Rád bych se zeptal, jaký je smysl překládání katolických kněží mezi farnostmi. Někdy se také stává, že věřící s přeložením nesouhlasí a píší petice biskupovi. Berou biskupové na takové petice zřetel a odpovídají na ně?

Obecně vzato kněz slibuje, že půjde tam, kam jej biskup pošle, kněz nemůže být knězem jen sám o sobě, je jakousi prodlouženou rukou biskupa. Není ani jen zaměstnancem jakési organizace, spíše bych to přirovnal ke služebnímu poměru vojáků a policistů.

Biskup umísťuje a překládá kněze z pastoračních důvodů. Tedy sleduje tím určitou koncepci. Např. se snaží každému knězi vymezit prostor, který mu "sedí", aby např. někdo, kdo si bude báječně rozumět s vesničany, nebyl usazen do universitní čtvrti velkoměsta. De facto by řádně ustanovený kněz už neměl být podle církevního kodexu překládán, leda za trest. U nás je praxe taková, že biskup některé kněze prostě požádá, zda souhlasí s jiným umístěním, některým vyhoví v žádosti o přeložení atd., tedy k pohybům nedojde např. u starého kněze, který chce zůstat ve své vesnici a dosloužit tam.

Je dobré si uvědomit, že kněží byli dříve umísťování tak, aby co nejméně "škodili", tedy aby neměli třeba kontakt s mládeží ti, kdo to umí a mají k tomu nadání. I proto je v posledních letech velké množství přesunů, protože se řeší léta zanedbaná situace. Proto podle mých zkušeností jsou petice sice sympatickým vyjádřením věřících, ale nemyslím, že by na ně církevní představitelé brali příliš ohled. Dle slušnosti by na ně měli odpovědět, ne vždy se tak děje. Především ale je stále častější praxe, že např. generální vikář jede do farnosti, aby lidem vysvětlil, že kněz je poslán jinam. Tím se má právě předejít nepochopení.

Sám jsem se stal obětí dosti legračního způsobu odchodu z farnosti, kde jsem působil (u řádových kněží je to o to složitější, že do přemísťování zasahuje i řádový představený). Část věřících si myslela, že jsem přemístěn za trest, druhá část to chápala jako odměnu - povýšení (tedy ne odměnu pro sebe, aby bylo jasné). Následovaly petice a jednání, ale mně osobně to bylo dost nepříjemné, protože jsem to rozhodnutí respektoval.

Někdy ovšem - jsme jen lidé - i kněz který chce někam odejít, informuje věřící, že je přeložen tak, by to vypadalo, že on sám není iniciátorem celé věci.

Ze své praxe bývalého evangelíka vím, že tam si věřící faráře či vikáře volí na určitou dobu. Pak jde třeba jinam, zvolí si jej jinde a on jde i proto, že se na daném místě už vydal a neškodí, aby na jeho místo přišel někdo, kdo věřící obohatí jiným způsobem.

V každém případě si myslím, že věřící by měli také chápat, že si "oblíbeného" a schopného kněze nemohou nechat jen pro sebe, ale že by měl také sloužit tam, kde dlouho kněz nebyl, nebo farnost byla obsazena třeba starým a nemocným knězem.

Myslím, že především dialog církevních nadřízených s farností je cestou, jak všechny změny řešit v poměrném klidu. I pro nově nastoupeného kněze (který je v tom nevinně) je dost smutné, když část farnosti odjíždí na neděli za "svým" původním knězem do jeho nové farnosti, neustále se vzpomíná, jak to bylo dříve a podobně.