Stepní vlk byl titul, který se v sedmdesátých letech minulého století stal pro řadu mladých lidí u nás knihou téměř kultovní. Hesseho produchovnělá literární díla, zasazená někdy i do tehdy tolik zajímavého východního náboženství a filosofie, se zdála být pro socialistickou realitu zjevením.

Překladatelem této knihy a mnohých dalších Hesseho spisů byl dr. Vratislav Jiljí Slezák. V tomto roce mu byla udělena cena Josefa Jungmanna, kterou uděluje Obec překladatelů od roku 1992 za nejhodnotnější překladatelský čin předchozího roku. Předání ceny se uskutečňuje v den patrona překladatelů, sv. Jeronýma (30. září), v Pálffyho paláci na Malé Straně v Praze. Současně se na základě rozhodnutí odborné komise (tajným hlasováním) dostává mimořádného uznání i několika dalším vybraným překladům.

V souvislosti s udělením této prestižní ceny jsme se dr. V. Slezáka zeptali, jaké má z tohoto ocenění dojmy:

Letošní udělení ceny Josefa Jungmanna mě přirozeně potěšilo, neměl jsem ani stín tušení, že mě něco takového čeká. Pak že se nedokáže udržet tajemství! Sice jsem se domníval, že nakladatelství Argo za svůj zcela výjimečný počin vydat v češtině celé dílo Hermanna Hesseho v 10 svazcích snad nějakou pochvalu sklidí, ale že to bude skrze mou osobu, to mne nenapadlo. Naštěstí jsem se dostavil v saku a kravatě, a tak bylo dekorum zachováno. K mému překvapení se teď Hessemu dostává zvláštního ohlasu, musel jsem už několikrát ´účinkovat´ v rozhlase a při různých akcích. Mám z toho radost samozřejmě zvláště kvůli Hessemu samotnému, který má až podnes co říci mnoha čtenářům, hledačům hodnot a útočišť.

V Německu je nejpřekládanějším německým autorem 20. století, některá jeho díla vyšla v milionových nákladech. Dostal jsem se k němu trochu osudově už za studií a rovněž bylo zřejmě ve ´vyšších´ plánech i to, abych se stal jeho tlumočníkem pro české prostředí. Že jeho dílo bylo u nás takto vyzvednuto právě za rok 2002, je potěšitelné i proto, že to byl rok 125. výročí Hesseho narození a 40. výročí úmrtí. Těším se na chvíli, kdy (patrně letos v prosinci) předám muzeu Hermanna Hesseho v jeho krásném rodném městě Calw u Stuttgartu poslední svazek souborného díla v češtině, neboť muzeum zatím Hesseho celkové dílo v jiném jazyce kromě německého nemělo.

Na vydání českého souborného díla se také významně podílel p. Vladimír Tomeš, zejména překlady Hesseho poezie a drobných próz, a dále menší měrou několik překladatelských kolegyň a kolegů. Poslední, 10. svazek ( Úvahy a imprese, Vzpomínky a listy přátelům, Politické úvahy, Mozaika z dopisů 1930-1961, O literatuře, Recenze a články) je uzavřen vynikající studií doc. Jiřího Stromšíka z Filozofické fakulty UK (ostatně rovněž nositele ceny Josefa Jungmanna)o Hessem; na ni lze odkázat všechny zájemce o tohoto autora, dostane se jim zevrubných informací o životě i díle. Vyzdvihován bývá u Hesseho jazyk a jeho zvláštní atmosféra, snad se mi podařilo to všechno přetlumočit alespoň trochu adekvátně.

Jak by se dalo malou ukázkou přiblížit toto dílo, jeho atmosféra, nálady?

V českém vydání Souborného díla není obsažena jedna báseň z roku 1933 (výběr své poezie pro publikaci v souborném díle kdysi určil Hesse sám a také se to zatím dodržuje); kdysi dávno jsem ji přeložil pro svou potěchu a pro přátele. Vyjadřuje určité autorovo kredo, a snad i proto je vhodné ty verše ocitovat:

Z a m y š l e n í

Božský a věčný je Duch.

Jemu vstříc, jehož jsme obraz a nástroj,
vede nás cesta; naší nejvnitřnější touhou je:
být jako on, planout v jeho Světle.

Leč smrtelní a pozemští jsme tvorové,
tísní a svírá nás břemene tíž.
Líbezně sic a mateřským teplem nás objímá příroda,
napájí země, stele nám kolébku, ustýlá hrob.
Přesto nám z přírody nevzchází pokoj,
jejím mateřským kouzlem otcovsky proniká
nesmrtelného Ducha nabádavá jiskra,
stírá nevinnost a probouzí k boji a svědomí.

Tak mezi matkou a otcem,
tak mezi tělem a duchem
kolísá stvoření nejkřehčí plod,
člověk duše chvějivá, utrpení schopen
jak žádná jiná bytost, a schopen nejvyššího:
věřit, doufat a milovat.

Těžká je jeho cesta, hřích a smrt jsou mu pokrmem,
často zabloudí do temnot, často by lépe mu bylo
vůbec nebýt stvořen.
Věčně však nad ním plá jeho určení
a touha: Duch, Světlo.
Cítíme: jej, ohroženého,
miluje Věčný obzvláštní láskou.
Proto nám bloudícím bratřím
je láska možná i ve všem rozbroji,
a nikoli soud a nenávist,
leč trpělivá láska,
s láskou trpět vede nás
k svatému cíli blíž."

Dr. Vratislav Jiljí Slezák se narodil 29.2.1932 v Neratovicích. Vysokoškolská studia absolvoval v Olomouci v letech 1951-56, obor germanistika + polonistika. Doktorát získal roku 1969. Prošel řadou různých zaměstnání, mj. v letech 1967-69 ministerstvo kultury (kontakty s NSR, Záp. Berlínem, Skandinávií), učitel němčiny na ČVUT Poděbrady, Vysoké škole zemědělské Praha, Katolické teol. fakultě UK Praha, Teol. konviktu Litoměřice. V 60. letech překládal technické texty a cestopisy, tvořil učebnice a materiály pro výuku němčiny (technika, zemědělství, teologie); od počátku 70. let překládal beletrii: především to byl Hermann Hesse, dále Heinrich von Kleist, Alfred Döblin, Friedrich Dürrenmatt, Peter Handke, Thomas Bernhard, Heinrich Böll, Gustav Meyrink. Vedle beletrie přeložil ještě pár titulů s tématy teologickými, teologickofilozofickými.

Od r. 1992 je různými činnostmi, akcemi a překlady velmi zaměstnaný, víceméně šťastný a dosud čiperný důchodce. Pracuje zejména pro nakladatelství Argo, Karmelitánské nakladatelství a Cesta.

Získal tato ocenění:

1988 za překlad H. Böll Ztracená čest Kateřiny Blumové, Odeon Praha (Obec překladatelů)
1997 za překlad H.Hesse "Hra se skleněnými perlami", Volvox Globator Praha (Obec překladatelů)
2000 za uvádění díla H. Hesseho do češtiny (Robert Bosch Stiftung, SRN)
2003 za překlad 10. svazku souborného díla Hermanna Hesseho s přihlédnutím k významnému podílu na vydání celého souboru, Argo Praha (Cena Josefa Jungmanna za rok 2002, Obec překladatelů)