Jedním z často skloňovaných termínů v politickém životě společnosti je anglické slovo lobby nebo také lobbying, pro které se vžívá česká verze lobování a lobovat. V lobbyingu jde o prosazování zájmů menšinové skupiny na úkor většinového zájmu, tato skupina si získává pozornost vlivné autority, od níž chce získat výhody a vlastní prospěch. Lobbyingu se daří všude tam, kde se střetává různost zájmů skupin; to platí pro společnost moderní a platilo to i v královstvích a impériích dob minulých. Jeden příklad za všechny:

 Ve SZ v 1 Kr 12,1-19 čteme o rozdělení jednotného království, které zavinil zájmový lobbying nerozvážných mladíků. Po smrti krále Šalomouna se králem nad jednotným královstvím izraelských kmenů stal dynastický nástupce, Šalomounův syn Rechabeám. O jednotu království šlo zpočátku všem složkám společnosti: králi a jeho dvoru, kněžím i starším, což byli věkově starší zástupci lidu, kteří řešili právní spory ve vesnicích a městech.

Vedle těchto skupin při králi stála i skupina mladíků pocházejících z rodin, které ve volnějším příbuzenském vztahu patřili do rodiny krále. A právě jejich vinou a následkem jejich lobbyingu došlo v uspořádání království k historickým následkům. Zavinil ho spor o daňový systém, jenž nebyl jednotný pro celou zemi. Severní část země odváděla více než jižní. Když starší zástupci lidu přišli za králem s žádostí o reformu daňového systému a snížení vysokých daní, král podlehl lobbyingovému zájmu mladíků a odmítl objektivnější a ohleduplnější radu zkušených rádců, kteří již radili Rechabeámovu otci Šalomounovi. Mladý král nejenže daně nesnížil, ale dokonce je hodlal zvýšit. Tento krátkozraký lobbying přinesl trpké plody.

Severní část země roku 933 př. Kr. vystoupila z celku kmenového svazku Izraele a nechala vzniknout menšímu Izraelskému království, zatímco z bývalého království zůstal jen kmen Juda. Přes slibný začátek Izraelské království spělo ke svému konci. Zaniklo r. 722 nájezdem asyrského krále Sargona II. a od té doby mu dějiny již nedaly novou příležitost ke vzniku. Judsko trvalo ještě 800 let. Po roce 70 př. Kr. ho Římané přejmenovali na Palestinu a roku 1945 na jeho území vznikl stát Izrael. Dnešní moderní stát Izrael se ovšem nerozkládá na ploše jednotného království v době Šalomounově. Ten je již pouze historickou záležitlostí. A proč? Protože ho rozdělil bezohledný lobbying nerozvážných mladíků v době Rechabeámově.

Jaké si z toho můžeme vzít poučení? Zajisté ne každý lobbying škodí a ne každý má takto převratné historické, politické a kulturní následky. Negativním se stává ve chvíli, kdy menšinový zájem útočí na princip dobra, míru, spolupráce a spoluzodpovědnosti, aby pro sebe získal výhody na úkor druhých.