Bývalý dominikán Odilo Štampach se v televizním pořadu přiznal, že je už více než deset let svobodným zednářem. Uvedl také, že současný biskup Dominik Duka půjčoval svícny k zednářským praktikám. Jaký je současný vztah katolické církve k tomuto spolku? Může v něm být katolík kněz nebo laik? Jsou informace o biskupovi Dukovi pravdivé?Jak je to s dalšími knězi, není třeba Tomáš Halík také v tomto spolku? Proč se vlastně Štampach takto veřejně přiznává?

Pokusím se odpovědět osobně i obecně k pořadu ČT Vertikála, kde mj. vystupoval i Ivan Štampach, dříve řeholní dominikánský bratr Odilo O.P. V prvé řadě mne mrzí formulace "proč se Štampach veřejně přiznává", která snad nevědomky užívá policejní a soudní terminologii.

Není to okrajová záležitost, svědčí o postoji mnoha lidí jak k zednářům, tak k Ivanu Štampachovi. Ani oni, ani on však nejsou zločinci. Štampach se veřejně k zednářům hlásí a své důvody zná sám, pisatelka se jej může zeptat na jeho elektronické adrese, není na mně, abych se dohadoval důvodů.

Řekněme však rovnou to, co bylo řečeno i v uvedeném pořadu - není v naší zemi obvyklé takto veřejně se k příslušnosti v lóži hlásit. Pokud vím, učinil to herec a bývalý moderátor Svobodné Evropy Štěpánek po svém návratu z německé emigrace.

Nejen tento dotaz, ale mnohem více reakce řady církevních představitelů na uvedený pořad ČT svědčí o tom, jak málo pozorně dokážeme naslouchat médiím. Ivan Štampach rozhodně neřekl, že biskup Duka je zednář, ani neuvedl, že on jej se zednáři seznámil. Štampach vyprávěl oblíbenou historku prvního setkání se zednářem, historku, která je roztomilá, ale nepozornými posluchači může být (a je) interpretována pomlouvačně a nebezpečně.

Je to podobné tomu, jako bych já sám vykládal (čemuž odolávám) historku o zahradě jisté důležité církevní organizace, v níž se pěstovalo konopí. Ta zahrada byla zanedbaná, přístupná a navíc v centru města. K velkému překvapení jednoho dne studenti zahradnické školy, kteří ji přišli dát do pořádku, shledali, že tam je naseté konopí.

Bavím se představou, že by na to přišla policie a předvolala k výslechu vysoké církevní hodnostáře, kteří obývali přilehlou budovu, a obvinila je z šíření marihuany. Naštěstí se zjistilo, že si někteří podnikavci prostě použili tento prostor, o kterém se právem domnívali, že uniká kontrole, k nelegálnímu výsevu konopí. Bylo zlikvidováno, pochopitelně. Ale představme si, že bych tuto historku šířil. Jistě by se našla řada lidí, kteří by zakrátko vykládali, jak ten či onen církevní představitel bere drogy.

Pro ty, kdo Vertikálu neslyšeli, nebo ji poslouchali nesoustředěně, shrnu: do dominikánského kláštera v Praze po revoluci přišel neznámý člověk, který si potřeboval půjčit svícny. Neřekl k čemu, neřekl ani, že se jedná o zednáře. Dominik Duka, tehdejší provinciál, mu svícny půjčil, ale opsal si pro jistotu číslo auta, v němž byly odváženy. Od půjčovatele dostal vizitku s normálním jménem.

Během dalších událostí, které Štampach nezmínil, např. zpráv v tisku o návštěvě jedné americké delegace a znovuobnovení zednářské lóže, se provinciál domníval, že se jednalo právě o tuto akci. Řekl to Štampachovi jako religionistovi a zájemci o sekty a různé náboženské a polonáboženské organizace. Svícny byly už vráceny, vizitku Dominik ztratil. To vše bylo v pořadu řečeno. I to, že se Štampach dostal k zednářům přes manžela své známé, které po čase právě tuto historku vyprávěl a ona na ni zareagovala tak, že vlastně zednáře zná.

Podle církevních předpisů, které se ovšem léty měnívají, by kněz neměl být v zednářské lóži. Církev k tomuto nařízení vedly zřejmě dva hlavní důvody: některé lóže jsou zaměřeny spíše ateisticky a kněz by neměl sloužit dvěma pánům.

Zda jsou či nejsou v českých lóžích další kněží, to není známo. Podle mých informací v naší zemi kněží respektují nařízení Vatikánu v této věci. Nemohu mluvit za Tomáše Halíka, ale nic nebrání zeptat se jej, je to veřejně činná osoba a velmi otevřený člověk, který jistě tazatelce odpoví.

Pro pořádek a klidné spaní našich katolíků chci prohlásit, že já sám v žádné zednářské lóži nejsem. Ne jen pro ono církevní nařízení. Především se mi zdá, že mi dosti stačí být členem církve, která má také charitativní a humanitní charakter, jak o sobě tvrdí zednáři. Navíc má církev pro mne mnoho dalšího důležitého a nemíním odcházet do jiné, ani být členem jiných spolků. (Jen mne teď nezačněte obviňovat, že jsem napsal, že církev je spolek).

I vy se můžete zeptat.