseph Ender vzpomíná v rozhovoru s Norbertem Schmidtem Kapka na rozpáleném kameni na léta strávená v Súdánu, na perzekuce křesťanů ze strany vládnoucích elit v zemi zmítané občanskou válkou. Dotýká se také role vatikánské diplomacie v podobně delikátních situacích.

Poněkud dále od Nilu nás zavede rozhovor s Alcuinem Nyrendou, tanzánským benediktinem o specifikách mnišského života v černé Africe.

Číslo je zkompletováno krátkým exkurzem Ctirada Václava Pospíšila do historie vztahů mezi katolickou církví a východními církvemi, které nepřijaly Efezský nebo Chalcedonský koncil, mezi něž Koptové a etiopští křesťané patří.

Revue pro teologii a duchovní život Salve je dítětem dominikánské rodiny v ČR. Jeho inteligentní kompozice však dalece přesahuje omezenou distribuci. Jeho koncepce je zaměřena na duchovní a teologické otázky, které stojí neprávem na okraji zájmu hlavních teologických periodik. Nezbývá než popřát redaktorům mnoho sil při sestavování stejně hodnotných tematických čísel.