Redakce našeho nejčtenějšího tištěného periodika v oblasti náboženství - Katolického týdeníku - zvolila letošní Velikonoce za zlomové datum. Od čísla 15 začíná KT vycházet v rozšířeném vydání s novou přílohou. Doposud jsme mohli číst dvanáctistránkový list, který jednou za měsíc přinesl osmistránkovou přílohu Perspektivy. Od nynějška bude týdeník pokaždé šestnáctistránkový: každý druhý týden k běžným a obvyklým dvanácti stranám přibude příloha "Doma", další týdny tyto stránky zaplní dosavadní "Perspektivy", zmenšené na 4 strany.

Po prvních dvou číslech je asi ještě příliš brzy na nějaké analýzy s jasnými závěry. Proto snad jen první dojmy z barevného velikonočního čísla. Co upoutá především, je změněná grafika. Změna je evidentně k lepšímu. Barevnost ještě evokuje možnost srovnání s podobnými listy v Rakousku či Německu. Bohužel jde jen o výjimečně barevné číslo, další týdeníky již budou opět ve smutečnějším provedení.

Po léta vedly k absenci barvy dva faktory: týdeník ve své většině je prodáván předplatitelům, minimálně soutěží s jinými tituly na stáncích s novinami, také vzhledem k nákladnosti jde i z ekonomických důvodů o příliš drahé rozhodnutí. Pouhý barevný rám, tj. to, že na první a poslední straně budou titulky v jedné jediné barvě stávalo kdysi kolem 11.000 korun, za celý rok by i tato minimální barevnost převýšila půl milionové náklady.

Po obsahové stránce lze jistě ve velikonočním čísle pochválit koncepci první strany, postavené na sdělném Zajícově komentáři, obvyklé homilii Svatého otce a dvou nedlouhých čtivých článcích z pera Zd. Jančaříka a Josefa Koláčka. Stabilně si svou dosaženou výtečnou úroveň drží třetí strana - tzv. duchovní. Po letech úsilí a marných bojů se podařilo dosáhnout jak pravověrnosti, tak čtivosti a zajímavosti v textech, které jsou navíc živé a aktuální.

V poslední době doznaly také zpravodajské strany změn k lepšímu. Ubylo dlouhých publicistických článků a přibylo skutečného zpravodajství. Týdeník v nové úpravě přináší ale i na těchto stranách další zajímavou novinku: jedna domácí strana je koncipovaná monotematicky, tentokrát s romskou tematikou. Jde tedy o kurs, který před lety přijal za svůj hlavní vklad celý týdeník, který se zabýval na prvních třech či dvou stranách jedním tématem nahlíženým z mnoha úhlů. Strana referující o kultuře drží vytrvale svou úroveň, která někdy možná převyšuje síly a naladění většinového čtenáře KT. V posledních letech se také týdeník vydal úspěšnou cestou velkých rozhovorů na poslední straně, v tomto velikonočním čísle konkrétně hovoří A. Hošťálek se slavným kameramanem Janem Špátou. Tedy s mužem, který měl a má co říci nejen za pomoci filmové kamery. Autor rozhovoru je možná příliš zvyklý lopotně dobývat ze zpovídaných objektů informace a formulace a se Špátou hovoří s určitou vnitřní vizí, jak by měl rozhovor vypadat a dopadnout. V tomto případě to rozhodně nebylo třeba a slušelo by všemu více svobody a nepředpojatosti.

Dlouho avizovaná rodinná příloha "Doma" prožívá asi leckterou z dětských nemocí. Do vytvořené struktury bylo cosi vtěsnáno, jinde naopak čouhá podezření, že k dobrému materiálu byla ruče vytvořena rubrika. Jak a čím se tyto struktury podaří naplnit v dalších číslech – na to se můžeme těšit a očekávat stoupající úroveň. Celá jedna strana ze čtyř je tentokrát inzertní a lze jen doufat, že jde o velikonoční výjimku. Redakce KT se snažila poctivě najít vyváženost mezi vlastními možnostmi a voláním majitelů a čtenářů po "dětském koutku", "mládežnické rubrice", "něčem pro rodiny". Zvolená cesta rodinné přílohy je nasnadě a měla by pozvolna vychovávat pro Katolický týdeník i čtenáře s věkovým průměrem pod šedesát let. Celkově lze říci, že dlouho ohlašovaná "bomba" vybuchla bez větších následků.

Nejnovější číslo Katolického týdeníku (16) s přílohou Perspektivy ukazuje, jak obtížné je opustit v případě stávající přílohy měsíční periodicitu. Jedná se jak o novou organizaci práce, jiné možnosti v aktuálních poznámkách (Glosář), ale především o nutnost vyváženě rozdělit osmistránkové Perspektivy na dva čtyřstránkové díly. Nemůže jít pochopitelně o mechanický úkon, ani o pouhé promíchání stran a článků.

Novou periodicitou a především novým rozsahem je třeba začít jinou práci s autory i zbavit se vlastních letitých stereotypů. Rozsah článků je totiž třeba změnit, ve smyslu zkrácení a pochopitelně je i rozhojnit a využít možností větší aktuálnosti. Je na uvážení šéfredaktora, zda redakci ve složení p. Šubrt a dr. Příhoda posílí o byť i jen "půlúvazek" s novým pohledem, možná i novými chybami, ale především chutí riskovat. Námaha však začne i pro čtenáře, kteří své vyhřáté bačkůrky najdou nejen jinde, ale leckdy i nově podražené. Situace sama zřejmě přinutí redakci, aby nakonec pořídila i zcela novou obuv, kterou dosud nikdy nenosila.

Prozatím se zdá, že redakce Perspektiv spíše využila aktualizace v oblasti dopisů, méně u výše zmíněných glos, také čtyřstrana této přílohy má více inzerce, než bývá běžné. Zdá se, že momentálně je redakce spíše na rozpacích, jak přejít a reagovat na nové poměry. Bylo by škoda, kdyby se Perspektivy staly či zůstaly vzpomínkou na staré dobré časy.

Autor je bývalým šéfredaktorem Katolického týdeníku