V neděli zpravidla chodívá společenství dopoledne do kostela. Vzhledem k tomu, že jádroví členové společenství jsou z různých církví, kostely střídají – presbyteriánský, katolický, kvakerská modlitebna, městský kostel, kde se převážně zpívá atd... Odpoledne se třeba chodí na návštěvy nebo se slaví příchody a odchody asistentů – tak jsem to aspoň zažíval já, protože jsem v Belfastu byl právě v době střídání asistentů. Zažil jsem také, jak těžké může být loučení po roce či více v L‘Arche.

I za krátkou dobu jsem měl možnost zažít v L’Arche hodně. Nešlo ani tak něco dělat pro jádrové členy, ale spíš s nimi prostě žít a dělat to, co dělají oni…

Geoffrey má 34 roků, rád zpívá, každý den vyžaduje hru na kytaru a zpěv, jeho oblíbené písně jsou některé irské lidovky jako "Whiskey in the jar, Wild rover, I tell me ma, atd…" tančí nejraději na písně skupiny Abba nebo Elvise Presleyho. Geoffrey rád chodí do hospody – ani ne kvůli pivu, to stejně pít nemůže a asi je ani nemá rád. Spíš kvůli atmosféře, přátelům, Cocacole… A tak čas od času vždycky řekne: "pub", a tím se připomene… K jeho koníčkům patří taky jídlo. Někdy bývají jeho první slova po probuzení: "toast, cheese" a když mu asistent ráno při buzení řekne, že bude snídaně a topinka a sýr, může to hodně pomoci při vstávání, oblékání a ranní hygieně.

Geoffrey je rád závislý, rád vyžaduje od asistentů pomoc s čímkoli. Ovšem asistenti se naopak snaží o to, aby se co nejvíce naučil dělat sám. To vytváří zdravé napětí… Je to nápor na trpělivost asistentů, protože je daleko snadnější udělat něco za něj než čekat na to, až to udělá sám. Geoffrey vypadá jako by nikdy nepochyboval o tom, že je milován. Od rána se koupe v moři lásky druhých. Jakoby od rána po probuzení (když požádá o dalších 5 minut spánku) říkal: "Milujte mě, tady mě máte…" Nepotřebuje si lásku druhých zasloužit nějakými svými výkony. Je si vědom, že je hodný lásky takový, jaký je… Má také svoje strachy, nedokáže se snadno postavit na židli, aby si podal svoje oblíbené sladkosti. To je taky jeho záchrana nebo spíš záchrana jeho zubů, protože asistenti před ním mohou schovat tyto věci na nějaké vyvýšené místo. On na to místo ale bude často s potutelným úsměvem ukazovat… Geoffrey je velmi spontánní a legrační, a proto dokáže snadno svoje okolí rozesmát. Je pravda, že ti, kdo s ním žijí delší dobu, mohou být už hodně unavení a rozdráždění z jeho otázek: "kolik je hodin?" "co dělá Kevin?" "kde je Annemarie?" "kdo bude dneska večer vařit?" a podobně. Jednou Geoffrey se svými otázkami vytočil Marii, která mu pak dala kázání o tom, že se nemá pořád tak ptát, a on na to jenom nevinně ukázal prstem oknem ven a řekl: "Maria… lovely day…"

Tomáš je trochu z jiného těsta. Jeho rodiče se ho zřekli a vůbec jej nevidí a zdá se, že tím Tom trpí. Přesně naopak než Geoffrey se snaží toho udělat co nejvíc kolem domu a klade důraz na to, že to dělá sám "on my own!!!" Má několik služeb – zavírání brány do dvora, ale hlavně – a o tom hrozně rád a hodně mluví – přípravu stolu na snídani. Má rád, když to může dělat hodně rychle, když se mu stopuje čas… Má i tělesný handicap, a tak to zase tak rychle nejde, ale to, že to může udělat sám, to mu dává dobrý pocit, zvlášť když si toho někdo všimne a ocení to. Je to takový zvláštní kontrast mezi Geoffreyem a Tomášem. Jeden by nejradši nedělal nic a byl by i tak šťastný, druhý by zase dělal něco pořád a pořád toho jaksi není dost k dokázání si vlastní schopnosti a k přesvědčení sebe sama, že jsem dobrý, že za něco stojím…

Zdá se mi, že někde mezi těmito dvěma, mezi Geoffreyem a Tomášem se pohybuji já, možná i my všichni. Víme, že nás Bůh miluje takové, jací jsme, aniž něco děláme, dokonce i když mu jenom tak neochotně pomůžeme, jako třeba Geoffrey s nádobím, když už se nedá nic dělat. A od Geoffreyho se dá hodně naučit, protože on umí žít, zvlášť když se pustí jeho oblíbená Abba nebo Elvis… Často taky podobni Tomášovi hledáme ocenění a lásku u druhých a pořád toho nemáme dost a nemáme pokoj. Musíme pořád něco dělat, nějak si dokázat, že za něco stojíme, že musíme něco udělat…, dokázat tak vlastní láskyhodnost. A tak se pohybujeme mezi těmito dvěma póly a hledáme rovnováhu mezi vědomím Boží lásky vylité do našich srdcí a naší odpovědí na tuto lásku.

Díky Arše, Tomášovi a Geoffreymu si toto vše mohu znovu uvědomovat a přijmout znovu zdarma darovanou Boží lásku. Bůh, který mě miluje bez podmínek, mě ve své lásce povolal a povolává, touží po mé odpovědi, po mém souhlasu a ochotě ke spolupráci s ním. Biblický archetyp takovéto odpovědi zní z úst dívky z Nazareta: "…staň se mi podle tvého slova." (Lk 1,38)

P.Jindřich Kotvrda (40) – spirituál papežské koleje Nepomucenum v Římě a současně student psychologie.

Internetové adresy:
http://www.larche.org
http://www.larche.ie

K vydani upravil Tomáš Zdechovský