V médiích se objevila zpráva, že nějaký římskokatolický farář kandiduje za Sládkovy republikány. Myslel jsem, že katoličtí kněží se nesmějí angažovat v politice bez nějakého zvláštního povolení. Jaké jsou direktivy církve v této věci a jaký za to případně hrozí postih, když se angažují "bez dovolení"?

To, že u nás kněz kandiduje za Sládkovy republikány, je asi spíše osobním problémem dotyčného. I kdyby kandidoval za KDU-ČSL, v obojím případě se podle současného stanoviska římskokatolické církve takto sám o vlastním rozhodnutí angažovat nesmí.

Podobný je i zákaz soukromého podnikání kněží. K tomu, aby kněz mohl být třeba ministrem, jako byl svého času prof. Piťha, potřebuje minimálně souhlas svého představeného, tedy diecézního biskupa. Takový souhlas je výjimečnou záležitostí.

Prvorepubliková angažovanost kněží, např. A.C. Stojana, který byl poslancem, mons. Šrámka a dalších byla v jiné době a podléhala jiným předpisům. Po zkušenostech s angažovaností tzv. mírových kněží v 50. letech (ministr Plojhar) je u nás tento způsob vystupování na veřejnosti téměř nemyslitelný. Tedy jde to, ale se svolením nadřízených a z velmi závažných důvodů.

Pokud by kněz tyto zásady porušil, hrozí mu svého druhu disciplinární řízení. V něm se dává přednost rozhovoru a dohodě o ukončení podobných "akcí" před sesazením z úřadu apod. Nevím, jak probíhal tento konkrétní případ, ale po neúspěšné kandidatuře dotyčného vše asi utichlo bez dalších jednání a následků.

Je dobré si uvědomit, že takovéto svérázné akce mohou být jen součástí dalších zvláštních postojů některých kněží.