Po mnohaletém čekání dostalo Slovinsko konečně svého kardinála - ale jinak, než čekalo. Vatikán překvapivě minulý týden oznámil, že lublaňský arcibiskup Franc Rode (69) byl jmenován prefektem vatikánské Řádové kongregace. To mu automaticky zaručuje, že bude na příštím zasedání konzistoře jmenován kardinálem, ale zůstane v Římě, a Lublaň tak svého kardinála nadále vlastně mít nebude, napsala rakouská agentura APA.

Rode v první reakci označil své jmenování za "mimořádnou poctu pro slovinskou církev a celé Slovinsko". Političtí pozorovatelé však vidí v Rodeově jmenování obratný tah Vatikánu, který katolické církvi ve Slovinsku poskytuje z několika hledisek určitý prostor a zároveň podtrhuje určitý odstup Vatikánu od nynější slovinské vlády: Rode totiž bude vzhledem ke své funkci více ve Vatikánu než v Lublani.

Na jedné straně je tedy jmenování Rodeho "odměnou" za to, že laická vláda levého středu po letitém přetahování s Vatikánem schválila konkordátní smlouvu. Na druhé straně dává Vatikán "povýšením Rodeho do zahraničí" vládě v Lublani na vědomí, že slovinské hlavní město stále ještě není hodno být sídlem kardinála. Katolická církev totiž má ze svého hlediska stále ještě "vládě ovládané komunisty" dost co vyčítat. Například poukazuje na to, že Slovinsko je jedinou postkomunistickou zemí, která ještě nepovolila výuku náboženství ve školách aspoň jako volitelný předmět.

Rode sám si opakovaně stěžoval na "štvavou kampaň" proti církvi ve Slovinsku a tvrdil, že současná situace katolíků je zde "horší než za komunismu". "Dřív nás aspoň úředně nesměl nikdo urážet, teď to může bezbřeze každý. V současnosti smí být kdokoli příslušníkem jakékoli okrajové skupiny, jen katolíkem ne," prohlašoval Rode v roce 2001.

Podle mnoha pozorovatelů ale arcibiskup Rode sám podstatným způsobem přispěl ke ztrátě prestiže katolické církve v zemi, když od svého nástupu do funkce v roce 1997 zahájil důrazně konzervativní a útočnou linii, zcela v protikladu se svým předchůdcem v úřadu Alojzijem Šustarem. Rode například obviňoval z poklesu porodnosti a vzrůstu potratů, sebevražd a spotřeby drog v zemi právě levicové strany, které údajně propagují "liberalistický ateismus". Mnoho sympatií si Rode, žijící řadu let v Paříži a Římě, nezískal ani prohlášeními o "provincionalismu Slovinska".

Na druhé straně čelila katolická církev pod Rodeovým vedením výtkám, že se vměšuje do politiky. Arcibiskup údajně stál za neúspěšným spojením tří slovinských pravicových stran před parlamentními volbami v roce 2000, které vydrželo jen několik měsíců a skončilo volební katastrofou. Dokonce prý byli kněží zneužiti k tomu, aby z kazatelen agitovali za křesťanskodemokratickou stranu Nové Slovinsko.

Také některé Rodeovy rozhovory v tisku nebudily dobrý dojem. Možná i díky následným komentářům slovinských listů jako Dnevnik došel možná Vatikán k závěru, že Rode slovinské katolické církvi prospěje více jako kardinál v Římě než jako arcibiskup v Lublani.