Přečtěte si první část rozhovoru

V souvislosti s nalezením odposlechu na ústředí vaší církve se začalo otevřeně hovořit o krizi ve vaší církvi. Co si o tom myslíte?

Dne 5.října 2003 jsem byl předvolán na zasedání Ústřední rady. Mělo se jednat o mém vyřazení ze služebního poměru. V průběhu mého proslovu jsem byl vyzván, abych jej zkrátil, protože se do budovy právě dostavila výjezdová policejní jednotka ve věci instalovaného odposlechového zařízení. Víc o této věci však nevím.

Projev krize církve cítím v tom, že vůbec mohlo dojít k tomu, že byl zcela bezdůvodně podán návrh na mé propuštění ze služebního poměru, a to, že tento návrh, podaný v rozporu s právními řády naší církve, byl vůbec Ústřední radou projednáván.

Pojďme teď k něčemu jinému. Jak Vy sám hodnotíte úbytek věřících ve vaší církvi, potažmo v celé České republice?

Jsem farářem polistopadové generace, který nezavírá oči před úbytkem věřících. Tomuto faktu chci čelit aktivitami na poli církevním, duchovním, ekologickém i společensko-kulturním. Vím, že tento stav je možné zachránit pouze aktivitou, nikoli pro církev nevýhodnými pronájmy, jako tomu je dnes v Hradci Králové. Nemohu se totiž zbavit přesvědčení, že fara se kdysi stavěla pro něco jiného než pro to, aby se pronajímala komerčním firmám. Nejsem ale žádný idealista, vím, že peníze jsou zapotřebí. Je třeba je však získat jinými, vhodnějšími cestami. Např. tak, jak se mi to podařilo u 250 000 Kč, které jsem získal během mého krátkého působení díky grantům.

Vaše církev vznikla odchodem mnoha kněží z katolické církve ve dvacátých letech minulého století. Proto by mě zajímalo, jak se dívá vaše církev na předchozí tradici s katolickou církví?

Vysvětluji si vznik Církve československé jako odpověď na závažné společenské změny, ke kterým došlo v Evropě i naší zemi po první světové válce. Vnímám, že nejen Ducha doby začínáme postrádat.

Ve vaší církvi existuje dobrovolný celibát a možnost svěcení žen. Přesto nemůžeme říci, že by počet zájemců o službu duchovního byl nějak veliký. Co o tom soudíte?

Divíte se? Před rokem jsem naši fakultu opouštěl pln síly, nadšení i ideálů. Stačilo jen devět měsíců...

Jsme malá církev, věřte mi, že se nic neutají. Jen se obávám, že okolností okolo mé likvidace si povšimnou i posluchači naší teologické fakulty. Přitažlivosti povolání faráře to příliš nepřidá.

Na závěr mi dovolte jednu osobní otázku. Čemu se chcete nyní věnovat?

Chtěl bych očistit svoje jméno. Nejde mi přirozeně jen o sebe, ale i o ozdravení poměrů v naší církvi. Velice mi vadí, že byly soustavně zveličovány mé drobné formální úřední nedostatky, zatímco, jak dnes již tuším, při správě ekonomických záležitosti Královohradecké diecéze došlo k daleko podstatnějším prohřeškům.

O tajemníkovi biskupa, Karlu Potočkovi, jsem připravil www stránky. Rád bych jej tak představil nezaujatému čtenáři.

Děkuji za rozhovor.

Mgr. Jaroslav Bajer se narodil v roce 1975 v Nymburce jako nejmladší ze tři děti. Vystudoval gymnázium v Čáslavi. Po maturitě pracoval jako sociální pracovník v organizaci Naděje. Poté byl jako asistent propagace ve společnosti Duha. Vystudoval Husitskou teologickou fakultu UK v Praze a nastoupil jako kněz ve sboru Kněze Ambrože v Hradci Králové, kde působil až do svého odchodu z pracovního poměru v Církvi československé husitské. Je ženatý a v současné době pracuje jako středoškolský pedagog anglického jazyka.